Psali jsme před 15 lety.
Psali jsme před 15 lety.
Tvrdý nástup fenoménu nezaměstnanosti v České republice se neustále nekoná. Ke 30. říjnu dosáhla míra nezaměstnanosti 2,5 procenta, což je absolutně asi 137 000 lidí. Mezi regiony jsou ale značné rozdíly.
Čelné postavení severomoravského regionu (3,89 procenta) svádí k domněnce, že se zde již začíná projevovat vliv restrukturalizace a změn vlastnických vztahů. Jenže centrum průmyslu – Ostrava má v září jen 2,91 procenta nezaměstnaných, tedy 6286 osob, což je letos nejméně. Dokonce poklesl počet uchazečů o zaměstnání v dělnických profesích. Výrazně přibylo uchazečů z řad absolventů – ti tvoří pětinu celkového počtu.
O žádné významnější strukturální změny tedy nejde, protože nerostou ani počty rekvalifikovaných pracovníků, či nově vznikajících podniků. Na letošním očekávaném poklesu hrubého domácího produktu o tři procenta proti roku 1991 se bude Ostravsko podílet určitě výrazně. Týká se to hlavně hornictví a hutnictví, kde zatím žádné zásadní změny nejsou patrné, a stejné je to i v dalších oborech. Po získání magického názvu „akciová společnost“ se u většiny firem nezměnilo téměř nic, velká hra pokračuje. Chybí pocit odpovědnosti, hrozba bankrotu. Je ale i řada nejasností v postoji státu.
A efektivnost využití pracovních sil? Management firem argumentuje tím, že si na období příští konjunktury musí nechat odborníky. Takže odborníci pracují s minimální výkonností. Mnozí přiznávají, že za tak málo práce ještě nikdy tolik peněz nebrali.
Středních podniků vzniká velmi málo. Jen málokdo se rozhoduje pro riziko a nejistotu. Pracovat v akciovce nebo státním podniku je pohodlnější. Změnu může přinést jen dynamický postup privatizace. Odhadovaných 30 tisíc živnostníků koncem roku na Ostravsku nevyřeší to hlavní – jde hlavně o maloobchodníky. Na co tedy dále čekat?
Profit č.48/1992
