Vývozní sladovna Jana Schwarzenberga. To je původní název
historicky cenné výrobny humnové suroviny, která stojí jen pár desítek metrů od
protivínského pivovaru patřícího dnes do rodiny regionálních Lobkowiczů. I ten
měl přitom vlastní linku na klíčení, namáčení a pražení ječmenného zrna, takže
v pětitisícovém jihočeském městečku dlouhá desetiletí fungovaly dvě sladovny.
Dnes však už není v provozu ani jedna z nich. Teplo z kotle
té pivovarské přestalo sálat před šesti roky, exportní, či chcete-li obchodní,
sladovna domáčela poslední zrna v 80. letech. A v současnosti je na prodej.
„Nejedná se o náš objekt,“ reaguje Jaroslav Tvrdík, šéf představenstva skupiny
Pivovary Lobkowicz Group. Bývalá červeno-bílá sladovna Jana Schwarzenberga je
skutečně už mnoho let v majetku místní firmy, která ve výstavních humnech
provozovala kruhárnu zelí či sklad.
Na svůj protivínský majetek si pivovarský koncern Lobkowicz dává dobrý pozor. Díky tomu, že tam v minulých letech směřovala řada investic včetně nové plechovkové linky za 130 milionů, a celkově dobré pověsti zdejšího piva Platan patří jihočeský pivovar k rodinnému stříbru. Což se však nedá říct o dalších pivovarech. Jak už týdeník Euro informoval v červenci, na jaře skončila výroba v podniku Janáček v Uherském Brodě. A podle zpráv regionálních médií z uplynulého týdne se nyní útlum výroby chystá i v Pivovaře Klášter na pomezí Středočeského a Libereckého kraje.
Úcta k tradici?
Týdeník Euro se celý uplynulý týden pokoušel získat detailnější informace přímo ve skupině Pivovary Lobkowicz Group. Avšak na telefonáty, textové zprávy a e-maily nereagovala ani její mluvčí Martina Husková, ani Silvie Špryňarová, mediální zástupkyně čínských majitelů ze Citic Europe Holdings. A k budoucnosti značky Klášter se odmítl vyjádřit i Jaroslav Tvrdík, který přitom neměl žádný problém mluvit o protivínské sladovně. Podle zjištění týdeníku Euro očividně o důvodech a důsledcích čerstvého hromadného propouštění v historickém pivovaru nemají detailnější informace ani jeho zaměstnanci.
| Pivovar Klášter |
| V roce 1864 zde rod Valdštejnů nechal zbudovat jeden z nejmodernějších pivovarů své doby. Koncem 19. století patřil pivovar Klášter mezi sedm největších pivovarů v českých zemích. Budovy postavené před téměř 150 lety slouží výrobě piva dodnes.
Už od středověku vznikaly ve skále pod pivovarem téměř dvě desítky metrů hluboké sklepy, které posléze začaly sloužit pivovarské výrobě. Pivo v nich kvasí a dozrává dodnes. V části sklepních prostor se také nachází proslulá Restaurace Skála, kde se čepuje klášterské pivo. Zdroj: pivovarklaster.cz |
„Všechno jde mimo mě,“ reaguje do telefonu Zdeněk Prokůpek,
výrobní ředitel Pivovaru Klášter. A na odpověď, jak to bude s výrobou zdejší
dvanáctky Premium či výroční jedenáctky Mnich po Novém roce, Prokůpek odpoví
stroze: „To se musíte zeptat na centrále, jak to mají vymyšlené.“ Ovšem jestli
a jak to mají v pražském velitelství Lobkowiczové vymyšleno, není vůbec zřejmé.
Opakuje se tak situace z poloviny letošního roku, kdy společnost nechtěla nic
prozradit k zániku tradičního pivovaru v Uherském Brodě.
Přicházející konec výrobny nad Jizerou je přece jen o dost
překvapivější. Ve skupině patřilo Klášteru dlouhou dobu výsadní postavení,
Lobkowiczové prezentovali tamější pivovar jako ukázku tradičního řemesla a
zajímavý turistický cíl. Ostatně ještě letos v červnu proběhla v areálu velká
akce u příležitosti oslav 450. výročí chvíle, kdy Jiří Labouňský z Labouně
začal v Klášteře vařit pivo. A mezi ostatními značkami skupiny Pivovary
Lobkowicz Group dodnes patří sortiment z Kláštera mezi prémiové produkty.
