Důsledkem Velké deprese 30. let minulého století byla také deflace a zamrznutí úvěrových zdrojů. Svědčí o tom mnohé obecní kroniky. V čem se současná krize liší? Padneme do vlekoucí se deflace, nebo se máme obávat spíše inflace a hyperinflace?
Autor: Isifa.cz
Československá ekonomika v důsledku krize třicátých let stagnovala, zadlužení se zvyšovalo, což dokládá například i záznam pěnčínského kronikáře v obecní kronice: “Podpory v nezaměstnanosti pomáhají velmi málo. Činnost po hospodářské stránce stagnuje a dluhy rostou.“
Hospodářský útlum, nezaměstnanost a státní podpora veřejných prací, byly viditelnými projevy tehdejší krize. Podobnými projevy byl pokles cen a zamrznutí úvěrů. Když všeobecná nálada a hospodářská situace motivuje ke splácení dluhů, dochází k něčemu, co teorie nazývá dluhovou deflací. O tom, že dluhová deflace nastala v Československu i ve třicátých letech, informují mnohé obecní a městské kroniky svými zápisy ze třicátých let minulého století.
Pokles cen a zamrznutí úvěrů
Čím větší je snaha splácet dluhy, tím více mají ceny tendenci klesat. Je to dáno tím, že lidé i podniky chtějí prodávat své majetky, aby mohli získat peníze na splacení dluhů. Kronikář Radotína v roce 1932 zapsal: „Dobytek byl v ceně vyšší jen krátký čas. Ostatek byla jen nízká cena. Poněvadž rolníci málo tržili za dobytek a obilí, bylo málo peněz, a tak to nazvali hospodářskou krizí. Šaty a stroje byly tak drahé jako v předešlých letech, takže se lidé omezovali co koupit protože bylo málo peněz.“
Obecně platí, že čím více je nabízeného majetku k prodeji, tím více jeho ceny klesají. Čím více klesá v důsledku utahování opasků spotřeba, tím hůře podnikatelé nacházejí odbyt. Nabídka v takové situace převyšuje poptávku a ceny mají tendenci klesat. Čáslavická historie říká: „Od roku 1933 se v obci začíná projevovat hospodářská krize. Prudce klesá cena zemědělských výrobků a koncem roku 1933 klesly ceny těchto výrobků až o 300 %. Pár koní, který stával v průměru 15 000 korun, klesl na 5 000 korun, selata ze 400 korun na 150 korun, mléko z 1,40 na 70 haléřů.“
Pokles cen dokumentuje i kronika obce Hlína: „K úhradě daní a vydržování domácností prodával se v hospodářství i potřebný dobytek a to za velmi nízké ceny. Například: kráva porážková 2,20 Kč /1 kg, vepři 3,50 Kč/1 kg. Naproti tomu maso u řezníka stálo: hovězí 7 až 12 Kč, vepřové 6 až 12 Kč, telecí 8 až 14 Kč. Ceny hospodářských plodin – prodej, cena za 1q: pšenice 90 až 100 Kč, žito a ječmen 70 až 90 Kč, oves 60 až 75 Kč. Ceny zboží textilního však byly dosti vysoké: mužské šaty 250 až 500 Kč, levné soukenné 120 až 200 Kč, košile obyčejná 14 až 25 Kč.“
Klesají-li ceny, pak podnikatelům klesají tržby a tito mají méně příjmů, podobně jako se příjmy zmenšují státu, obcím nebo jednotlivcům. Z pohledu dlužníků je deflace zhoubná, dluhy se deflací zhodnocují, o čemž hovoří i zápis kronikáře z Morkovic, který učinil v roce 1932: „Ačkoliv se v celku po celý rok udržovala v Morkovicích zaměstnanost přes důsledky hospodářského rozkladu, vyvolané racionalizací a deflací v rámci dnešního kapitalistického řádu, projevily se tvrději: poklesly ceny proutí, ceny výrobků, výdělky dělníků až do nemožnosti ve zlé konkurenci za špatných poměrů, co zatím neklesly dluhy, deflací zhodnocené, ani daně a jiné povinnosti, ba ani úroky. Za tohoto hospodářského rozporu není divu, že lidé, kteří se za doby konjunktury sice dosti, ale na dobré poměry snesitelně zadlužili, dnes finančně upadají.“
Vyvrcholení krize v kolem roku 1933
Morkovický kronikář také píše o neochotě bank půjčovat (zamrznutí úvěrování, v dnešní terminologii „credit crunch“): „Poslední dobou situaci jenom zhoršují peněžní ústavy včetně spořitelny města Kroměříže, jež má v Morkovicích filiálku, vypovídáním nebo snižováním úvěrů. Vcelku tedy možno konstatovat, že kapitalistický řád kráčí v krizi zcela bezohledně přes hospodářské ruiny velmi četných jednotlivců. Podle některých národohospodářů jsme koncem roku 1932 na vrcholu krize a ukazují se již známky zlepšení. Myslíme však, že o tom se dá mluvit až v roce 1934.“
Zajímavá je poznámka kronikáře o tom, že v roce 1932 byl „podle některých nárohospodářů“ vrchol krize, objevovaly se známky zlepšování, ale vrchol krize ekonomiku teprve čekal. Pozdější vyvrcholení krize dokládá to i zápis v kronice obce Hlína: „Roky 1933 a 1934 byly vrcholem hospodářské světové krize, jež také naši obec zasáhla. Poměry byly tak neutěšené, že i staré selské usedlosti, ve svých výdajích a zařízeních se musely velmi uskrovňovat, aby zcela nezapadly do tíživých dluhů.“
