Velmi hrubý Štiřín
Vzpomínky Václava Hrubého na jeho dvacet let trvající úsilí o zvelebení štiřínského zámku ukončené Karlem Srbou z ministerstva zahraničních věcí získaly minulý týden neočekávanou aktuálnost. Možná že nyní autory textu na zádní straně obálky, kde stojí „Velmi hrubý Štiřín je současně smutným defilé lidí bez charakteru a svědomí, kteří jsou ochotni jít za svými zištnými cíli přes mrtvoly - možná doslova.“, až zamrazí.
Příběh o řediteli zámku Štiřín, který se stal obětí „velké politické hry“, a když odmítl sloužit nízkým potřebám Jana Kavana a Karla Srby, tak dosloužil, je dostatečně známý. A pokud k tomu přičteme nenápadité grafické provedení knihy s mizerně přeplácanou obálkou, mnoho kupců asi nenajde. Což je vzhledem k jejímu obsahu škoda. Vzpomínky Václava Hrubého se totiž nevážou pouze na jeho odmítnutí vyfabrikovat důkazy proti Josefu Zielencovi a proslulé vydírání dobrou radou jedním z poradců premiéra Zemana, ale začínají mnohem dříve. Václav Hrubý se k Štiřínu dostal již na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a s rekonstrukcí zámku a parku je spojen pupeční šňůrou. Akce Karla Srby, ministerského ředitele a blízkého spolupracovníka Jana Kavana, se tak dostává do jiného kontextu, než jaký je čtenářům denního tisku a divákům televizních zpráv znám.
V předrevolučních časech patřil Štiřín pod ministerstvo školství a sloužil pro školení a rekreaci ROH. S tím souvisela celková zanedbanost objektu a zpustlost parku. Interiéry byly plné umakartu a linolea, byly tam nevábné společné záchodky, školní kuchyně a jídelna s výdejním okénkem. A v zámecké kapli byla truhlářská dílna. Václav Hrubý se stal v roce 1980 vedoucím technické skupiny, která spravovala objekty ministerstva školství a měla zázemí ve Štiříně. Tam se on i s rodinou přestěhoval a místo ho magickou silou očarovalo. Od té doby totiž začal pracovat a trávit svůj volný čas rekonstrukcí zotavovny až do dnešní podoby luxusního zámeckého hotelu s krásnou zahradou s golfovým hřištěm. A začal opravou rodinné kaple šlechtického rodu Ringhofferů.
Přes brigádnické nadšení a boj s komunistickou mocí, které se nelíbilo, že je tolik povznášeno sídlo Ringhofferů a že se začíná s kapitalistickým sportem golfem, vyvrcholil soudním sporem. Tehdy Václava Hrubého zachránila revoluce, která umožnila spravedlivé projednání jeho případu a jeho vítězství. Mohl tak na Štiříně pokračovat. Autoři líčí i počáteční porevoluční idylu a nadšení pod ministrem Adamem (a posléze ještě Vopěnkou a Dienstbierem), která zasáhla pochopitelně i tento kout nedaleko Prahy. A pomalu přes chutě některých politicko-ekonomických skupin zámek zprivatizovat se dostává k nástupu sociální demokracie k moci a k jejímu boji proti Josefu Zielencovi, do něhož padnul i on.
Memoárová literatura jako historický pramen má sice svá omezení daná z principu jednostranným zaujatým pohledem, ale právě proto může mít i kouzlo, které seriózní vědecká publikace o nedávné minulosti nenabídne. I když autoři Václav Hrubý a Ota Sládek knihu doprovodili reprodukcemi různých listinných důkazů a CD nosičem s nahrávkami telefonních hovorů mezi protagonistou a premiérovým poradcem Jaroslavem Novotným, a čtenář je tak může částečně interpretovat samostatně, jde o nutný výsek „faktografie“, který objektivitu může jen úspěšně simulovat. Podstatná hodnota knihy proto není v těchto dokumentech (v žádném případě tím nezpochybňujeme jejich pravost a poctivost autorů při jejich výběru), ale v celkovém obrazu o vypravěči a jeho světě.
Většina textu v knize je přepisem vyprávění Václava Hrubého, a proto se postupně před čtenářem vynořuje jeho obraz. Důležité jsou detaily. Například když mluví o brigádách a začátcích golfového klubu s doma vyráběnými holemi, o záchraně starého buku proti plánu amerického architekta na rovnou příjezdovou cestu k zámku, nebo o svých hovorech s mrtvými v zámecké kapli. Důvěryhodnost jeho vztahu ke Štiřínu, a tím i jeho osoby jako takové získává nový podstatný rozměr.
A podobně pokud jde o Karla Srbu, nejsou až tak zajímavé důležité reálie z jeho života (například informace a náznaky o konkrétních podezřeních z korupce či dohady o agentském pozadí), ale vykreslení této postavičky z obyčejných setkání. Popsaná neschopnost Srby důstojně se obléknout na koncert houslového virtuosa Josefa Suka v zámecké kapli nebo jeho povýšenecké chování řidiče, který svoji limuzínu parkuje bez ohledu na omezování ostatních zaparkovaných aut, dokreslují obraz tohoto muže velmi přesvědčivě.
Kniha je zároveň i důkazem proti bývalému ministru zahraničí Janu Kavanovi, který nyní tvrdí, že nemá proč odstupovat a vyvozovat pro sebe politické důsledky kvůli obvinění svého bývalého blízkého spolupracovníka z objednání vraždy nepohodlné novinářky. Velmi hrubý Štiřín totiž ukazuje, že Karel Srba se choval zcela nepřijatelně již v době svého působení na ministerstvu zahraničí pod Kavanem.
Sládek, O., Hrubý, V.: Velmi hrubý Štiřín. O člověku, do jehož života fatálně zasáhla česká politika. Annonce, Praha 2002. 240 stran, cena: 195 Kč.