Ostatně na svých webových stránkách to firma popisuje jasně:
„Piva vznikají tím nejtradičnějším způsobem. Jsou charakteristická svojí
vysokou plností, odpovídající hořkostí a čistým chmelovým aroma. Při jejich
výrobě nedochází v sudové variantě k tepelnému ošetření, pasteraci, a proto zde
vařené světlé výčepní pivo a světlé ležáky chutnají jako ve sklepích pivovaru
vytesaných ve skále. V souznění s historií místa vzniku piva nás s každým
douškem vybízí k zamyšlení a úctě k tradici.“ Až v Klášteře vychladne
technologie, Lobkowiczům ze sedmi původních zůstane už jen pětice funkčních
pivovarů.
Radilovo dědictví
Už tak komplikovaná situace celé skupiny Pivovary Lobkowicz
Group, která se brodí velmi špatnými hospodářskými výsledky dosahujícími
záporných hodnot ve stovkách milionů korun, se ještě zhoršila letos na jaře. To
zhasla varna uherskobrodského pivovaru.
„Několikaměsíční krizová opatření, která byla vládou zavedena v souvislosti s onemocněním covid-19, se samozřejmě odrazila na fungování řady podniků a segment pivovarnictví nevyjímaje,“ vysvětlovala odstavení technologie Silvie Špryňarová, PR manažerka Citic. „Stejně jako další firmy v tomto odvětví, tak i pivovary ze skupiny Lobkowicz zaznamenaly propad v prodeji sudového piva na českém i zahraničním trhu. Situaci jsme řešili operativně a snažili se tyto dopady minimalizovat,“ doplňuje Špryňarová.
Aby toho nebylo málo, před pivovarskou skupinou se objevuje
další přízrak z minulosti. Krajský soud v Praze rozhoduje o pohledávce ve výši
540 milionů, již chce po firmě Pivovary Lobkowicz Group zaplatit společnost
Chayton Sava Limited, divize britské investiční skupiny Chayton Capital. Jak už
týdeník Euro informoval letos v srpnu, jde o část dědictví, které v pivovarské
skupině zůstalo ještě z dob dnes uprchlého majitele Zdeňka Radila a jež si
možná noví čínští státní investoři neohlídali, když v roce 2015 ve spěchu před
setkáním prezidentů Miloše Zemana a Si Ťin-pchinga živelně skupovali podíly v
českých firmách.
Tvrdíkovi lidé dnes tvrdí, že nikomu nic platit nechtějí.
„Společnosti skupiny PLG odmítají jakékoli nároky vznášené vůči nim ze strany
společnosti Chayton Sava Limited,“ reaguje Špryňarová. Příběh, který dnes
rozplétá česká justice, se točí kolem pivovaru v polském městě Polczyn-Zdrój.
Tehdejší ředitel PLG Radil se měl obrátit na Jaromíra Pekla, bývalého kolegu z
auditorské firmy Deloitte a ředitele v Chayton Capital. Podle informací
týdeníku Euro žádal peníze na záchranu polského pivovaru, který se dostal do
finančních potíží.
Vidinou Radila, který v současnosti nekomunikuje a zmizel v
zahraničí, prý bylo, že polský pivovar se do budoucna stane součástí skupiny
PLG a mohl by vyrábět piva privátních značek pro obchodní řetězce.
Když týdeník Euro požádal o vyjádření Jaromíra Pekla,
odvětil, že je vázán mlčenlivostí a k detailům pohledávky se nemůže vyjadřovat.
„Mohu jen připustit, že transakce souvisela se snahou PLG o expanzi v rámci
středoevropského trhu v době před zhruba deseti lety,“ prohlásil Peklo.
Financování podle zjištění týdeníku Euro probíhalo na základě opční smlouvy
přes společnost Renergy – zřejmě i proto, aby přímým a viditelným spojením s
polským pivovarem nedošlo k poškození české značky Lobkowicz. Zajištění úvěru
nicméně měla poskytovat PLG. A když tak na konci roku 2016 – několik týdnů po
odvolání Zdeňka Radila z představenstva pivovarské skupiny – investoři z
Chayton vyzvali Renergy k dohodnutému plnění a nic nepřišlo, obrátili se na
Pivovary Lobkowicz Group a její jednotlivé podniky jako ručitele celé
transakce.
Jestliže teď pivovarský byznys zažívá špatné časy, pro
skupinu Lobkowicz to platí dvojnásob.
