Všechno, co vypadá až moc dobře, je tak trochu podezřelé. Obvykle to totiž má nějaký nepěkný skrytý háček. Přesně jako investiční životní pojištění, které se v první dekádě tohoto století stalo hitem českého pojišťovacího trhu. Smlouvy z let 2005 až 2013 obsahovaly takové háčky a háky, že nyní mohou otřást největšími pojišťovnami v Česku.
Se stížnostmi na zprostředkovatele nebo samotné pojišťovny už klienti uspěli ve stovkách případů, řada z nich dokonce dostala po pravomocném rozhodnutí od pojišťoven odškodnění. Problém druhdy populárního produktu s názvem investiční životní pojištění je podle nálezů arbitra vždy stejný: lidé nedostali dost informací o tom, kolik je tato „výhodná investice“ bude nakonec stát. Pokud se naplní krizový scénář, budou muset pojišťovny vracet desítky miliard korun. To by zcela rozvrátilo pojišťovací trh.
Začátek
Než však vezmeme sídla pojišťoven či trvalá bydliště zprostředkovatelů útokem, měli bychom trochu vychladnout. O „výhodnosti“ popsaného produktu asi není sporu, stejně tak o morálnosti jeho nabízení či prodeje, ale stále ještě je ve hře jeho zákonnost. Ta se může případ od případu lišit.
Příběh o zlé pojišťovně a hodném klientovi může mít stále mnoho konců.
Právní úspěchy zatím evidují obě strany a někdy se ochrany domáhají sami zprostředkovatelé, kteří za cenu i několika set procentních provizí klienty do potíží navezli. Definitivum do věci vnesou až soudy a většina řízení teprve začne.
Jisté je, že se pojišťovny provinily minimálně v těch případech, kdy arbitr rozhodl ve prospěch klientů. Tam, kde klienti podepisovali stejné předtištěné formuláře, lze úspěch jednoho vztáhnout i na příští stížnosti, byť se pojišťovny v obavách z paniky tomuto paušalizování vehementně brání. Podle těch, kteří zastupují nespokojené klienty pojišťoven, může být v Česku toxických smluv až několik milionů. To nelze jen tak přejít.
Podívejme se blíže na princip investičního životního pojištění, který až do účinnosti nového občanského zákoníku sloužil jako laboratoř nejrůznějších vychytávek a nápadů. Lidé se na začátku nechali přesvědčit, že kombinace krytí rizika a vytváření finanční rezervy vjednom produktu je skvělý nápad, který bude vydělávat. Jenže kombinace poplatků a provizí je z tohoto snu časem vyvedla.
Dnes už je z desítek pravomocných rozhodnutí Finančního arbitra ČR možné říci, že různé pojišťovny dělaly různé chyby. A také jasně ukázat, jaké.
Mimochodem pravomocné rozhodnutí arbitra je vykonatelné a bez ohledu na přezkum soudu musí pojišťovna vyplatit klientovi zjednodušeně řečeno to, co do investičního pojištění vložil. Jak velké částky musejí pojišťovny vracet, není v tuto chvíli zřejmé, protože úřad na otázky týdeníku Euro nereagoval. Snad i proto, že je stížnostmi zavalen.
Zprostředkovatelé velrybáři
Zpátky k chybám a trikům pojišťoven. Asi nejčastější bylo, že ve smlouvě pojišťovna neuvedla konkrétní výši nákladů a poplatků spojených s uzavřením a správou smlouvy a se správou vnitřních fondů.
Stávalo se také, že smlouva neplnila vůbec princip pojištění, protože v ní byla nicotná nebo nulová částka samotného pojištění rizik. A pak přišli zprostředkovatelé čili velrybáři, kteří pro pojišťovny nabírali klienty ve velkém a brali si provizi ve výši až 250 procent ročního pojistného. A jakmile jim to podmínky dovolily, přemlouvali klienty k přechodu od jedné pojišťovny do další, čímž dosáhli na další provizi.
