Projednávání novely stavebního zákona přineslo výrazné omezení hlasu ekologických spolků
Poslanci schválili pozměňovací návrh sociálnědemokratických poslanců Františka Adámka a Jaroslava Foldyny, který velmi výrazně omezil možnosti ekologických spolků ovlivňovat stavební záměry. A ty byly doposud - alespoň ve srovnání s Německem, Rakouskem nebo Polskem -bezbřehé.
Návrh patrně prošel i proto, že mezi desítkami pozměňovacích návrhů k novele, které poslanci načetli, trochu zapadl a ekologové nestihli bít dostatečně halasně „na poplach“. Soudě dle vystoupení poslanců, kteří pro návrh hlasovali, roli sehrálo také klima, které ve společnosti sílí - bohatneme, ale nestaví se, a to ani veřejná infrastruktura pro všechny, protože jí brání ekologičtí aktivisté. Za ochránce přírody se často také vydávají vyděrači, kteří blaho brouka bez zaváhání vymění za výpalné.
Pokud novela ve schválené podobě projde zdárně i Senátem, zásah do dosavadní praxe bude citelný. Spolek, k jehož založení stačili tři členové, mohl jako účastník řízení mluvit do územního a stavebního řízení klidně na druhém konci republiky. A to už nebude možné. U stavebních záměrů, u kterých se nebude posuzovat jejich vliv na životní prostředí (tzv. posouzení EIA), už nebude mít do povolovacích procesů přístup. „Principiálně je to tak správně,“ říká Renáta Pintová Králová z České společnosti pro stavební právo.
„Kde jinde než v procesu EIA by se měla řešit ochrana přírody? Pokud záměr podle zjišťovacího řízení nemusí dále projít posuzováním vlivu na životní prostředí, může dotčená veřejnost tento výsledek zpochybnit soudně“ vysvětluje.
Tak široké možnosti účastnit se cesty investora za razítky, jako je tomu dnes, vlastně historicky autoři stavebního zákona neměli v úmyslu. Brány otevřel spolkům před několika lety rozsudek Nejvyššího správního soudu, který dovodil, že účastníky územního a stavebního řízení mohou být na základě zákona o ochraně přírody a krajiny. Soudci měli velmi zjednodušeně za to, že ochránci přírody jsou ti slabší, kterým by nemělo být ubližováno. Tak tomu ovšem už dávno není. Díky profesionalizaci dokážou blokovat stavební záměry dlouhé měsíce i roky. Proto si poslanci i investoři od jejich „umravnění“ slibují, že se tragicky dlouhá doba přípravy projektů, stavící nás na úroveň Papuy-Nové Guiney, zkrátí.
„Argument, že jde pouze o snahu zjednodušit a zefektivnit řízení, se nezakládá na realitě - příliš dlouhý proces povolování staveb je totiž způsoben především mizernou koordinací státní správy a často i nekvalitními podklady investorů,“ oponuje například sdružení Arnika. Návrhy poslance Foldyny lze prý těžko vnímat jinak než jako snahu 0 oslabení občanské společnosti a omezení veřejné kontroly. A to je druhá část pravdy. Pokud se však postavení občanské společnosti tímto návrhem dostane na úroveň obdobnou, jaká je v Německu, Rakousku nebo Polsku, nedá se říct, že bychom se posouvali od „ekoterorismu“ k druhému extrému.
Každopádně pokud budou chtít v budoucnu hájit sdružení zájmy veřejnosti 1 u menších projektů, které nepodléhají posuzování vlivu na životní prostředí, budou tak muset konat prostřednictvím někoho jiného. Třeba souseda stavby, jehož práva mohou být na rozdíl od nich stavbou omezena v každém případě. •
