VELEVÁŽENÉ CENY

R e v i z e     c e n o v ý c h     i n d e x ů

Český statistický úřad (ČSÚ) se letos v tichosti pustil do jednoho ze svých klíčo-vých úkolů: revize cenových indexů. Manévr je načasován na rok 2001, kdy má být cenová statistika v celé Evropě plně harmonizována. Podstatou revize je nastavení váhy jednotlivých výdajových skupin spotřebního koše tak, aby co nejvěrněji odrážely strukturu spotřeby domácností.

Zdánlivě nenápadná operace má strategický význam - rozhoduje o přesnosti sledování jednoho z hlavních makroekonomických ukazatelů a v širších souvislostech o relevantnosti řady strategických rozhodnutí měnové, hospodářské i sociální povahy.

Od roku 1990, kdy u nás bylo zavedeno měsíční výběrové sledování vývoje spotřebitelských i produkčních cen, jde o druhou revizi. První proběhla v roce 1993 a na vahách tohoto roku se u nás inflace dosud sleduje. Statistická organizace Evropské unie Eurostat sice stanovuje pro revize cenových indexů pětiletou periodu, ale jak upozorňuje vrchní ředitel sekce ekonomických statistik ČSÚ Kamil Kudlák, u nás jsme využili část ustanovení hovořící o tom, že maximální lhůta je sedm let. Důvod je ryze praktický, a sice ten, aby se pracovně i finančně náročná operace nemusela dělat dvakrát.

Revize, která proběhne pod dohledem komisí, sdružujících představitele státní správy, odborů, akademické a podnikatelské sféry i zájmových svazů, je rozdělena do dvou částí. Letos budou vykonány všechny zajišťovací práce a v roce 2000, který bude jakýmsi můstkem, proběhnou vlastní přepočty. Nejde přitom jen o spotřebitelské ceny - revidovány budou i veškeré ceny produkční a ceny zahraničního obchodu.

Od roku 2001 se již pojede na vahách roku 1999 naostro, jednotně s celou Evropou, přičemž cenovým základem harmonizovaných indexů bude rok 2000. V současné době je v rámci EU harmonizováno statistické sledování asi 85 procent spotřebního koše, značné rozdíly mezi jednotlivými státy unie jsou ještě při sledování výdajů na klíčové položky, jako je bydlení nebo zdravotnictví. V roce 2001 by už měla být v celé unii i v čekatelských zemích zavedena jednotná metodika sledování vývoje spotřebitelských (Consumer Prices) i některých výrobních (Producer Prices) cen.

Odpověď na otázku, zda šest let staré váhy jednotlivých výdajových skupin mají dnes ještě dostatečnou vypovídací schopnost, lze hledat v přiložené tabulce, která konfrontuje stálé váhy z roku 1993 s předloňskou realitou. Dlouhodobé změny struktury spotřeby jsou zřejmé - klesající podíl potravin, růst výdajů na bydlení, zdravotnictví, volný čas, služby. Nicméně rozdíly v inflačních indexech pořízených na základě stálých vah (Laspeyresův index) a na základě běžných vah (index Paascheho) nejsou zásadní. Jak připomíná inženýr Kudlák, nepotvrdil se ani předpoklad, že stálé váhy statisticky snižují míru inflace. Průběžná kontrola ukazuje opak: podle běžných vah vykazuje růst cen ve všech výdajových skupinách i v úhrnu nižší tempo. A to i přes růst váhy silně zdražovaného bydlení ve struktuře běžných výdajů.

Lze to do značné míry vysvětlit cenovou pružností, kdy se domácnosti snaží - pokud to lze - vyrovnávat zdražení jedné skupiny zboží či služeb příklonem k jiným, momentálně cenově výhodnějším skupinám. Zřejmé je to i uvnitř jednotlivých skupin. Třeba zvýšení podílu spotřeby masa a masných výrobků s podprůměrným cenovým indexem způsobilo, že index cen potravin podle stálých vah roku 1993 je vyšší než index na vahách běžných. Stejným směrem působilo i snížení podílu nadprůměrně rychle zdražovaných cigaret.

V převážné většině států Evropské unie se dnes cenový vývoj měří tak jako u nás - prostřednictvím bazických indexů na základě stálých vah, které jsou zhruba jednou za pět let jednorázově revidovány. „Existuje ovšem opačné pojetí založené na průběžné revizi, kdy se váhy detailních reprezentantů mění prakticky permanentně a podíly základních skupin každý rok, upozorňuje Kudlák. Podle něj se o příklonu k té či oné metodě rozhodne v období do roku 2005, přičemž samotný Eurostat preferuje spíše každoroční změny vah.

Podle ředitelova mínění by neměl být problém, aby se Česká republika novému pojetí v případě potřeby rychle přizpůsobila. Statistický úřad v žádné zemi není doma prorokem a týká se to i českého, který má ale ve světě slušné renomé. Konkrétně cenová statistika je u nás už několik let jednotně pojatá jak pro spotřebitelské, tak výrobní ceny, což dosud ve světě zdaleka není běžné. V této souvislosti je třeba připomenout, že ani v předlistopadovém období nebyla zcela přerušena kontinuita s vývojem ve vyspělých zemích. Spotřebitelské ceny se u nás už v období plánovitého hospodářství sledovaly výběrovou metodou, což byla rarita mezi zeměmi východního bloku a v podmínkách, kdy stálé a jednotné ceny bilancovala plánovací komise, vlastně nesystémový přístup.

Pro zajímavost publikujeme srovnání vah hlavních výdajových skupin v roce 1972 a dnes. Jak je zřejmé, k nejdramatičtějším změnám došlo logicky u služeb a potom také u veřejného stravování, což je už méně pochopitelné - dejme tomu, že hospody byly plné kvůli levnému pivu. V dřevních dobách cenové statistiky let šedesátých a sedmdesátých se statistické údaje publikovaly jednou za kvartál a bylo politicky důležité, aby inflace vyšla nula. Když pak byly takzvané úpravy cen, nebo se z embéčka stala stovka a ve statistice vyšla nějaká ta desetina navrch, západní tisk si utahoval, že u nás zuří inflace, a statistici museli vysvětlovat, zda to správně počítají.