Z Bruselu jsou na cestě domů Libor Rouček či Miloslav Ransdorf. Do europarlamentu naopak mohou proniknout Klára Samková nebo mladá komunistka Kateřina Konečná
Jedna z knih Miloslava Ransdorfa nese název Není všem dnům konec. Při pohledu na kandidátní listinu KSČM do eurovoleb se spíš zdá, že se konec neodvratně blíží. Komunisté Ransdorfa vyskladnili stejně jako on stohy svých zaprášených knih v poslanecké kanceláři. Komunistický lídr dvou posledních eurovoleb má za sebou milionové dluhy a až čtvrté místo na kandidátce. Snad ještě rázněji se ČSSD loučí s matadorem Liborem Roučkem, který to dotáhl dokonce až na místopředsedu Evropského parlamentu. Zbylo na něj deváté místo. ODS svého europoslance Edvarda Kožušníka odsunula na nevolitelné desáté místo. Kandidátky do eurovoleb se uzavřou až v tomto týdnu, ale jedno je jasné už teď: české zastoupení v bruselském parlamentu čeká rozsáhlá generační obměna.
Sbohem a s rp Snad nejpozoruhodnější příběh nadcházejících evropských voleb nabízí komunista Miloslav Ransdorf. Ač komunista, bývá považován pro Evropu za snad nejlépe teoreticky vybaveného českého zástupce.
Ovládá plynně patnáct jazyků včetně latiny nebo jidiš, je vystudovaný filozof a historik, místopředseda Evropské sjednocené levice, autor řady odborných knih. Přesto může být rád, že tentokrát kandiduje alespoň ze čtvrtého místa. „Ve vedení KSČM byly dokonce hlasy, že bych na kandidátní listině neměl být vůbec. A někteří ještě říkají, že jazyky v Bruselu nejsou zapotřebí,“ líčí sám Ransdorf.
Přes nepopiratelnou intelektuální způsobilost je Ransdorf u vedení komunistů mimořádně nepopulární. Mnohokrát už kandidoval na předsedu a vždy pohořel. „Vnímám to jako spor těch, kteří mají nějakou koncepci, s těmi, kteří to berou jako politický provoz,“ prohlašuje dlouholetý europoslanec.
Do europarlamentu se ve volbách v roce 2009 dostali čtyři komunisté. Ransdorf tak určitou šanci letos má, jenže v roce 2009 neexistovalo ANO ani Úsvit – strany s populistickým programem, které komunistům hlasy jistě uberou. „Já se budoucnosti nebojím. Klidně začnu znovu a zúročím své zkušenosti. Nějaké možnosti v soukromé sféře tu jsou, ale nebudu nic naznačovat,“ připravuje si Ransdorf zadní vrátka z politiky.
Pronásleduje ho ovšem jedna velká nevýhoda.
Přestože bral deset let plat europoslance, nemá nic vyděláno. Že je aspoň na nule, však může vzhledem ke svým eskapádám považovat úspěch. Noviny jeho dluhy ještě vloni vyčíslovaly na 17 milionů, mírnější odhady mluvily o šesti milionech. Europoslanci hrozilo několik exekucí, musel prodat byt v pražských Záběhlicích. Veřejně nikdy neprozradil, komu dluží, což vadilo i šéfovi strany Vojtěchu Filipovi. To on mu pohrozil, že pokud si nedá věci do pořádku, v eurovolbách prostě kandidovat nebude.
„Dnes jsou dluhy zaplacené a stálo to určité oběti. Beru to jako lekci do budoucna, protože co jsem dělal, byla vyložená naivita,“ ohlíží se zpět europoslanec.
Například si půjčil od svého známého Vratislava Šlajera necelý milion na stavbu vily, peníze ale včas nesplácel a částka rostla o úroky. Další peníze pak dlužil spořitelnímu družstvu Unibon, které skončilo v likvidaci. „Naivně jsem financoval volební kampaň v roce 2009 ze svého. Když vypadli sponzoři, ocitl jsem se v tom sám, vytloukal klín klínem a zbyly z toho dluhy,“ popisuje europoslanec, kde utopil miliony korun.
Do jeho pestrého europříběhu zapadají ještě čtyři dopravní nehody a spekulace, že některé z nich způsobil pod vlivem alkoholu.
Informaci, kterou vyvrátily testy, přesto následně zopakovala belgická bulvární televize Geenstijl. Její reportér Ransdorfa zastihl, když odcházel z budovy europarlamentu po velmi krátkém pobytu. Naznačovalo to, že se jen zapsal na prezenční listinu, aby dostal náhradu 300 eur za den, a odešel domů. Český europoslanec nejprve reportéra nevybíravě odehnal, což nesvědčilo o čistém svědomí. Později ale ukázal potvrzení, že má na náhradu nárok a že přes den plnil svůj program, když se účastnil konference o perspektivách levice.
