České Radiokomunikace chtějí dovést rychlý internet na venkov. S budováním optických sítí ale musí pomoci stát
Na tuzemském trhu s internetovým připojením by brzy mohl vyrůst další silný hráč. České Radiokomunikace (ČRa) se chtějí významnou měrou podílet na pokrytí venkovských oblastí a takzvaných bílých míst rychlým internetem nové generace (NGA). Zatím je vše v rovině jednání a bude záležet na tom, zda stát a Český telekomunikační úřad (ČTÚ) do budování nových sítí investuje až miliardy z nedávné aukce mobilních kmitočtů.
„Chtěli bychom pokrýt venkov a ona bílá místa,“ řekl týdeníku Euro ředitel ČRa Michal Čupa. Jeho společnost nemá ambice vracet se k byznysu s koncovými uživateli, který před lety odprodejem takto zaměřené divize opustila, chce ale doručit dostatečnou síťovou a internetovou kapacitu (takzvanou konektivitu) „venkovským“ internetovým poskytovatelům. Jinými slovy by České Radiokomunikace na nepokrytá místa dovedly rychlé optické sítě. „Jelikož nefigurujeme přímo v koncovém byznysu, uvažujeme, že bychom tak učinili společně s lokálními partnery. Těm bychom zajistili dostatek konektivity a šíření internetu k uživatelům už by bylo na nich,“ popisuje Čupa. „Obchodní strategii máme připravenou.“
V praxi by se tedy internetoví provideři mohli napojit na optické linky ČRa a díky získané kapacitě pak už v rámci vlastních infrastruktur (například přes Wi-Fi či kabelové spojení) mohli připojovat domácnosti.
Česko je obecně považováno za zemi zaslíbenou různým menším provozovatelům Wi-Fi sítí, oblíbené jsou právě na venkově, kde často nebývá jiná možnost. Výrazně se rozrostly také komunitní sítě (třeba Pe3ny.net).
Žádna charita Pro České Radiokomunikace by to samozřejmě neměla být žádná charita, mohlo by se jednat o zajímavý byznys. Zároveň by ale tyto aktivity mohly vyřešit jeden zásadní problém. Podle zprávy ČTÚ z konce loňského roku má pouze 18 procent obyvatel přístup ke skutečně rychlému připojení.
Řeč je o sítích nové generace o koncové rychlosti minimálně 30 megabitů za sekundu.
Z těchto 18 procent patří pouhá tři procenta do černých míst, kde rychlé připojení nabízí nebo bude brzy nabízet více poskytovatelů internetu. Kolem 15 procent tak připadá na šedá místa, kde sice rychlý internet funguje, ale pouze od jednoho providera.
Zbylých 82 procent obyvatel náleží do bílých oblastí, kde je situace podstatně horší a během následujících tří let se nejspíš nijak zásadně nezmění. Jde především o venkov, kam se providerům nevyplatí tahat optické kabely.
Velcí internetoví hráči, jako Telefónica, UPC, Netbox, T-Mobile a další, se do expanze na venkov příliš nehrnou a nelze počítat s tím, že se to v budoucnu zásadně změní.
Jsou to v podstatě velice jednoduché počty – náklady spojené s vybudováním optické sítě se vzhledem k potenciálnímu počtu zákazníků nezaplatí. A zatím na tom nic nemění ani fakt, že český venkov relativně mládne a stěhují se na něj rodiny s dětmi, které online být chtějí.
Dotace na kabely Zde by tedy podle odborníků měl do hry vstoupit stát a vytvořit takové podmínky, aby se venkov pokrýt dal. S tím souhlasí i ČRa, které svůj zájem o rozšíření rychlého internetu do bílých oblastí podmiňují podporou ČTÚ a státu.
„Čekáme, jak se k tomu regulátor postaví.
Myslím, že by ČTÚ měl projevit vůli a jasně říci, zda naše aktivity podpoří,“ říká Michal Čupa. Na mysli má zejména investice z proběhlé aukce mobilních kmitočtů. V současné době se pořádně neví, zda budou vráceny zpět na trh v podobě investic do širokopásmového připojení. Investici musí posvětit nejdříve vláda.
Političtí představitelé ze všech parlamentních stran ještě před volbami tvrdili, že minimálně díl z aukčních peněz by na internet jít měl. Část problému by měla vyřešit právě aukce a relativně rychlé pokrývání Česka mobilním LTE internetem. „LTE rozhodně nevyřeší vše,“ myslí si ale Čupa a s ním souhlasí i další lidé z trhu. Problémem mohou být kromě jiného limity přenesených dat, které operátoři stanovují.
Stát by se měl podle Čupy se soukromým sektorem podílet na financování nových internetových optických linek, přesná čísla ale nepřikládá. Je možné, že pokud se peníze skutečně uvolní, projeví zájem také další hráči na trhu.