Pokud nahlédneme do konkrétního nálezu, Česká pojišťovna, lídr trhu životního pojištění, musela podle rozhodnutí arbitra z letošního ledna vyplatit klientovi zhruba 153 tisíc právě kvůli nejasným poplatkům. „Způsob, jakým jsou náklady a rizikové pojistné upraveny v doplňkových pojistných smlouvách, nedává jakékoli výkladové vodítko pro určení jejich faktické výše,“uvedla mimo jiné v rozhodnutí o námitkách Monika Nedelková coby flnanční arbitryně.
Česká pojišťovna se proti tomuto i dalším rozhodnutím brání soudně. „Trváme na tom, že Česká pojišťovna vždy postupovala v souladu se zákonem a řídila se právní úpravou platnou v době uzavírání smluv. Při sjednání pojištění obdrželi klienti veškeré informace a na existenci nákladů upozorňovaly i samotné pojistné podmínky,“ reagovala mluvčí firmy Ivana Buriánková.
Počet klientů, se kterými se pojišťovna finančně vyrovnala, se podle ní pohybuje v jednotkách. Celkově se pojišťovny v Česku musely podle advokátů, kteří se problematickou zabývají, vyrovnat už s desítkami klientů, dalších zhruba 100 nálezů je nepravomocných a 300 v procesu. „Podle mého názoru lze v těchto případech paušalizovat, klienti neměli šanci zasahovat do pojistných podmínek, které budou v těch případech totožné,“ míní advokát Jan Dáňa, který poškozené klienty zastupuje.
Pojišťovny se docela logicky jakékoli zmínce o paušalizaci brání. „Rozhodnutí finančního arbitra v žádném případě nezakládá plošnou neplatnost smluv, a to i přesto, že se jednotlivé smlouvy mohou jevit jako identické,“říká Ivana Buriánková.
Česká národní banka, coby dozor, volí velmi opatrný tón. Paušalizaci se také brání a úvahy o tom, že by v dané době selhala v dohledu, přirozeně odmítá. Zjednodušeně řečeno hrála prý s kartami, které rozdalo ministerstvo financí, regulátor trhu. „Dlouhodobě usilujeme o řádnou prezentaci investičního životního pojištění ze strany pojišťoven a pojišťovacích zprostředkovatelů. Toto dokládají mimo jiné uveřejněná úřední sdělení a dohledové benchmarky,“ řekla mluvčí ČNB Denisa Všetíčková, mimo jiné i s odkazem na benchmark číslo 3 z roku 2012.
Jedno domino za druhým
Česká pojišťovna není jediná, kdo má potíže se smlouvami. Letos v únoru padlo rozhodnutí, které donutilo pojišťovnu AXA klientovi vyplatit kvůli zneplatněné smlouvě 879 tisíc. Z verdiktu Finančního arbitra ČR vyplývá, že by měly být neplatné takové pojistné smlouvy, v jejichž případě veškeré zaplacené pojistné směřuje pouze do investic nebo spoření, a v zásadě tak proti ničemu nepojišťují. AXA se rovněž jako Česká pojišťovna rozhodla ještě soudit.
U soudu ale už neuspěla letos v dubnu Pojišťovna České spořitelny, a to kvůli pojistným podmínkám a informování o nákladech. Šlo o vůbec první soudní rozsudek, což ukazuje, že je celá věc teprve v počátcích a výsledek se může překlonit na jednu i druhou stranu.
Výhru si totiž u soudu připsala pojišťovna NN. Obvodní soud pro Prahu 2 nepravomocně rozhodl o platnosti jednoho z jejích napadených produktů. Jako hlavní důvod verdiktu uvedl účelovost namítání neplatnosti smlouvy po mnoha letech jejího trvání. „Veškeré smlouvy NN byly uzavřeny v souladu s platnými zákony, a nadále je proto považujeme za platné,“ reagovala mluvčí pojišťovny Hana Ježková.