» Kamery pak upoutal ještě jednou, v roce 2011, kdy při zasedání europarlamentu usnul. Podle svých slov vlivem únavy a prášků na tlak, které si vzal dva namísto jednoho. „Když usne kníže pán, tak je to roztomilé. Když se to jednou stane mně, je to považováno za nehoráznost,“ rozčiluje se Ransdorf.
Do bruselského bytu Miloslava Ransdorfa se také čtyřikrát vloupali bezdomovci a zanechali po sobě spoušť. Europoslanec to přisuzuje kauze s belgickou televizí, která ho sledovala až k bytu. „Ukázali tam popisné číslo a to byla vyložená pozvánka,“ domnívá se.
V čele eurokandidátky jej nahradila Kateřina Konečná. On sám se nechce vyjadřovat k tomu, jakým bude ona lídrem. „Nejsem schopen to odhadnout ani komentovat,“ říká. Se mnou mě baVí SVět Miloslav Ransdorf v pokračování bruselské kariéry stále ještě věří. Edvard Kožušník z ODS to má z desáté pozice na kandidátce ještě mnohem těžší. Jeho jedinou šancí zřejmě zůstává kroužkování. „Osobně musím říci, že jsem z desátého místa upřímně naštvaný. Moje šťastné číslo je totiž jedenáct,“ odlehčuje europoslanec a neúspěšný kandidát na předsedu své strany.
Podobně jako Ransdorf. „Moje pozice prostě odráží situaci ve straně,“ doplňuje. Ani on nemá úplně jasno, co bude dělat, pokud ve volbách neuspěje. „Mám na to ještě dva měsíce času. Jestli to nevyjde, sednu si s rodinou a budeme přemýšlet, co dál,“ říká.
Edvard Kožušník má v ODS pověst člověka, který se předvádí spíš na veřejnosti než prací ve straně. Třeba před posledními eurovolbami navrhoval v rámci kampaně zrušení koncesionářských poplatků. V europarlamentu pak v červenci 2009 zasedal v cyklistickém dresu. Poslal také do Chile prezidentu Sebastiánu Pinerovi protokolární pero za 12 tisíc korun jako náhradu za to, které si odvezl někdejší prezident Václav Klaus.
Odhadl dobře, když řekl, že jeho desáté místo na kandidátce vypovídá hodně o jeho postavení v ODS. Bývalý asistent Mirka Topolánka získal nominaci na předsedu strany skoro na poslední chvíli z Libereckého kraje a dopředu bylo jasné, že jeho šance stát se předsedou ODS jsou na lednovém olomouckém kongresu nulové. A vysloužil si také kritiku, tu nejhlasitější od kolegy europoslance Jana Zahradila: „Šéf opoziční strany musí sedět v parlamentu (nikoli v europarlamentu), kde griluje vládu. Všechno ostatní kolem toho jsou jen kecy zastírající pravý stav: totiž že jde o flek na té příští eurokandidátce.“ Zahradil se trochu v rozporu s tímto svým facebookovým prohlášením stal nakonec na kongresu prvním místopředsedou a také lídrem eurokandidátky ODS.
V B ruselu = mimo dění A do třetice odsun v podstatě na slepou kolej musel skousnout také sociálnědemokratický bruselský matador Libor Rouček. Patří mu až deváté místo na kandidátce ČSSD. Marně po zveřejnění nominace protestoval proti tomu, že byly vnitrostranické volby tajné. Uškodilo mu, že nominaci nezískal ani ze svého Středočeského kraje, což bylo podle předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky klíčové.
Rouček má podobně jako Ransdorf více než slušný teoretický základ pro práci v europarlamentu. Coby emigrant studoval v sedmdesátých letech sociologii ve Vídni, pracoval v administrativě rakouské sociální demokracie, byl zaměstnancem Královského institutu mezinárodních záležitostí v Londýně. V europarlamentu je také už druhé období, stal se dokonce jeho místopředsedou a členem zahraničního výboru.
Ublížilo mu ale, že v Česku o něm nebylo slyšet. Kdyby se v krizové povolební situaci postavil z Bruselu za předsedu Sobotku, mohly být jeho vyhlídky lepší. Milan Chovanec je díky tomu třeba ministrem vnitra.