Radiokomunikace se v posledních měsících snaží výrazně rozšířit svůj tradiční byznys a vedle televizního vysílání se pouštějí také do budování datových center, cloudu a CDN sítě pro streamování internetového videa (viz Euro 10/2014). Zajištění rychlé internetové infrastruktury pro lokální providery by tak mohlo zapadat do nové koncepce. „Máme asi 2800 kilometrů optiky v rámci celé země a v technologiích dávají větší objemy služeb a dat smysl, kvůli úsporám a podobně.
Tok dat od běžných uživatelů se na naší infrastruktuře nijak zásadně neprojeví,“ popisuje Čupa.
Pro ČRa by naopak byznys s koncovými uživateli, respektive providery mohl znamenat zajímavou konkurenční výhodu. Provozovatelům obsahu by totiž firma mohla zaručit, že pokud budou svá data a služby skladovat a provozovat u nich, budou mít zajištěnou dostatečnou kapacitu pro jejich kvalitní doručení k uživatelům. To je obecně problém, provideři nevidí nárůsty objemů dat rádi, musejí totiž investovat do modernizace a posilování sítí, z čehož ale těží majitelé obsahu. Některé firmy se proto snaží služby omezovat, případně požadují poplatky.
V případě Českých Radiokomunikací jsou velkou neznámou právě cenové podmínky. ČRa totiž už nyní poskytují prostor na svých vysílačích a podle zákazníků, kteří si nepřáli být jmenováni, za tyto služby požadují velmi vysoké poplatky.
Jde to i levněji „Budování přístupových sítí nové generace (NGA) je v tuzemsku doposud velmi pomalé,“ souhlasí s pohledem trhu ICT Unie, která pro tyto účely sestavila pracovní skupinu. Podle návrhů sdružení musí na další expanzi hodně zapracovat stát. Dotace přitom nemusejí hrát zásadní roli, důležité bude výrazně změnit stávající zákony, například o výstavbě vodní, dopravní a energetické infrastruktury či o elektronických komunikacích. V analýze ICT Unie o největších překážkách budování broadbandu figuruje také nedostatečné územní plánování, dlouhé lhůty při projednávání na vydání územního rozhodnutí či neúměrné finanční nároky obcí za využívání veřejných prostranství. Problematika broadbandu by tak mimo jiné měla zamířit například na ministerstvo pro místní rozvoj.
Internet se totiž netýká pouze samotných technologických společností. Optické kabely je nutné pokládat do země, což například podle Evropské unie představuje až 80 procent veškerých nákladů na budování sítí. Pro poskytovatele jsou výkopové práce náročné nejenom z finančního hlediska, ale i toho byrokratického. V tomto ohledu by EU chtěla pomoci.
V Bruselu se v současné době projednává návrh zákona, který by vytvořil jednotné elektronické místo, ze kterého by bylo možné jednoduše přistupovat k informacím o výkopových pracích a tak dále. Provideři by tak mohli vidět, kde se například opravuje kanalizace, a za výhodných podmínek do otevřeného výkopu vložit optické vedení. Podobný přístup by měl být zajištěn také v případě různých šachet, rozvaděčů, potrubí, sloupů, stožárů, antén a dalších podzemních a podpůrných konstrukcí. Výjimkou jsou pouze rozvody pitné vody. Zmiňovaný postup už nějakou dobu realizují ve Francii či v Británii a tamní úřady i provideři si ho vesměs pochvalují. Šíření rychlého internetu na starém kontinentě by podle představ Bruselu měly zabezpečit také povinné přípojky v nových či zásadně rekonstruovaných budovách. Uvažuje se dokonce o označeních „broadband ready“, kterým by měly disponovat právě prostory nabízející rychlý internet.
Broadband výrazně řeší také strategie Digitální Česko 2.0, kterou se vláda zavázala plnit. Podle ní by do roku 2020 měla mít drtivá většina obyvatel přístup k internetu rychlému alespoň 30 megabitů za sekundu a polovina pak rovnou k přípojkám o rychlosti 100 megabitů za sekundu. K naplňování Digitálního Česka však dochází, stejně jako v případě první verze, velice pozvolna a nyní je vyřešených, případně se řeší pouhých šest bodů z celkových 17.
ČTÚ se různými kroky snaží situaci zlepšit a hodně si slibuje právě od LTE. Někteří příznivci volnějšího a méně regulovaného trhu nicméně namítají, že by stát měl dát operátorům a providerům více svobody a nechat rozhodnout trh. Na dlouholeté stagnaci se však ukázalo, že si zdejší velká trojka s konkurováním příliš hlavu nelámala. l
Velcí internetoví hráči, jako Telefónica, UPC, Netbox, T-Mobile a další, se do expanze na venkov příliš nehrnou a nelze počítat s tím, že se to v budoucnu zásadně změní.
O autorovi| Jan Sedlák, sedlak@mf.cz
