Tažení CEFC v Česku začalo v roce 2014. Z letní návštěvy Pekingu přivezl prezident Zeman letadlem PPF dohodu o vstupu Číňanů do skupiny J&T. V této první verzi měla CEFC získat zhruba třicet procent J&T Finance Group. Část měl představovat odkup akcií od stávajících akcionářů, část navýšení kapitálu, které by výrazně umocnilo investiční sílu skupiny.
Ten projekt drhnul od samého počátku. Získání vyššího než desetiprocentního podílu je podle zákona vázáno na souhlas České národní banky, která prověřuje důvěryhodnost vlastníků a původ peněz, které jsou takto investovány. Číňané nejprve poměrně rychle, hned po schválení vývozu kapitálu čínskými státními orgány, koupili 9,9procentní podíl, ale ČNB o prověření požádali až dva roky po slavném podepsání smlouvy před čínským prezidentem.
To už jim narostla křídla a chtěli 50procentní podíl v J&T Finance Group. Pozoruhodné je, že v soukromých hovorech čeští a slovenští partneři skupiny přiznávali, že sami moc netuší, kdo je skutečným vlastníkem CEFC, kromě nyní vyšetřovaného pana Jie. Loni koncem listopadu ČNB skutečně odmítla vydat Číňanům svolení ke vstupu do J&T, protože se jim nepodařilo prokázat původ 728 milionů eur z celkové investice 980 milionů.
Panda go home. Česko už se slibovaných 95 miliard nedočká
Letos v únoru pak do ČNB měla doputovat úplně nová žádost s řádně doloženými zdroji peněz. Jak se to tak náhle podařilo, není známo, stejně jako není známo, zda se bude v celé, již skoro čtyři roky trvající transakci pokračovat. J&T podmínila dokončení transakce vyvrácením pochybností o ekonomických problémech CEFC. Po loňském exitu z Křetínského EPH a prodeji Unipetrolu má skupina přebytek hotovosti a nový kapitál nepotřebuje.
CEFC od svého příchodu do Česka chtěla kupovat, cokoli bylo na prodej. Ale moc se jí to nedařilo. První průmyslovou akvizicí byly poměrně malé Pivovary Lobkowicz, k nimž jim pomohla právě J&T, která s původními majiteli spolupracovala na záměru firmu prodat. Jedinými významnými investicemi se tak momentálně jeví strojírny Žďas koupené od slovenského miliardáře Sotáka a administrativní centrum Florentinum v Praze, které CEFC získala od Penty za zhruba sedm miliard korun. Další nákupy, jako byla fotbalová Slavia, historická budova Živnobanky či podíl v aerolinkách Travel Service, měly spíše propagační charakter. Celkem zde Číňané utratili kolem třiceti miliard korun.
Kde je Jie? Nejspíš se stal další výstrahou opicím od „předsedy všeho"
CEFC tu investovala kapitál vyvezený z Číny, ale také čerpala úvěry nejen na akvizice u nás, ale i po Evropě. J&T Banka na to poskytla úvěry v celkové výši až deset miliard korun a má podstatnou část čínského majetku vČR v zástavě. Pokud z důvodu současných událostí v Číně nedojde k dotažení některých aktuálních zahraničních akvizic do konce, může J&T získat zajímavé nemovitosti.
Ambice CEFC v Česku byly mnohem větší. Kromě J&T se jednalo i o vstupu do již zmíněné Penty, s níž se Číňané nakonec alespoň spojili pro nabídku na odkup televize Nova, kde je jim ovšem silným soupeřem skupina PPF. Ta má mimochodem v Číně jednu z nejdůležitějších částí svého byznysu.
Celkově je zřejmé, že CEFC v Česku příliš neplnila zadání čínské vlády (podpořit globálně politický projekt Pás a stezka) a neutrácela zrovna rozumně. A když CEFC kvůli neschopnosti sehnat financování nedokázala na přelomu roku uzavřít klíčovou investici, při níž měla získat 14 procent ruské ropné společnosti Rosněfť, tvář novodobého kormidelníka Si se definitivně zachmuřila.
Dále čtěte:
