Situace, kdy si nějaký poslanec přímo do sněmovního mikrofonu stěžuje, že neví, jaké lobby parlament podléhá, nejsou zrovna časté. Loni v září si přesně takto posteskl předseda podvýboru pro letectví František Laudát. Schvalovala se tehdy novela zákona o letectví a její původní podoba byla, mírně řečeno, prazvláštní. Laudát si tenkrát zaspekuloval a mezi „místy“, která by mohla mít na lobbování zájem, zmínil i letiště v Příbrami. Před pár týdny se stejným letištěm zabýval soud. A vydal přelomové rozhodnutí, které může změnit pořádky na řadě letišť, o jejichž lukrativní pozemky se majitelé mezi sebou přou.
Tisíc a jeden soud
Letiště už dávno nejsou jen místem schůzek nadšenců. Stala se předmětem sporů o cenné pozemky a jejich využití. Lákadlem je přístup k dálnici či stavebním pozemkům nebo blízkost hlavního města. Do byznysu vstupují pochopitelně i investorské skupiny, jako je třeba Redwood Capital. Právě jejího sporu s ministerstvem dopravy se klíčový rozsudek týkal. Ve zkratce šlo o to, kdo smí a kdo nesmí letiště ovládat, tedy na koho může být napsána licence pro jeho provozování. Ta je přitom naprosto klíčová, protože její držitel má oproti ostatním majitelům pozemků výsadní práva.
Společnost Air Station spadající pod Redwood Capital chtěla po soudu, aby zrušil předchozí rozhodnutí ministerstva dopravy a Úřadu pro civilní letectví, které shodně tvrdily, že nemá nárok příbramské letiště provozovat. Výsledek je následující: ministerstvo dopravy prohrálo a Air Station má podle rozsudku Městského soudu v Praze šanci provozní licenci dostat, přičemž se ukázalo, že veškeré argumenty užité úřady ve skutečnosti žádnou překážkou nejsou.
Prvním argumentem bylo, že Air Station nemá vztah ke všem pozemkům, které pod letištěm jsou. Podle soudu to ale není potřeba, stačí vlastnit nadpoloviční většinu.
Soud se tu mimochodem odkazoval na zákon, o kterém mluvil loni v září poslanec Laudát. Aby byl příběh ze sněmovny dopověděn, poslanci nakonec (pro jistotu) všechny sporné body z návrhu vyškrtli a převzali pouze holé evropské paragrafy. Přesto dílem sněmovního chaosu zůstaly v předpisu dva body, které si na první pohled protiřečí. V jedné části se píše, že „povolení provozovat letiště Úřad vydá přednostně žadateli, který prokáže, že je vlastníkem nadpoloviční většiny výměry letištních pozemků“, a v jiné zase, že „žádost o povolení provozovat letiště musí být doložena dokladem, který osvědčuje, že žadatel je vlastníkem letiště“, přičemž o žádné nadpoloviční většině už řeč není. A zatímco se ministerstvo upíná k prvnímu bodu, soud se přiklonil k tomu druhému.
Další argument úřadů zněl, že se žadatel musí nejprve vyrovnat s původním držitelem licence, kterým je historicky společnost Letiště Příbram. To je ale z mnoha důvodů nemožné, ovšem o tom až později.
Až se slušní lidé odstěhují
Ministerstvo si stojí za svými argumenty a chce bojovat, aby jeho sporné podmínky pro udělování licencí platily dál. „Jsme přesvědčeni, že se Městský soud v Praze nevypořádal se všemi našimi námitkami,“ říká mluvčí ministerstva dopravy Tomáš Neřold.
Rozhodnutí soudu má vedle ministerstva ještě jednoho odpůrce - společnost Letiště Příbram. „Ten rozsudek znamená jedině to, že jsou zkorumpované soudy,“ zlobí se jednatel Evžen Sosna, který na letišti podniká a vlastní licenci k provozu, „my se budeme vždycky bránit. Přijde banda pražských tunelářů a říkají, že podnikají. To ale není podle mne normální podnikání.“
Společnost Plane Station dluží podle ministerstva obrany státu obrovskou částku. Přesto může dál provozovat letiště v Líních u Plzně.
S Air Station vede řadu soudních sporů, ve kterých zpochybňuje například kupní smlouvy na jejich pozemky. Soudních verdiktů ve sporech mezi oběma společnostmi padlo už téměř 30 a není účelem tohoto textu je všechny rozebírat. „Nebojím se o svůj byznys. Na letišti spíše peníze utrácím. Já se jen bojím, že se z téhle republiky budou muset odstěhovat všichni slušní lidé,“ dodává Sosna, jehož život je s příbramským letištěm spjatý už 40 let.
