Strana Věci veřejné se možná časem usadí a splní naděje jejích 10,88 procenta voličů
Touha voličů po změně byla patrná už před volbami v roce 2002 a o čtyři roky později opět. Leč teprve letos ji „donesli“ až do volebních místností. ČSSD s 22,08 a ODS s 20,22 procenta hlasů přestaly být „velkými stranami“, jak bývaly právem nazývány. Zatímco až dosud by bývaly v Poslanecké sněmovně daly vždy dohromady ústavní třípětinovou většinu, dnes by to bylo jen ubohých 109 mandátů. Při nulovém koaličním potenciálu „vítězství utrpěvší“ ČSSD – komunisty nepočítáme, neboť s nimi by si do otevřené koalice Lidový dům netroufl jít – zbude úkol pokusu o sestavení většinové vlády patrně na ODS. Její koaliční potenciál obnáší až 118 mandátů, z nichž 53 náleží občanským demokratům a zbývajících 65 „novým stranám“. Konkrétně 41 mandátů „topce“ a 24 „véčkařům“.
Leč udála se velká změna! Když totiž v minulosti vyjednávala ODS o koaličních vládách, vždy měla navrch a lidovci, ODA a KDS za Klausova premiérství stejně jako zelení a lidovci za Topolánkova tahali za kratší konec provazu. Tentokrát tomu bude jinak, poněvadž touhu po změně vyjádřili voliči právě sázkou na „nové strany“ – 16,7 procenta hlasů investovali do TOP 09 a 10,88 do Věci veřejných (VV). Proto teď místopředseda „topky“ Miroslav Kalousek jen přiměřeně přehání, tvrdí-li, že „všechny tři strany mají stejnou pozici, jsou stejně důležité“. Ano, ODS sice byla ve volbách lepší než TOP 09 o 3,5, a než VV dokonce o téměř deset procent, ale ve středo-pravicovém trojlístku není hegemonem! Budete muset slevit ze svých programových a personálních představ, vzkazuje jí Kalousek. A mezi řádky ještě cosi navíc: nejsilnější pravicovou konzervativní stranou budeme my, TOP 09!
Spor o hegemonii v české pravici se po nedávných volbách rýsuje docela jasně. Jak se bude vyvíjet, naznačí výsledky voleb obecních a do třetiny Senátu, jež se uskuteční letos, nejspíš v listopadu. Do vládní koalice jsou však nyní ODS a TOP 09 jedna druhé programově blízkým a vypočitatelným partnerem. Potíž je či může být s třetím – s „véčkaři“. Bez jejich 24 mandátů by ODS a TOP 09 disponovaly ve Sněmovně jen 94 hlasy, což by vydalo jen na menšinovou a labilní vládu.
Představitelé VV se přitom hned po volbách nechali slyšet, že do vlády by nemuseli vstoupit, ale toliko ji podporovat na základě konkrétní smlouvy, kterou by s ní uzavřeli. Dodejme známý fakt – smlouva se v politice rovná pouhé deklaraci, právně nevymahatelné a stojící a padající s dobrou vůlí těch, kteří ji uzavřeli. Pak se, pravda, na chvíli zdálo, že „véčkaři“ od pouze smluvní podpory menšinové vlády ustoupili. Po středečním prvním jednání trojčlenných reprezentací ODS, TOP 09 a VV totiž jejich předseda Radek John prohlásil: „Shoda je dobrá, shodli jsme se na prohlášení v zájmu státu.“ Ono Společné prohlášení ODS, TOP 09 a VV vyjadřuje, připomeňme si, „společnou vůli vytvořit většinovou koalici rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci“. Je pod ním i podpis Radka Johna! Ten však už příští den v Lidových novinách prohlašuje: „Čitelně od počátku říkáme, že máme dvě cesty: buď zůstat v konstruktivní opozici, či převzít spoluodpovědnost za vládnutí. Společné prohlášení o budoucí koalici ale není žádný bianko šek.“ „Véčkaři“ dosud měnili názory ze dne na den, ale třeba se po podpisu Společného prohlášení skutečně „jejich názor ustálil“, jak věří šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg. Spíš tomu však tak nebude. Proč?
Zatímco ve Schwarzenbergově straně „přistálo“ mnoho politických matadorů, zkušených z předchozích stran, v nichž působili, „véčkaři“ jsou směsicí amatérů, několika komunálních politiků z Prahy, podnikatelů a lidí s tušenými klientelistickými vazbami, kvůli nimž se Věcem veřejným občas přezdívá „ODS B“. S výjimkou zastupitelstev Prahy 1 a 5 jde o stranu (někteří říkají, že spíše o „obchodní společnost“) bez minulosti, jejíž reakce nelze spolehlivě odhadnout. Věci veřejné navíc široce uplatňují institut stranického referenda, jež teprve schválí anebo také neschválí koaliční smlouvu, pokud ji John uzavře.
Až se časem z amatérů stanou političtí profesionálové, „véčkaři“ se možná usadí a snad splní naděje oněch 10,88 procenta voličů, kteří právě v nich vidí záruku změny české politiky. Epilog může však být i mnohem přízemnější! Čtyřiadvacet mandátů VV je dost na to, aby strana mohla manévrovat, licitovat, ba vydírat. Třeba se ještě leckomu zasteskne po lidovcích, jejichž „vydírací“ potenciál byl skromnější a oproti „véčkařům“ byli stranou s minulostí a s předvídatelným chováním.