Rozsáhlé přesuny na kandidátkách a odstavení „zasloužilých“ europoslanců částečně svědčí o generační obměně ve velkých českých stranách. Ještě víc však vypovídají o jejich postoji k jedinému přímo volenému bruselskému orgánu. Kvalifikace a zkušenosti jsou celkem vedlejší. Do Bruselu se jezdí hlavně za zásluhy.
Ransdorf bral deset let plat europoslance, ale nemá nic vyděláno. I to je však úspěch, protože ještě loni měl milionové dluhy.
S kým táhnou na Brusel
ČSSD Sociální demokracie vyrukovala v čele s Janem Kellerem. Levicovému sociologovi sekundují na druhém a třetím místě současní europoslanci Olga Sehnalová a Pavel Poc. Zajímavé je ale číslo čtyři. Pražský politik Miroslav Poche udělal před třemi lety skandál, když se Hospodářským novinám nezištně přiznal, že obchází zákon při sponzorování své strany. Poche odevzdával ČSSD část z více než 1,5 milionu korun, které si ročně přivydělával ve firmách s městskou účastí. Partaji dával mnohem více, než oficiálně přiznával, protože část jeho peněz nosili do kasy pod vlastním jménem jeho kolegové. Poche si je tím zavazoval – před vedením strany vypadali jako štědří sponzoři. A také si myslel, že se tím vyhne danění stranických darů. I když ty se nedaní.
1. Jan Keller, sociolog, filozof, ekolog, pedagog. Vystupuje proti školnému na vysokých školách, patřil mezi odpůrce budování amerického radaru v Brdech. Bývalý člen KSČ. 2. olga Sehnalová, lékařka, europoslankyně 3. Pavel Poc, europoslanec
ANO Pro Babišovo ANO budou eurovolby prvním ostrým testem toho, jak je voliči vnímají po zvolení do sněmovny. Hnutí si za svého evropského lídra vybralo Pavla Teličku. Vystudovaný právník Telička dlouhá léta působil v diplomacii a věnoval se zejména evropské problematice. Byl hlavním vyjednávačem členství v Evropské unii, státním tajemníkem pro evropské záležitosti a po vstupu do Unie i prvním českým eurokomisařem. Dvojka hnutí ANO, Petr Ježek, taktéž působil jako diplomat. Deset let byl ve vysokých pozicích, v nichž se věnoval vztahům s EU.
1. Pavel telička, bývalý eurokomisař, nevýkonný člen představenstva NWR, evropský lobbista, bývalý člen KSČ 2. Petr Ježek, bývalý diplomat 3. dita Charanzová, bývalá diplomatka
KDU-ČSL S tím, jak do vedení strany pronikla nová krev, která partaj vytáhla zpět do sněmovny, zamíchalo se i pořadí uchazečů o Brusel. Lídr z voleb 2009 Zuzana Roithová už kandidovat nebude, stejně jako Jan Březina. Ten bude dokonce raději pomáhat v kampani konkurenční TOP 09. Lidoveckým lídrem do eurovoleb je Pavel Svoboda. Jeho blízkost k současnému vedení strany je zjevná. Byl to právě on, kdo oslovil kdysi neznámého krajského politika Pavla Bělobrádka, aby se zkusil stát předsedou strany.
1. Pavel Svoboda, právník a vysokoškolský pedagog, vyučuje evropské právo na UK. Pracoval v Ochranném svazu autorském, v KDU-ČSL je od roku 1990. 2. Michaela Šojdrová, bývalá poslankyně a místopředsedkyně strany 3. tomáš Zdechovský, mediální analytik, člen KDU-ČSL
TOP 09 Strana ve své evropské premiéře staví na první místo bývalého viceguvernéra České národní banky Luďka Niedermayera, dvojkou je bývalý ministr spravedlnosti a bývalý člen ODS Jiří Pospíšil, jehož přestup do TOP 09 osobně zaštítil Miroslav Kalousek. TOP 09 naopak odstavila Jaromíra Drábka, bývalého ministra práce a sociálních věcí. Sám Drábek to vzal s klidem a řekl, že nechce, aby kauza sKaret poškozovala stranu ve volbách. TOP 09 se snažila zlanařit i ředitele organizace Člověk v tísni Šimona Pánka, ten ale kandidaturu odmítl.
1. Luděk niedermayer, bývalý viceguvernér ČNB a člen Bankovní rady ČNB, ředitel oddělení consulting v české pobočce poradenské a auditorské společnosti Deloitte 2. Jiří Pospíšil, bývalý ministr spravedlnosti a do ledna i místopředseda ODS 3. Stanislav Polčák, právník, poslanec, 1. místopředseda STAN
ODS Občanští demokraté si drží svého eurolídra Jana Zahradila. Jeho cílem je dosáhnout stejného výsledku jako strany, které na rozdíl od ODS uspěly v podzimních parlamentních volbách – tedy kolem tří křesel. ODS hodlá voliče oslovit jasným odmítnutím eura a zrušením zasedání europarlamentu ve Štrasburku. Občanští demokraté nyní mají devět europoslanců. Vzhledem k hlubokému propadu strany v loňských volbách do sněmovny a současným preferencím však bude ráda za plánovaná tři křesla.
1. Jan Zahradil, europoslanec a první místopředseda ODS. V politice se pohybuje od roku 1992, kdy byl zvolen do Federálního shromáždění. 2. evžen tošenovský, místopředseda strany, europoslanec, bývalý hejtman Moravskoslezského kraje 3. eva Zamrazilová, bývalá členka Bankovní rady ČNB
KSČM Průzkum agentury Sanep, který se týkal podpory kandidátů, vynesl lídra komunistické kandidátky Kateřinu Konečnou na třetí místo. To je také jediná zpráva o eurovolbách, kterou komunisté na svém webu zveřejnili. Skoupá je na ně i Kateřina Konečná. Na svém facebookovém profilu pouze před časem zveřejnila zprávu, že by europarlament měl šetřit.
1. Kateřina Konečná od roku 2002, kdy jí bylo jedenadvacet, zasedá v Poslanecké sněmovně. V roce 2004 byla krátce kooptována v Evropském parlamentu. 2. Jiří Maštálka, europoslanec, místopředseda strany 3. Jaromír Kohlíček, europoslanec
ÚSVIT PŘÍMÉ DEMOKRACIE Úsvit na rozdíl od ANO postavil protievropskou kandidátku. Vede ji advokátka Klára Samková, Okamurova neúspěšná kolegyně z prezidentských voleb. Okamuru také zastupovala při podání ústavní stížnosti na odložení voleb. Samková kvůli kandidatuře ukončila své členství v TOP 09 (má za sebou už členství v ODS a působení ve Federálním shromáždění za Romskou občanskou iniciativu), ale ani tak neměla u Úsvitu lehkou pozici. Její kandidaturu musel před spolustraníky tvrdě obhajovat sám předseda strany Tomio Okamura.
1. Klára Samková, advokátka a aktivistka za práva menšin, neúspěšně kandidovala do prezidentských voleb. Bývala členkou ODS i TOP 09.
(další zvolí až v závěru týdne)
Ostatní
Lev 21 Bývalý šéf ČSSD a premiér Jiří Paroubek si od eurovoleb slibuje renesanci své skomírající politické dráhy. Když před časem vyhořel se svou stranou LEV 21 v krajských volbách i ve „svém“ Ústeckém kraji, postěžoval si, že o něj není nikde zájem. Tak se snaží přiživit, například „úspěchy“ v předvolebních průzkumech. „Už druhý průzkum veřejného mínění zpracovaný Sanepem, dlouhodobě nejpřesnější agenturou pro výzkum veřejného mínění, ukazuje, že strana LEV 21 se mnou, jako volebním lídrem, může při volbách do EP překonat hranici pěti procent. A to je dobré,“ hlásá například pod logem strany na její facebookové stránce. S dlouhodobou přesností Sanepu lze dost polemizovat. Třeba před sněmovními volbami v roce 2010 agentura přisuzovala zisk dvanácti křesel zemanovcům. LES Na politické výsluní by se chtěla vrátit i bývalá velvyslankyně při EU Milena Vicenová. Nová strana Martina Bursíka LES nestihla kandidovat do sněmovních voleb, a tak si chce v eurovolbách spravit chuť. Strana zelených Evropské angažmá hodlá zkusit i současný předseda zelených Ondřej Liška. Sází na to, že ve volbách v Praze byl desátým nejúspěšnějším politikem a do europarlamentu se mu povede dostat. Strana ve sněmovních volbách překročila tříprocentní hranici potřebnou k získání stálého státního příspěvku.
Věci Veřejné Poté, co se samostatně neúčastnily sněmovních voleb, si do Evropy zkoušejí najít cestu Věci veřejné. Lídrem strany s protievropskou rétorikou je Radek John, bývalý ministr vnitra a televizní publicista. John už není předsedou VV, tak trochu stranou hlavních událostí si strana zvolila šéfem přerovského politika Jiřího Kohouta. Marketingová protikorupční rétorika strany ale zůstala stejná. John vstupuje do kampaně s heslem „Stop eurotunelům“.
O autorovi| Petr Weikert, weikert@mf.cz