Pohyb figurek nemusí vždy Čechům vyhovovat
Nákup dvanácti letadel pro ČSA, o němž se má brzy rozhodnout, je pouhá vločka ve vánici. Alespoň na první pohled. Firmy Boeing a Airbus soupeří o malý český trh. Před několika dny se kolem těchto obřích světových producentů letadel rozpoutal na půdě Světové obchodní organizace (WTO) největší obchodní spor v historii.
Američané obvinili Evropany - Němce, Francouze, Španěly i Brity, že nepřípustně subvencují společnost Airbus. Brusel si nehodlá nechat takový útok líbit a na půdě WTO okamžitě zahájil protiofenzivu vůči americké pomoci firmě Boeing. Experti upozorňují, jak závažné důsledky může mít tento konflikt pro transatlantické vztahy. Co je proti tomu ČSA?
Nepodceňujme ale český zapadákov. Už několikrát se ukázalo, jak tvrdě obě strany o kontrakt ČSA soupeří. Boeing si v minulosti velmi ostře stěžoval na průběh českého tendru. A samozřejmě nemůžeme opomenout otázku, proč vlastně americká firma vyšla vstříc českému státu v případě Aera Vodochody (EURO 40/2004). Každý - i malý trh - má pro dodavatele letadel svůj význam. Úspěch v jedné zemi může znamenat povzbuzení pro další tendry v témže státě, ale také nepřímo ovlivňovat souboje o zákazníky v zahraničí. Jde o součást velké ofenzívy na velkém trhu a je nutné vyhrávat i malé bitvy.
Spor ve WTO je dáván do souvislosti se skutečností, že Airbusu se v poslední době podařilo Boeingu sebrat prvenství v celosvětovém měřítku. A pak také s nadcházejícími volbami ve Spojených státech, kde opoziční kandidát John Kerry vyčítá prezidentovi Georgi Bushovi, že špatně hájí americké zájmy v obchodních záležitostech. V oblasti mezinárodní politiky a bezpečnosti se jisté napětí mezi Spojenými státy a přinejmenším částí Evropanů (Francouzů, Němců a tak dále) stalo jakýmsi folklórem. Když ovšem dojde na peníze, nikdo nezná bratra. Střet ekonomických zájmů vyvolává malé i velké souboje ostrých loktů. To dobře známe i z různých výběrových řízení v tuzemsku.
Češi musejí vzít v úvahu, že po vstupu do Evropské unie se jejich zájmy stávají součástí velké šachovnice ekonomických vztahů mezi Washingtonem a jednotným evropským obchodním blokem. Ať se nám to líbí, nebo ne. Na té šachovnici se řeší řada různých transatlantických obchodních sporů. Nelze vyloučit, že tahy figurek se někdy budou řídit jinými úvahami, než by vyhovovalo českým výrobcům, dovozcům či vývozcům. Máme zde ostatně čerstvý příklad hrozby cel na vývoz českého cla do Spojených států (více na straně 42). Českou výhodou mohou být vcelku věrohodné sliby z Washingtonu i Bruselu, že nikdo nechce poškodit nové členské země EU. Pokud lze i v zahraničí počítat se zájmem o český trh, musí toho umět Praha využít. A lobbovat v metropolích na obou stranách Atlantiku.
Česko se zapojilo do velké hry. Jakákoliv případná ochranářská opatření Spojených států vůči unii se projeví i zde. Ostatně i pro ony výrobce letounů má Česko ještě větší význam, když je členskou zemí EU. Je nutné se umět v takové situaci pohybovat.
To neznamená, že by se třeba v tendru ČSA mělo rozhodovat podle geopolitického hlediska. Českou pozici spíše posílí, když se ve všech výběrových řízeních bude postupovat zcela transparentně, na základně ekonomických předpokladů. Pak nikdo nemůže Čechům vyčítat, že dávají přednost Američanům či Evropanům. Složitější je to u oné hrozby cel. Češi musejí dosáhnout toho, aby Brusel hájil jejich zájmy. Nemohou se tvářit, že do evropského obchodního bloku nepatří. Byly to koneckonců právě Spojené státy, kdo vstup Česka a dalších zemí do EU podporoval. Z toho ovšem nelze vyvozovat, že by se Češi neměli snažit dohodnout také s Američany. Pro malou zemi ve středu Evropy je v podstatě každý velký transatlantický konflikt nevýhodný.
Obchodní spory by neměly zastírat skutečnost, že Amerika a Evropa se bez sebe v budoucnu neobejdou. To platí i pro ekonomické vztahy. Vzájemně vstřícné hospodářské zájmy nakonec převáží. Nejvyšší představitelé EU a USA vyzvali všechny zainteresované (podnikatele, občanskou společnost, jednotlivce), aby do konce listopadu předložili své představy o tom, jak by mělo vypadat transatlantické ekonomické partnerství. Hledají se nové cesty a impulzy. Češi by mohli také říci své. Nebo se budeme zase jednou tvářit, že se nás to netýká?
