Menu Zavřít

Velká naftová loupež. Šéf hmotných rezerv o podivných okolnostech v kauze Viktoriagruppe

28. 9. 2017
Autor: Martin Pinkas

Stačila jedna zmínka na uniklé nahrávce Andreje Babiše a osud milionů litrů nafty, kterou mělo Česko uskladněnou u zkrachovalé Viktoriagruppe v Německu, se zase zamotal. Bývalý ministr financí na záznamu říká, že nafta Česku nepatří. Kupodivu zastává podobný názor jako správce konkurzní podstaty zkrachovalé firmy. Z Německa se dostalo zpět už 90 procent nafty, transporty ale nyní stojí. Šéf Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr v tom vidí zvláštní souhru náhod.

Kdy přijede všechna česká nafta z Německa? Zbývá deset procent a vlaky nejezdí. Proč?

Považuji za úspěch, že jsme sem dostali těch devadesát procent. Kdyby ta nafta zůstala v Německu, neobměňovala by se a byla by znehodnocena. Mluvíme tu skoro o miliardě korun. Teď nás čeká nějakých posledních šest vlaků a je pravda, že od července nejezdí.

Proč?

Někdo tvrdí, že se čeká na novou vládu, těch spekulací je hodně. Já na ně ale nevěřím, protože to bych se do té kauzy ani nemohl pustit. Říct mohu jen to, že udělám všechno pro to, abych sem ty vlaky dostal. Ale neumím definovat, kdy to bude, protože to neovlivním. V Kraillingu se musí nejprve nafta přečerpat a najednou se stane, že se rozbije čerpadlo, pak se stane, že vypadne transformátor, prostě pokaždé se tam někomu něco přihodí. Dřív se to nestávalo, teď se to stává. Navíc prý opravy vázly, protože byly prázdniny a dovolené. Mezitím se objevuje odlišný pohled nás a nového vlastníka skladu, firmy KOD, na některé náklady, jako třeba kdo zaplatí vyskladnění. My tvrdíme, že by je měl hradit on, ale vlastník skladu tvrdí, že si smlouvu vykládá jinak. Já ale mohu těžko u posledních šesti vlaků říci, že jsem si začal smlouvu vykládat jinak, než to bylo doposud.

Je těch deset procent nafty významných?

Pokládám si otázku, jestli je to drama, když jsme sem dostali devadesát procent.

Může se zhoršit kvalita zbylé nafty, která už je teď u části zásob zpochybněná?

Nový vlastník skladu zodpovídá za kvalitu, kterou jsme si ověřili vloni v srpnu. Takže čím více času budeme trávit v různých debatách, tím může být větší pravděpodobnost, že část té nafty zdegraduje. Mělo by být i v zájmu nového vlastníka, abychom sem ty vlaky dostali. Časově to jsou zhruba tři týdny.

Takže děláte něco aktuálně v té věci?

Vypsal jsem kontrolu na ten sklad v Kraillingu, protože chci mít i teď jistotu, že těch zbylých deset procent budeme mít pod kontrolou. Naši lidé měří množství v nádržích a odebíráme si vzorky, abychom věděli, jestli je nafta kvalitní.


Je čas doplnit ropné zásoby? Správa rezerv je pro, ministerstvo financí nesouhlasí

 Předseda SSHR Pavel Švagr (vpravo) a jednatelka firmy Krailling Oils Development Kateřina Radostová kontrolují průběh přečerpávání nafty ze skladu v Kraillingu.


Ví se, kolik nafty je zakalené a kdo zaplatí její odkalení?

Smlouva říká, že nafta v kvalitě podle certifikované laboratoře ze srpna loňského roku je ta, kterou si odvážíme. A ta žádné kaly neprokázala. Náš přístup tedy je, že pokud se objeví jiná kvalita, je to záležitost nového vlastníka skladu. Za to koneckonců platíme skladovací poplatky. Nelze na něj ale převést všechno. Z logiky věci budou nějaké těžce čerpatelné zbytky nebo kaly u dna nádrží. Tam se bude postupovat v souladu s německými celními předpisy.

A chybí tedy šest milionů litrů?

Viktoriagruppe od začátku zpochybňuje tu hodnotu 6,3 milionu litrů. My ale máme evidenční stavy od roku 2011, a dokonce jsme si zrekonstruovali veškeré pohyby vlaků. A oproti těmto skutečnostem říkám, že těch 6,3 milionu litrů chybí. Ale až poslední cisterna ukáže, jestli je to 6,5 nebo šest milionů. To je škoda, která jednoznačně vznikla státu.

