Velká komunitní revoluce

Mobilní internet boří ve světě mýtus Afriky jako temného kontinentu

Volební kampaň, v níž by byl prezident ochotný narapovat své projevy, natočit klip a umístit ho na server YouTube, by spíše zapadal do amerického pojetí politické kultury. Prezidentský hit You Want Another Rap však nevznikl v USA. Autorem i realizátorem je ugandský prezident Yoveri Museveni, který takto netradičně započal svoji volební kampaň loni na podzim. To, že zvolil správnou strategii, potvrdily výsledky prezidentských voleb letos v únoru, kdy Museveni porazil svého protikandidáta Kizza Besigye výsledkem 68 ku 26 procentům.
Ugandské volby měly být prvními demokratickými po čtvrtstoletí nadvlády Museveniho. Jak už ale v Africe bývá zvykem, proti výsledkům se zdvihly protesty. Masivní Museveniho kampaň stála neuvěřitelných 256 milionů dolarů a prezident byl obviněn, že ji financoval ze státních peněz. K prohře opozice však zcela jistě přispěla také její nejednotnost, pasivita a především samy sociální sítě. Museveni jako jeden z typických „nesmrtelných“ afrických vůdců totiž pochopil, že chce-li pobýt ještě chvíli v čele dynamicky se rozvíjející Ugandy, musí změnit uvažování a komunikaci s voliči. Díky sázce na sociální sítě se mu podařilo vytvořit obrázek „pokrokového“ prezidenta, který se šířil zemí.
Většinu africké populace v současnosti představují mladí lidé a těm je internet velmi blízký. Prezidentovo video na YouTube dosud zhlédlo více než 300 tisíc uživatelů a ještě dnes má Museveni více fanoušků na Facebooku než jeho soupeř.

Revoluce jako událost

Jak důležitou roli při změnách společenského klimatu sehrávají v rozvojových zemích sociální sítě jako Facebook či Twitter, ukazují nedávné události v severní Africe. Prostřednictvím těchto platforem se zorganizovala většina protestů vedoucích k pádu autokratických režimů v Tunisku či Egyptě. Díky flexibilitě sociálních síti se na internetu každý den objevují nová videa či zprávy přímo z ohniska konfliktů v Libyi. Jedna egyptská aktivistka roli „nových médií“ vyjádřila pregnantně: „Facebook používáme k plánování protestů, Twitter na jejich koordinaci a YouTube k jejich veřejné prezentaci.“ Sociální sítě však nejsou klíčovými komunikačními kanály jen na africkém severu, ale překvapivě i v subsaharských končinách. A to navzdory absenci pevných počítačů s připojením na internet.
Právě Káhira ještě za prezidenta Mubaraka hostovala loni důležitou konferenci Mezinárodní telekomunikační unie (International Telecommunication Union, ITU), která předestřela to, co uspíšilo konec dlouholeté hegemonie egyptského vládce. Konference měla za hlavní téma africký telekomunikační boom. Podle průzkumu ITU prezentovaného v Káhiře je totiž právě Afrika nejrychleji rostoucím trhem s těmito prostředky.
Procentuální nárůst nových uživatelů mobilních telefonů dokonce ohromil i ty nejpravověrnější optimisty. Za posledních pět let jich přibylo 65 procent, což je dvojnásobek světového průměru. Nyní má v Africe mobilní telefon více než 400 milionů lidí, což představuje větší trh, než má Severní Amerika. Africký mobilní „boom“ mají do značné míry na svědomí nepříznivé podmínky pro pevné linky. Jejich budování znemožňují těžko dostupné a málo obydlené oblasti, extrémní klimatické podmínky či válečné nepokoje. Svou roli hraje rovněž hledisko ekonomické – zavedení pevné linky je mnohem dražší a většina obyvatel afrického kontinentu si ho nemůže dovolit. Z celkového počtu jedné miliardy má pevnou linku pouhých 2,8 procenta Afričanů.
Díky masivnímu rozvoji bezdrátových telekomunikačních služeb si Afrika mohla dovolit přeskočit vývojové stadium celé jedné technologické oblasti – pevných linek. Vydala se zkratkou, a nejenže se jí podařilo v určitém ohledu snížit náskok rozvinutého světa, ale v některých aspektech jej dokonce předběhla. Například loni se stala prvním kontinentem, který má více mobilních uživatelů než pevných linek. Experty navíc udivuje, jakou rychlostí se bezdrátové telefony dostaly do zemí, kde ještě nedávno zuřily nebo stále zuří nepokoje: do Demokratické republiky Kongo, do Guiney Bissau nebo do anarchií sužovaného Somálska.

Go on-line!

