Některá místa na vinařské mapě republiky stojí za to navštívit vícekrát. Pro malebnost jejich okolí, pro koncentraci jejich producentů, pro krásu jejich vín. Jistě mezi ně patří Velké Bílovice. Jako by tu příroda nadělovala hned několikrát. Kouzelné nevysoké terénní vlny, po nichž k obzoru „uhánějí“ zkadeřené keře vinic, přející klima, optimální půdní podmínky a v neposlední řadě také fortel tamních vinařů. Všichni ti dnes slavní začínali na pár čtvercích rodinné viničky. Společně s otci či dědy procházeli celým rokem vinaře a vstřebávali zkušenosti.
Není tedy ani příliš divu, když vedle těch větších a významnějších podniků, které vznikaly na troskách bývalého JZD, se s příchodem nových, příznivějších časů v obci vyrojili vinaři opravdu jako houby po dešti. Tetur, Skoupil, Sečkář, Lanžhotský, Mádlovi – abych zmínil alespoň některé – všichni se vypracovali v renomované, respektované producenty s kvalitním sortimentem.
Zastavíme se dnes u jednoho z nich. František Mádl zpočátku váhal, do budování vlastní firmy se nepustil nijak horečně. Rozhlížel se, připravoval a čekal. V roce 1992 začal s přípravou rodinného podniku, který nazval – tehdy příznačně – Malý vinař. Zprvu pouze s manželkou rok od roku rozšiřovali záběr, tu přidali pár hektarů, jindy nový mlýnek. Pomalu však začali sčítat první úspěchy. Dokonale „vychytaná“ vína, obsažná a pitelná, ctící odrůdu, se začala stále více líbit a lahve s pestrým obrázkem sklípků na vinětě se zabydlely v nabídce restaurací vyšší třídy, které tehdy v Praze vznikaly.
Dnes pracuje vinařství Hana a František Mádlovi s hrozny ze sedmi hektarů vlastních a přibližně z pětadvaceti dalších, s jejichž majiteli mají pevné smlouvy o spolupráci. V posledních letech hektické výsadby se i oni připojili k mase těch, kdo budovali nové vinice. Ovšem nijak dramaticky. Hektar nového, dosud neplodícího vinohradu a půl druhého, odkud sklidili letos panenskou sklizeň, není nijak mnoho. Široká odrůdová skladba a především příprava vín vysoce jakostních, vypracovaných a mimořádně líbivých přivedly firmu do té nejlepší vinařské společnosti. Zdá se tedy, že onen název „Malý vinař“ zní dnes – s přihlédnutím k asi 150 000 litrům připravovaného vína ročně – jako příliš skromný.
Sauvignon barrique 2002, pozdní sběr. Víno je příkladem toho, jak jeho autor přistupuje k novým technologiím. Ve sklence zazáří zprvu typická lehká zlatistá barva a brilantní jiskra. Vůně nabídne širokou, pro sortu příznačnou skladbu travních a paprikovo kopřivových variací. V tomto případě se ale přidávají i prvky sauvignonů jižních, patrné stopy ovocitého charakteru. Chuť je ve skladbě i intenzitě obdobná výrazu kytky, je až mazlivě vypointovaná a jedinečně strukturovaná. Tolik, až se často hovoří o vínech „návykových“. To všechno je podtrženo jemným, nenásilným akordem dřeva a vanilky, dodaným poležením „na bariku“. Teprve když se Mádlovi dařilo opakovaně připravit sauvignon tak obsažný, aby unesl sílu barikování, teprve tehdy se k tomu odhodlal. A výsledek dokazuje správnost tohoto počinu.