To je kolik peněz, a po kom je budete chtít?

Jde zhruba o sto milionů. Podali jsme kvůli tomu trestní oznámení. Šetří to policie a já očekávám, že od ní dostanu odpověď.

Tím to skončí?

To nepředpokládám. Jsou tu pohledávky, o které se možná budeme soudit, když nám je správce neuzná. A to ještě nemluvím o tom, že do února příštího roku může insolvenční správce podat žalobu o vlastnictví té nafty.

Na jedné z uniklých nahrávek říká tehdejší ministr financí Andrej Babiš, že ta nafta Česku nepatří. Co si o tom myslíte?

To je asi spíš otázka na Andreje Babiše, jaké on má argumenty pro to, že ta nafta Česku nepatří. Já vidím, že v účetnictví správy jsou tyto nákupy zaneseny, správa za ně zaplatila, a je to tedy majetek České republiky. A pokud to tak není, tak je to ještě větší průšvih, než jsme si mysleli. To by totiž znamenalo, že ti, co to na začátku způsobili, nasekali ještě větší škodu vůči státu. Pak by to byla krádež peněz přetočených do nafty v principu za bílého dne. To si ani neumím představit.

Pavel Švagr
Že nafta z Německa není naše? Chtěl bych vidět, z čeho Andrej Babiš vychází, říká Švagr (Foto Martin Pinkas)

Jaké jsou argumenty insolvenčního správce, který vlastnictví zpochybňuje?

Jemu nejde o to, že by Česko tu naftu nezaplatilo, ale o to, že vlastnický převod neodpovídá německému věcnému právu. My na to máme jiné stanovisko, to je otázka právníků. Pokud ktomu sporu dojde, bude to každopádně na dlouho.

Nakousli jsme jméno bývalého ministra financí a někdejšího šéfa Agrofertu. Jeho obchody s vaší správou jsou na vzestupu a některé jsou také sporné. Například nákup údajně předraženého sušeného mléka nebo smlouvy na rotaci obilí.

Pan exministr financí mě určitě nemá rád. Já jsem tu smlouvu na obilí upravil, a i když se objevují spekulace, že to není výhodné, tak si za tím krokem stojím. Dneska už obměna zásob obilí musí probíhat na bázi 24 hodin. Ne že počkáte, až za pár měsíců vylezou ceny, a pak ho prodáte státu se ziskem. A takhle to hrajete několik let.

V čem je ta smlouva podle vás lepší?

Máme tam třeba pojištění. To znamená, že Agrofert nám musí předkládat pojistky. Kdyby se v silu něco stalo, bude nám škoda uhrazena. Je tam celá řada věcí. Ano, cena za tu dohodu byla přiznání inflace. Ale přiznání inflace je logická věc. Za to se vůbec nestydím. Na druhé straně tady máme řadu dalších firem, se kterými se mi nepodařilo k žádné dohodě dojít a smlouvy upravit.

Proč se u vás Agrofertu tak daří?

V roce 2014 to byl objem obchodů za 130 milionů a v roce 2016 už za 160 milionů korun. Suma obratu neříká nic o kvalitě smlouvy a o komoditách. My jsme velmi zpřísnili zadávání zakázek. Když se na ně podívají odborníci, musejí to potvrdit. Žádná stížnost se na zakázky za dobu mého šéfování neobjevila. To, že Agrofert vyhrál některé zakázky, třeba na sušené mléko, znamená, že splnil naše podmínky. To nemohu hodnotit negativně. Měli se přihlásit jiní, a kdyby dali lepší podmínky, uzavřeli bychom obchod s nimi. Je také důležité říci, že Agrofert je na poli potravin v Česku opravdu silným hráčem a to mu umožňuje nabídnout nejlepší podmínky.

Jako třeba u sušeného mléka? Koupili jste ho za cenu 75 tisíc za tunu v době, kdy byla průměrná cena 68 tisíc.

Sušené mléko až do té doby v hmotných rezervách nebylo a já jsem rád, že ho máme. Šli jsme do nového nákupu, a že vyhrál Agrofert, je dáno situací na trhu. S tou cenou je to lehce vysvětlitelné. Sledujeme ceny na trhu pravidelně, mohu říci, že jsou velmi proměnlivé. My přitom vypisujeme soutěž, kde říkáme, že koupíme sušené mléko, chceme ochranu od té firmy, a na konci spotřební lhůty jim ho prodáme. A když vypisujeme výběrové řízení třeba v červnu, tak skončí velmi pravděpodobně v prosinci. A když chcete třeba šestiměsíční dodací lhůtu, tak vám ho dodají za rok od data vypsání výběrového řízení. A u sušeného mléka musíte připustit nějakou cenu v horizontu půl roku. Nemůžete vyjít z aktuální ceny, která platí v tu chvíli, firma to mléko vyrobí za půl roku.