Velkou pojišťovací loupež provází mnoho otazníků. Jeden nakreslil zmiňovaný Obvodní soud pro Prahu 2, který vlastně řekl, že účelové napadání smlouvy po letech jejího fungování není správné. To může být varováním pro iniciativy, které se orientují na nespokojené klienty. Například spolek Podvedení klienti podal žalobu, která může mít hromadný dosah. „Jménem zapsaného spolku Podvedení klienti jsme k Městskému soudu v Praze podali žalobu, kterou se domáháme, aby soud České pojišťovně nařídil zdržení se protiprávního jednání poškozujícího spotřebitele. Jde vlastně o substituci hromadné žaloby. Podstatné je, že spolek může v rámci jediné takové žaloby jednat jménem neomezeného počtu spotřebitelů,“ uvedl zástupce spolku Jiří Chvojka.
Něco podobného se rodí coby legislativní nápad i ve sněmovně. „Nesjednané náklady u smluv investičního životního pojištění jsou nepřiměřeně vysoké, největší část tvoří provize zprostředkovatelům pojištění, ale i ostatní účtované poplatky nejsou nízké. V souvislosti s množícími se nálezy arbitra bych rád vyzval dotčené pojišťovny, aby poplatky do doby pravomocného rozhodnutí soudu nevybíraly, protože tím jen zvyšují možnou škodu na straně klientů,“ řekl předseda podvýboru pro ochranu spotřebitele Poslanecké sněmovny Patrik Nacher.
Pokládá za pravděpodobné, že klienti se svých práv nakonec domohou. Velký problém je podle něj to, že se každý musí bránit u finančního arbitra a posléze u soudů individuálně. Ideálním řešením by byl institut hromadné žaloby, kdy by soudy v jedné dané věci rozhodly jednou pro všechny, dodal. Ve spolupráci s ministerstvem spravedlnosti chce Nacher zákon umožňující hromadné žaloby začít co nejdříve projednávat ve sněmovně. „Doufám, že se příští rok platné novely dočkáme,“ podotkl.
Bude se vracet?
Dalším otazníkem jsou daně. O část zaplaceného životního pojištění si mohou klienti snížit daňový základ. Pokud by se jim peníze teď vrátily, stát by jim měl částku doměřit. Zatím to nicméně nedělá a podle informací týdeníku Euro nejspíš ani nebude. Pro úřady by to byla zbytečná administrativní zátěž, a tak ministerstvo financí připravuje generální pardon.
Ohledně peněz je tu ještě jedno riziko.
Stání před Finančním arbitrem ČR je nicméně ze zákona zdarma, jeho pravomocné rozhodnutí nemá odkladný účinek a lidé od pojišťoven peníze inkasují, ať začne soud, nebo ne. Ve většině případů skutečně začne, a pokud u něj klient neuspěje, musí peníze zase vrátit.
Nejspíš to bude trvat ještě roky a situace se ještě mnohokrát změní, ale nakonec bychom měli znát odpověď na hlavní otázku celé této pojišťovací anabáze: jestli investiční životní pojištění bylo jedním velkým podvodem, nebo ne. Pokud bylo, otřesou se pojišťovny v základech.
Náhrady škod mohou jít do desítek miliard korun. Podkladů pro definitivní úsudek je zatím málo. Ale odvážných rozhněvaných advokátů je dost. Ring je volný a soupeř zranitelný.
100 a více rozhodnutí o neplatnosti smluv o investičním životním pojištění už vydal Finanční arbitr ČR. Desítky již nabyly právní moci, u dalších se čeká na rozhodnutí o námitkách.
300 a více napadených smluv teď řeší Finanční arbitr ČR. Nakonec jich mohou být až miliony. Podle těch, kteří zastupují nespokojené klienty pojišťoven, může být v Česku toxických smluv až několik milionů. To nelze jen tak přejít. Z verdiktu finančního arbitra vyplývá, že by měly být neplatné takové pojistné smlouvy, v jejichž případě veškeré zaplacené pojistné směřuje pouze do investic nebo spoření, a v zásadě tak proti ničemu nepojišťují.