V Bedřichově byl v roce 1934 písemně zaznamenán i dopad krize na trhu s dřevem: „Vleklá hospodářská krize pokračuje. Jako již několik let předtím bez práce zůstávají skláři, špatná situace letos dopadla také na zaměstnance v lesích. Navíc udeřila značná sucha a postihla sklizeň na lukách.“
Zhoršující se situaci v době vyvrcholení krize zaznamenal i Stašovický kronikář: „V roce 1933 se poměry stále zhoršovaly. Práce ve všech podnicích byla omezena na nejvyšší možnou míru. Cementárna byla uzavřena úplně. Počet osob odkázaných na podporu se zvýšil na 19.“
Podobně byl útlum zaznamenán i ve Stříbrné: „Odbyt dřeva byl možný pouze za velkých finančních obětí, poměry odbytové a prodejní se zhoršily.Na dříví vyvážené do Saska bylo uvaleno nové clo. Poptávka po dřevěném uhlí poklesla vlivem krize výroby hudebních nástrojů. (…) V roce 1934 krize dřevařského průmyslu dosáhla vrcholu. Ceny dřeva klesly na tak nízkou úroveň, že již nebyly kryty lesní výlohy, takže dřevařství se stalo pasivní. Výroba orientovaná na vývoz se zastavila. Lesní dělníci po skončení lesních prací nenašli obživu a zařadili se mezi nezaměstnané.“
Kronikář v Morkovicích zaznamenal i dopady probíhajících exekucí: „Stav jenom zhoršují obecná platební pomalost a devizová opatření, ale i za těchto velmi těžkých poměrů vymáhají se dluhy exekučně přísně a stát sám počítá s desetimiliony příjmu na poplatcích exekučních ve svém rozpočtu na rok 1933. Jakkoli exekutor daňový vymáhá dlužné daně sice horlivě, přece však shovívavě, vymáhá přísně exekutor dluhy obchodní. Množí se veřejné dražby movitostí, úpadky obchodníků, ale poslední dobou i exekuční dražby nemovitostí, kterých se mnoho připravuje až narok 1933.“
O dopadech života na dluh končícím exekucí píše i Stašovká kronika: „Následkem nezaměstnanosti byly v roce 1936 exekučně prodány dva domky č.p. 94 a 101, které byly prodluženy kupováním živobytí na dluh.“
O propadu cen (deflaci), zamrznutí úvěrů (credit crunch) hovoří i kronikář Žernovníka v roce 1933: „Úroda byla uspokojivá. Prohloubila se však hospodářská krize. Ceny obilí a dobytka na podzim hodně klesly. Rolníci upadli do velkých dluhů, museli prodávat pole. K celkově špatné situaci přispěl i nedostatek hotových peněz v oběhu, spořitelny a záložny nemohly vyhovět žádostem o půjčky.“
V obci Javorník byla v roce 1934 situace podobná: „Obyvatelé zdejší chudé vesničky prožívají pátý rok hospodářské krize, ztěží mnohý platí úroky a daně, jelikož domkař nemá žádného příjmu a jest odkázán na svoje hospodářstvíčko, které nedá mnohému ani to, co pro svoji obživu potřebuje.“
Čeká nás inflace nebo deflace?
Dnešní situace je v porovnání se situací třicátých let odlišná. Historické zkušenosti ukazují, že hospodářské krize byly doprovázeny deflací a tendencí cen k poklesu. Dnešní situace je jiná, je ovlivněna tím, že centrální banky jsou rozhodnuty bránit deflaci uvolňováním měnové politiky, tedy „tištěním“ dalších peněz. Když selhávají tradiční způsoby měnové politiky, nastupují způsoby netradiční a experimentální, třeba v podobě kvantitativního uvolňování.
Všechny peníze, které se do ekonomiky dostanou, jsou v peněžních zůstatcích různých ekonomických subjektů, třeba domácností a firem. Pokud převládá přesvědčení, že budou následovat špatné časy, peníze jsou šetřeny, výdaje jsou kráceny a klesá oběžná rychlost peněz. V rovnici směny MV = PQ klesá V, tedy oběžná rychlost peněz, klesají ceny P a klesá i množství produkce Q.
Uvolněná měnová politika centrálních bank spočívá neustálém ředění množství peněz, podobně jako třeba podvodný hospodský může ředit víno vodou. Hospodu, kde se ředí víno, přestanou hosté asi navštěvovat. Jak je tomu v případě ředění kupní síly měny? Co se stane s měnou, jejíž kupní síla je ředěním oslabena? Je pravděpodobné, že bude následovat inflace, v katastrofickém scénáři i hyperinflace? Může se ztráta kupní síly odrazit ve směnném kurzu?
Zda, kdy a na kterých trzích se inflace projeví, nebo zda převládne deflace, závisí na nevyzpytatelném faktoru, tržní psychologii. Budou-li se lidé obávat budoucnosti, budou si masově utahovat opasky a šetřit, zvítězí deflační scénář. Pokud převládne nálada opačná, lze přepokládat scénář inflační. Prognózovat, který scénář zvítězí, je věštěním z křišťálové koule.