Vy jste mnohokrát mluvil o svém vedení správy jako o transparentním. Když se ale probíral zákon o registru smluv, nakonec jste spadli mezi organizace, které mohou své nákupy utajit. Proč se vám to líbí?

Správa pracuje s řadou citlivých položek. Máme pohotovostní zásoby, mobilizační zásoby. To jsou věci, o kterých se na západ i na východ od nás nemluví. V momentě, kdy budeme vše zveřejňovat, si kdokoli na světě z internetu stáhne seznam našich krizových zásob. To není správné. Zeptejte se třeba v Chorvatsku. Tam ani nevíte, kde mají sklady. V Polsku vypisují v utajeném režimu už výběrová řízení, takže ani nevíte, co nakupují. Tam se ani poslanec nedozví, co mají ve strategických zásobách.

Registr smluv ale umožňuje citlivá data začerňovat. Nebyla by tohle lepší cesta k transparentnosti?

Když se podíváte na některé naše smlouvy, citlivých údajů je tam více, než bylo v minulosti. To bychom začernili úplně všechno. Ale s cenou třeba nemám problém. Za kolik nakupujeme, za to se nestydím a stojím si za tím. Pokud někoho ty smlouvy tak zajímají, má samozřejmě šanci je vidět. Ať si udělá u bezpečnostního úřadu prověrku a podívá se na ně. My jsme pod kontrolou NKÚ, pod kontrolou vlády čili dohled nad námi je. Nemáme kam utéct.

To platilo i v minulosti a těch kauz se objevilo hned několik. Takže ta kontrola nefunguje?

Budu hrozně rád, když jednou opustím tuhle funkci tak, že nikdo nebude žádné kauzy vytahovat. To bude doklad, že jsem dělal věci transparentně.

Co pro vás znamená, když se vláda rozhodla, že bude mít Česko nouzové zásoby na tři dny chodu republiky místo na jeden den?

Ten cíl je naprosto legitimní, ale abychom ho postupně naplnili, potřebujeme peníze. A potřebujeme také firmy, které by to zboží dodaly. Narážíme přitom na fakt, že český trh je malý, proto žádáme poměrně malé objemy za přísných podmínek, takže se někdy do výběrového řízení nepřihlásí žádná firma. Dalším problémem jsou pak skladovací kapacity, které jsou připraveny na menší díl zásob. Tohle všechno se dá ale řešit, pokud jsou k tomu vytvořené podmínky.

A máte k tomu podmínky?

Z hlediska finančních prostředků nemám.

Také se spekuluje o tom, že neplníte zákon, protože nemáte dost pohonných hmot na 90 dní. To také souvisí s penězi?

Jsme někde na stavu 85 dnů, tedy zákon neplníme. Navíc aktuálně je v Česku vysoká spotřeba ropy. Z hlediska dovozů se v Unipetrolu trhají rekordy a hrozí, že při tak vysoké spotřebě naše zásoby budou stačit na ještě méně než těch 85 dní.


Sporné mléko: Stát platí Agrofertu miliony za nouzové potraviny

Z holdingové stáje Agrofertu obchoduje se státními rezervami dodavatel masa Animalco a hlavně mlékárny Olma a Hlinsko.


Co s tím?

Máme jedinou možnost, a to nedělat obměnu toho, co máme ve skladech, abychom ušetřili, což je ale velmi rizikové, protože může být ohrožena kvalita.

Proč ten stav nastal?

Peníze na nákup by byly, v tom problém není. Ale nerozhodla o tom vláda. Ta debata se přitom vede už dva roky. Spor je v tom, že my bychom chtěli nakupovat ropu, ze které se následně dají vyrobit další produkty. Dali jsme tedy vládě dvě varianty - buď koupíme ropu, nebo ty samotné hotové produkty. A rozhodnutí nepadlo.

Vysvětlil vám to někdo?

Když se hlasovalo pro ropu, devět ministrů bylo pro a ostatní se zdrželi. Když se hlasovalo pro ropné produkty, zdrželi se všichni. Přitom je to zákon a zákony se mají dodržovat. Já nemohu říct nic jiného, než že ho neplníme, a dodat, že průměrný stav ropných zásob v EU je 120 dnů.

Pavel Švagr
Přál bych si, aby naše vybavení odpovídalo jedenadvacátému století, říká Švagr (Foto Martin Pinkas)

Co tomu stojí v cestě?

