DUŠAN PAVLŮ, ŘEDITEL AGENTURY AMASIA EXPO: Za renesanci českého výstavnictví prý může konkurence virtuálního výstavního prostoru na internetu. Ta totiž veletržní správy konečně donutila ke zlepšení služeb pro návštevníky a vystavovatele. V roce 2006 zaznamenalo české výstavnictví několik rekordů.
DUŠAN PAVLŮ, ŘEDITEL AGENTURY AMASIA EXPO:
Za renesanci českého výstavnictví prý může konkurence virtuálního výstavního prostoru na internetu. Ta totiž veletržní správy konečně donutila ke zlepšení služeb pro návštevníky a vystavovatele.
V roce 2006 zaznamenalo české výstavnictví několik rekordů. Jak byste osobně charakterizoval loňský rok?
Byl to nesporně rok, který potvrdil v jednom z podstatných sledovaných ukazatelů, a sice v objemu výstavní plochy, další růst. Stoupající trend byl v našich dlouhodobých analýzách patrný již od roku 2002. Počty vystavovatelů se pohybují v našich statistikách v posledních pěti letech kolem 30 tisíc, počty návštěvníků kolem 3,1 milionu. Není rovněž nezajímavé, že tyto výsledky dosáhl český veletržní a výstavní průmysl v roce 10. výročí dobrovolného auditingu veletržních a výstavních dat.
O loňském roce se hovoří jako o návratu zlaté éry výstavnictví. Čím si tento návrat vysvětlujete? Toto vyjádření vnímám jako výraz nadšení ze skutečnosti, že po poměrně dramatickém propadu v letech 1999 až 2002 se české výstavnictví a veletržní aktivity opět postupně vzmáhají. Důvody tohoto vzestupu mají své kořeny v několika skutečnostech. Po dynamickém a velmi dravém nástupu internetu a jeho rychlém průniku snad do všech sfér lidského života, se sektor veletrhů a výstav cítil velmi ohrožen vznikem a hrozbou virtuálních veletrhů. Hrozbou byla především cena za virtuální prostor, která byla ve srovnání s cenou za klasickou výstavní plochu velmi nízká. Veletržní správy musely reagovat prudkým zlepšením kvality všech služeb. Internet také vedl k nové kvalitě komunikace ve dvou směrech. Veletržní správy urychleně dobudovávaly svá marketingová komunikační oddělení a intenzivně studovaly možnosti využití internetu ve vzájemné komunikaci s vystavovateli i návštěvníky. Změnil se nějak charakter veletrhů v posledních letech?
Určitě ano. Od všeobecných přehlídek spotřebního zboží se veletrhy stále více profilují do role prezentace trendů, směrů, módních vlivů. Stávají se stále více místy obchodních setkání „tváří v tvář“, setkáním velmi úsporným, které umožňuje kontakt s obchodními partnery z celé řady zemí bez nutnosti trávit čas na neproduktivních cestách vlakem, letadlem, automobilem.
Vedle českých subjektů roste také zájem zahraničních vystavovatelů. Souvisí tento trend s členstvím České republiky v Evropské unii?
Nechci se chovat opatrnicky, ale pro jednoznačné tvrzení nemám dostatek důkazů, proto budu spíše vyvozovat některé závěry z vlastních pozorování a analýz. Je nepochybné, že širší zapojení Česka do mezinárodního obchodu, větší obchodní aktivita českých výrobců, produkce podstatně konkurenceschopnějšího zboží a další faktory vedou k tomu, že stále více zahraničních producentů musí agresivněji v dobrém slova smyslu bojovat o náš trh. Není rovněž zanedbatelné, že veletrhy v těchto souvislostech jsou pro zahraniční vystavovatele také jistou formou průzkumu trhu.
Loni rostl i auditovaný veletržní a výstavní trh. Jaký smysl má pro pořadatele výstavních akcí audit?
Důvody pro auditování výstavních akcí jsou dva. Jednak to je snaha části veletržní komunity vnést řád do poměrně chaotického rozvoje v oblasti veletrhů a výstav. Dále pak snaha aplikovat etické principy společenské odpovědnosti firem v tom, že se dobrovolně podrobí analýze svých základních veletržních a výstavních dat nezávislým auditorem. Je výrazem odpovědnosti veletržních organizátorů, že se postupně zapojují další veletržní a výstavní tituly do této aktivity. Smysl auditů je jen jeden: Auditované organizace se dobrovolně hlásí k etickému chování na marketingovém komunikačním trhu. Publikují jen nezávislým auditorem ověřená fakta o skutečném počtu vystavovatelů, skutečné čisté výstavní ploše a skutečném počtu prokazatelně přítomných návštěvníků. Tato fakta jednoznačně svědčí o čisté hře.
Měl by být audit veletrhů povinný, nebo by měl zůstat dobrovolný?
Já nemám na tuto otázku zcela vyhraněný názor. Z hlediska transparentnosti trhu bych byl spíše proto, aby byl audit povinný. To by se ovšem muselo řešit zákonnou normou, která by takovou povinnost organizátorům uložila. Dobrovolnost auditingu je na druhé straně výrazem odpovědnosti organizátorů k vystavovatelům a návštěvníkům.
Co musí udělat malá či střední česká firma, aby uspěla na veletrhu?