V Africe, kde jsou místní kulturní zvyky založeny zejména na dobrých rodinných i přátelských vztazích, se telefony staly novým základním kamenem mezilidské komunikace a zejména pak nadstavbou pro nové komunikační kanály – sociální sítě. Většina Afričanů totiž využívá své mobilní telefony jako bránu k internetu. Nikoli náhodou se dnes odborníci nechávají slyšet, že právě africkému modelu patří budoucnost. Mary Meekerová, vlivná internetová analytička, dodává, že mobilní internet spolu se sociálními sítěmi patří k nejvíce dynamicky se rozvíjejícím fenoménům.
Afričané nejvíce času na internetu tráví právě na sociálních sítích typu Facebook, YouTube nebo Twitter. Facebook navíc mezi Afričany dlouhodobě vévodí jako nejnavštěvovanější webová stránka: v roce 2009 měl v Africe deset milionů uživatelů, loni již sedmnáct milionů. Na kontinentu ho používá patnáct procent všech uživatelů internetu, v Asii je to jedenáct procent.
To, že sociální sítě i mobilní telefony jsou účinným nástrojem protivládních povstání, si dobře uvědomují autokratičtí panovníci, kterých je v Africe navzdory postupnému „vymírání“ stále dost. Jejich ministři i poradci se snaží technickou revoluci úmyslně odkládat či se ji (pokud to lze) snaží obrátit ve svůj prospěch. V obavě před šířením nepokojů ze severní Afriky zrušila například kamerunská vláda 8. března možnost posílat přes Twitter textové zprávy na mobilní telefony. Právě touto formou se totiž zahraniční diaspory kamerunských emigrantů pokoušely organizovat protesty proti tuzemskému politickému „dinosaurovi“, kterým je již dvacet let vládnoucí prezident Paul Biya.
Ústředí Twitteru sídlící v San Franciscu vydalo lakonickou tiskovou zprávu s konstatováním, že operátor MTN Cameroon se službou skončil. Ve skutečnosti se však jednalo o politickou objednávku. Kamerunský ministr informací Issa Tchiroma Bakary ve svém prohlášení zdůraznil, že Kamerun není Egypt a stávající režim si změnu nepřeje.
V roce 2008 se podobný případ odehrál v Zimbabwe. Ve druhém kole prezidentských voleb opozice spustila twitterovou kampaň, která se ale v konečné fázi obrátila proti ní a esemesky z Twitteru se staly materiálem dávajícím mandát ke státním represím. Zastánci opozičního kandidáta Morgana Tsvangiraie doplatili na nedostatečně vybudovanou síť internetových uživatelů – podle BBC pouze deset procent obyvatel Zimbabwe mělo přístup k internetu ve srovnání se 40 procenty v okolních zemích.

Neúnavný pokušitel

Dlouholetý spolupracovník africké BBC Paul Bakibinga ve své slavné eseji Finger on the pulse upozorňuje na riziko zneužití nových médií: „Vzpomeňte na rwandskou genocidu v roce 1994 a na to, jakou roli sehrálo rádio (s jeho pomocí se zorganizovalo masové zabíjení Tutsiů – pozn. red.). Těžko si můžeme představit následky, kdyby tehdy byly k dispozici současné technologie…“ Právě sociální sítě typu Facebook nebo YouTube se už několikrát v nedávné minulosti staly bolestnou připomínkou odvrácené strany Afriky – násilí a nepokojů. Díky snadnému publikování se na internet dostalo například video se záběry rasistického lynčování v Jihoafrické republice nebo čarodějnické procesy v Keni.
V roce 2009 se na YouTube objevilo video, na kterém byla zachycena poprava Mohammada Yusuffa, vůdce radikálního nigerijského hnutí Boko Haram, kterou provedli příslušníci státní policie. Brutální video však kontrastovalo s oficiálním policejním stanoviskem, ve kterém se tvrdilo, že Yusuffa zemřel při přestřelce. Kauza ubrala na důvěryhodnosti nejen nigerijské policii, ale i vládě.
Jon von Tetzchner, spoluzakladatel mobilního internetového prohlížeče Opera, řekl, že mobilní web již nyní spoluutváří výrazným způsobem moderní ekonomickou, politickou i sociální tvář afrického kontinentu. Facebook loni v květnu spustil aplikaci i v dalších regionálních jazykových mutacích (ve svahilštině, v jazyce Zulu nebo Hausa). Zástupci společnosti dokonce prohlásili, že přístup na server poskytnou všem uživatelům mobilního internetu zdarma. Google zase loni v říjnu uvedl internetový server s názvem „Baraza“ (svahilsky shromáždění, setkávání), který umožňuje lidem komunikovat a sdílet zkušenosti na nejnižší regionální úrovni a pomáhá zefektivňovat místní obchod. „Z Afriky přichází stále něco nového,“ napsal Plinius starší. Ani po dvou tisících letech se sním nedá polemizovat.