Ministerstvo financí konsenzuálně tvrdí, že lepší je nakupovat produkty, ne ropu. My proti tomu říkáme, že máme pronajatou prázdnou kapacitu ve státním podniku Mero, za kterou platíme čtyři miliony měsíčně z veřejných zdrojů. To je mimochodem pozůstatek kauzy Viktoriagruppe. Navrhujeme koupit ropu, nádrže naplnit a bude se platit navíc jen cena ropy, ne uskladnění. Co se týká produktů, můžeme je nakoupit. Ale jejich koupě znamená, že budeme alokovat kupní cenu zhruba miliardu a každý rok navíc budeme platit za jejich skladování a ochraňování padesát milionů navíc. Takže když někdo tuto variantu navrhuje, měli bychom si to spočítat.

Před nedávnem jste řekl, že uvažujete o koupi mobilní laboratoře pro analýzu nebezpečných látek. Znamená to, že vzniká nějaký plán kvůli současné zhoršené situaci v Evropě?

Ten nápad směřoval ktomu, že bych si přál, aby naše vybavení odpovídalo jedenadvacátému století. Svět už není tak bezpečný, jako byl před deseti lety, a do našeho vybavení se musí tyhle nové výzvy promítnout. Je na politicích, aby si uvědomili, že zabezpečujeme chod v krizových situacích a naše finanční možnosti by tomu měly odpovídat.

Takže si říkáte o více peněz do rozpočtu?

Je možné to i takto prezentovat, ale není to náš primární cíl. Jestliže se alokují větší prostředky do ministerstva vnitra nebo obrany, my bychom neměli být popelkou. Je to o tom, aby si všichni uvědomili náš význam právě z hlediska možnosti výskytu krizových stavů.

Jste tedy jako předseda úřadu spokojen s tím, kolik máte peněz a jaké máte vybavení?

Spokojen s tím, kolik máme peněz, nejsem. Správa předkládá vládě jednou za dva roky plán pořizování hmotných rezerv. Zatím byl náš požadavek vždycky větší, než kolik jsme dostali přiděleno prostředků. O peníze jsme bojovali i v rozpočtu na příští rok a ten rozpočet není plně pokryt. Prostě není.

Má to konkrétní dopady?

Kdyby třeba nastal blackout, máme sice zásoby benzinu, ale těžko by se dostal k řidičům. Staré elektrocentrály mají totiž velmi kolísavé napětí, které vyhazuje počítače na benzinových pumpách. Ne že by ty centrály byly špatné, při povodních se osvědčily skvěle, ale dneska už nemají plné využití.

Kolik peněz jste po ministru financí Ivanu Pilném požadoval a kolik jste nakonec dostali?

Na příští rok by měly přijít dvě a půl miliardy. Pokud bychom ale měli dodržet plán obnovy, potřebovali bychom 3,3 miliardy korun.

Vy ale také můžete po volbách změnit působiště. Když se sestavovala vláda, mluvilo se o vás jako o ministru dopravy, naposledy jako o ministru průmyslu, když odešel Jan Mládek. ¨Máte takové ambice?

O mě se několikrát spekulovalo, nejčastěji jako o adeptovi na post ministra dopravy. Věnuji se tomuto oboru od roku 2000, jsem poradce pro dopravu premiéra Sobotky. Není tajemstvím, že by bylo mým snem se do dopravy zase vrátit. Na druhé straně jsem teď tady a dávám té práci všechno. Je otázkou, co bude po volbách, jaká bude garnitura a jestli si někdo všimne, že na Správě státních hmotných rezerv je člověk, který má k dopravě vztah.

Pavel Švagr (55 let):
Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1990 do roku 2000 působil na katedře drobného podnikání a katedře managementu VŠE v Praze. V roce 2000 stál u zrodu Státního fondu dopravní infrastruktury a do roku 2007 byl jeho ředitelem. V červenci 2008 se stal náměstkem generálního ředitele pro ekonomiku na Správě železniční dopravní cesty. V říjnu 2008 nastoupil do Českých drah jako poradce ekonomického náměstka. Šéfem Správy státních hmotných rezerv je od února 2014.

Dále čtěte:

Blbeček. Babiš poškodil pozici Česka ve sporu o naftu z Kraillingu

bitcoin_skoleni

Poučení z kauzy české ropy? Správa rezerv chce přenést rozhodnutí na vládu

Provozovatel čerpacích stanic MOL dodá naftu do státních rezerv


  • Našli jste v článku chybu?