Veletržní účast firmy je bezesporu investicí do marketingové komunikace, která může přinést vystavovateli profit, nebo také může znamenat jen a jen čistou ztrátu.
A jak se té ztrátě bránit?
Především je potřeba si vše v potřebném časovém předstihu důkladně promyslet a dát si pravdivé a otevřené odpovědi. První a základní otázka zní – kam jít vystavovat. Odpověď – tam, kde je největší naděje na úspěch prezentace. Otázka druhá – co je vystavovatelským cílem: Prezentovat novinku? Poměřit své postavení na trhu s konkurencí? Získat nové prodejní kanály? Najít nová odbytiště? Najít subdodavatele, nebo se stát subdodavateli pro realizátory vyšších celků? Posílit image firmy?
Jak tedy správně definovat cíl, s jakým daná firma na veletrh jde?
Pro realistický odhad potenciálu míry naplnění cíle je ale třeba mít řadu vstupních informací. Proto je potřeba dotazy směřovat i na výstavní agenturu. Požadujte po nich výzkumy názorů návštěvníků a vystavovatelů.
Můžete to tedy shrnout do obecnější poučky pro tyto firmy?
Souhrnně řečeno, nejprve je třeba prozkoumat celkový profil akce, složení vystavovatelské a návštěvnické veřejnosti, hlavní zaměření a profilaci akce, nomenklaturní skladbu exponátů, míru spokojenosti klientely na obou koncích komunikačního marketingového procesu a pak se teprve rozhodnout.
Daří se i regionálním výstavištím
Stejně jako roste zájem vystavovatelů o největší veletržní areály v zemi, zaznamenávají rostoucí účast firem na svých výstavních akcích i regionální výstaviště. S Některá dokonce začínají takříkajíc šlapat na paty silné trojce (Veletrhy Brno, ABF, Incheba). To platí zejména o Českých Budějovicích a Litoměřicích, která dnes už obě patří mezi prvních pět největších veletržních správ. Českobudějovické výstaviště dokonce v loňském roce z hlediska celkové výstavní plochy, počtu vystavovatelů i počtu návštěvníků opakovaně porazilo pražskou společnost ABF a postoupilo na třetí místo celkového žebříčku. „Uplynulý výstavní rok je z pohledu naší společnosti považován za velmi úspěšný. I přes nepřízeň počasí na začátku roku proběhly všechny plánované výstavy v daných termínech,“ říká ředitelka tohoto výstaviště Marcela Payerová. Její ambice jsou ale ještě vyšší, druhé místo Incheby prý není příliš vzdálené. „Při porovnání jednotlivých ukazatelů je možné zjistit, že velikostí výstavní plochy nebo počtem návštěvníků se každým rokem přibližujeme Inchebě Praha, což nás velice těší, ale i zavazuje pro další práci,“ zdůrazňuje. V Českých Budějovicích mají za sebou letos tři významné akce a jejich výsledky dávají důvod k optimismu. Počet návštěvníků byl podle Payerové u všech výstav vyšší, zvětšila se i čistá výstavní plocha a počet vystavovatelů zůstává na stejné hranici jako v letech předešlých. Stejně optimističtí jsou pořadatelé výstav a veletrhů v severočeských Litoměřicích. Tam jim sice loni mírně ubylo vystavovatelů, počet návštěvníků výstavních akcí a zejména jejich plocha se však nemění. Díky tomu se Litoměřice dělí v celkovém pořadí českých veletržních správ s Olomoucí o páté místo. „Loni se nám podařilo nastartovat nové prvky na některých výstavách, které by mohly v budoucnu ovlivnit i jejich nomenklaturu. Důležité je, že se podařilo i nadále udržet velmi dobrou úroveň jednotlivých výstavních akcí,“ hodnotí loňský rok Jitka Matoušková, ředitelka společnosti Výstavy, která provozuje litoměřické výstaviště. Podle jejích slov je v řadě případů dost obtížné přivést na regionální výstaviště některé firmy, které dávají přednost prostředí dvou velkých veletržních měst, tedy Praze a Brnu. „A to přesto, že rozhodující výstavní služby, jako je stavba stánků, grafické a písmomalířské práce, spojové služby, ubytování, stravování a podobně, jsou na našem výstavišti zajišťovány na velmi solidní úrovni a v jiných cenových relacích,“ upozorňuje ředitelka. Jelikož přímé náklady účastníkům velkých akcí v Praze či Brně neustále stoupají, nemají tyto firmy finanční prostředky na účast na regionálních výstavách a odmítají je. „Prostředí velkých výstav je pro mnohé firmy rozhodující a zásada být viděn právě tam je v mnoha případech prvořadá,“ myslí si Matoušková. Přesto ani ona neztrácí optimismus a na základě rovněž tří letošních výstavních akcí předpokládá úspěšnou sezonu. „První tři výstavy zaznamenaly jistý nárůst prodaných výstavních metrů a větší počet návštěvníků. Věřím, že tento trend bude pokračovat u dalších letošních akcí,“ dodává. Naopak v Plzni již výstavní areál zanikl. Teprve nyní, s několikaletým zpožděním oproti původním plánům, vzniká na jeho místě obchodní a výhledově prý i kulturně společenské centrum společnosti Plaza. O osudu areálu jsme podrobně psali v Profitu č. 19/2006.