Michal Wantulok, jednatel Air Station, říká, že jeho firma chce na letišti investovat a změnit ho v místo, kde budou přistávat letadla zejména zahraničních návštěvníků Prahy. K tomu nutně potřebuje provozní licenci. „Praha je silný magnet a zasloužila by si mít blízké letiště pro obyčejný provoz malých letadel. Ruzyně je pro ně drahá a pro piloty je tam náročný pohyb. Nabídli bychom i servis, jako je osvětlení, navádění na přistání podle přístrojů, handling, půjčovna aut či shuttlebusy do Prahy,“ vyjmenovává. Plánů má spoustu. Letiště by mohlo sloužit třeba pro automobilové sporty či kulturní akce, přičemž stávající provoz a aktivity mají zůstat zachovány. Air Station podle něj investoval do letiště už více než sto milionů korun a další desítky až stovky má připraveny.
Armádní nájemník
Rozsudek městského soudu ale nerezonuje jen v Příbrami. Přečetli si ho i na ministerstvu obrany, ačkoli s příbramským letištěm už dávno nemají co do činění. Úředníky na obraně zajímá proto, že resort vede obdobný spor na letišti v Líních u Plzně: obrazně řečeno tam mají nájemníka, kterého se ne a ne zbavit.
Firma Orchard přišla do Líní v roce 1996 poté, co s někdejším náměstkem ministra Miroslavem Kalouskem podepsala takzvané ujednání o rozvoji letiště. Vše bylo nestandardní už od začátku. Firma dostala provozní oprávnění a letiště užívala několik let bez nájemní smlouvy. Když se smlouva v roce 2000 konečně podepsala, doba nájmu byla stanovena na 50 let s opcí na dalších 50 let. Jenže firma změnila majetkovou strukturu i jméno (dnes se jmenuje Plane Station), nesplnila očekávání ministerstva ohledně investic a kvůli sporům nakonec přestala platit nájem.
Dluh dnes podle ministerstva přesahuje 100 milionů korun a také tento případ řeší soud. Nejpozoruhodnější je na celém příběhu bezmoc, se kterou se ministerstvo už léta pokouší dosáhnout toho, aby se opět stalo provozovatelem letiště Líně. Důvody jsou obdobné jako v předchozím případě. Nemá vztah ke všem pozemkům a vede s provozovatelem spory. Pro ministerstvo obrany je rozsudek zmíněný v úvodu povzbuzením. „Jestli rozhodnutí soudu nebude zatíženo opravným prostředkem a stane se právoplatným, počítáme s tím, že státní podnik LOM Praha vyzve Úřad pro civilní letectví, aby pokračoval v procesu vydání provozního oprávnění,“ říká mluvčí ministerstva obrany Petr Medek.
Mimochodem zarážející je, že snahy ministerstva obrany a dopravy týkající se udělování licencí jdou v tomto případě proti sobě. „My řešíme Příbram jako individuální kauzu. Záleží na soudu, jaký udělá závěr“ odpovídá trochu vyhýbavě mluvčí resortu dopravy.
Ještě naposledy odbočme ke sněmovnímu projednávání zákona o civilním letectví. Jedním z bodů, které vedly poslance Laudáta k postěžování si nad lobbistickými tlaky, byl návrh, který ještě více posiloval pozici držitelů licence: do budoucna by mohli získat i práva na pozemky, které jim nepatřily. U Líní by to de iure mohlo vést až k vyvlastnění majetku státu ve prospěch firmy, která mu dluží peníze. Tento návrh ministerstva dopravy sice původně neprošel vládou, ovšem komunistický poslanec Václav Snopek se ho napodruhé pokusil protlačit sněmovnou.
Příbram, Líně a ty další
Na spory o příbramské letiště lze mít různý názor, na příkladu Líní se však ukazuje, že pokud se argumenty městského soudu zobecní, znějí logicky. Příbram a Líně navíc nejsou jedinými letišti, kde může rozhodnutí soudu, alespoň v přenesené rovině, změnit pořádky. Dalším je letiště Velká Dobrá u Kladna, které leží v lokalitě lukrativní pro stavbu rodinných domů. Potenciálních sporů by se ale daly napočítat desítky: stačí jen zažehnout jiskru sporů mezi vlastníky. Stoprocentně majetkově vypořádaná letiště by se totiž v Česku dala spočítat na prstech.
Dále čtěte:
