V Itálii roste odpor proti čínským imigrantům, kteří nelítostně přebírají tradiční odvětví, ale odmítají se přizpůsobit
Počátkem prosince Itálii šokoval tragický požár v jedné malé textilní továrně Teresa moda v toskánském Pratu asi 30 kilometrů od Florencie, jenž zabil sedm čínských dělníků, kteří v továrně nejen pracovali, ale i žili. „Dnes se všichni diví, ale spíše by se měli divit tomu, že k téhle tragédii došlo až nyní, podmínky v čínské čtvrti jsou neuvěřitelné,“ podotýká Edoardo Nesi, dnes poslanec, ale ještě před pár lety majitel úspěšné textilky. „Nevydržel jsem konkurenci Číňanů, kteří sem přišli, musel jsem to zavřít,“ konstatuje Nesi, který své osudy popsal v knize, jež se stala italským bestsellerem.
Prato, v němž se od středověku vyrábějí kvalitní sukna a látky, je s čtvrt milionem obyvatel druhým největším městem Toskánska, hned po Florencii. V městě žije na 32 tisíc Číňanů, kteří mají řádné pobytové a pracovní povolení. Ovšem dalších zhruba 15 tisíc Číňanů žije v Pratu ilegálně, takže z Asie nyní pochází skoro každý pátý obyvatel města. Podle odhadu místní obchodní komory v oblasti pracuje kolem 4800 čínských firem.
Mezi oběma komunitami neexistují kontakty.
Nespojil je ani smutek – každý konal smuteční obřad po svém, na jiném místě a v jinou dobu.
Svět sám pro sebe Čínské dílny a továrničky se povětšinou nacházejí ve čtvrti Macrolotto. „Je to svět sám pro sebe, vlastně je to město velké jako Siena,“ řekl týdeníku Euro pratský starosta Aldo Milone.
Ve městě, které po válce volilo jako celé Toskánsko levici, je od roku 2009 prvním pravicovým starostou. „Zvolili mě, protože lidé už chtěli zavést do města pořádek, ale síly obecní správy na tenhle úkol nestačí. Během čtyř let městští strážníci provedli kontroly bezpečnosti práce, hygieny i pracovních povolení. Bylo uzavřeno 1200 podniků. Ale dílny se zrodily opět po několika dnech, pod jiným jménem a jen o kousek dále. A samozřejmě strážníkům i policii gestikulují, že neumějí italsky,“ popisuje Milone.
Městská správa hovoří o nelidských podmínkách: pracuje se dlouho do noci, včetně sobot a nedělí. Často se spí jen na matracích v kumbálech dvakrát dva metry, bez oken a větrání.
První vlna imigrantů z Asie dorazila do Prata v 90. letech minulého století. Italští podnikatelé je rádi zaměstnali – pracovali svědomitě, bez reptání a za velmi nízké platy. Jenže brzy se řemeslo naučili a vrátili se do Číny.
Začali vyrábět vlastní textil a vyvážet jej do Itálie.
„Jeden metr textilu vyrobený v Itálii stojí pět eur, zatímco přibližně stejný metr produkovaný v Číně stojí 54 centů. Dovezou látku do Prata, kde žije nějaký jejich příbuzný, rozstříhají to a sešijí a dají tomu nálepku Made in Italy. Výrobní cena je kolem šesti eur, ale v obchodech se to pak prodává za 30,“ krčí Nesi rameny. Policie ve vyhořelé textilce našla kusy konfekce, na kterých bylo pod stylizovaným zobrazením Botticelliho slavného obrazu Venuše napsáno: „Tento oděv byl zcela vyroben v Itálii.“ A vlastně je to i pravda, protože ho ušili v Pratu.
Někdo ovšem musel Číňanům parcely pronajmout či prodat. Za vyhořelou továrnu platili čínští nájemci 12 tisíc eur ročně. Tak to aspoň stojí ve smlouvě, ovšem nikdo neví, zda a kolik se platilo navíc načerno.
„Majitel pozemku, na kterém shořelá továrna stála, říká, že nevěděl, v jakém stavu se v továrně pracovalo a žilo. To teď ověří soud, ale podle mě neříká pravdu,“ míní 29letá Hata Yi, vysokoškolačka pracující v jedné cestovní kanceláři. „O pracovních a životních podmínkách mých krajanů se hovořilo i v televizi. My se snažíme své krajany přesvědčit o tom, že je třeba respektovat místní zákony a zvyky. Ale je to dlouhý proces a popravdě řečeno, z italské strany zatím nebyl velký zájem o dialog.“ Zločinecká mentalita Po katastrofě se ozval italský prezident Giorgio Napolitano i předseda vlády Enrico Letta, který pochází z nedaleké Pisy. A slíbili, že se udělá pořádek. Mnozí tomu ovšem nevěří. Patří k nim především Alberto Forchielli, zakladatel největšího čínsko-evropského investičního fondu Mandarin Capital Partners, kterému coby prvnímu cizinci byly svěřeny státní fondy z Pekingu v hodnotě stovek milionů eur. To mu ale nebrání, aby označoval metody čínských podnikatelů za nepřijatelné a ostře útočil na vládu v Pekingu i čínského velvyslance v Římě.
„Čínský podnikatel, ať už je soukromý nebo veřejný, má v zásadě zločineckou mentalitu, protože vyrůstá v prostředí bez etiky, založeném na známostech, daňovém úniku, porušování pravidel,“ uvedl Forchielli v rozhovoru pro římský deník La Repubblica.
Podle Forchielliho, který pracuje v Číně od roku 2006, se k porušování pravidel připojila arogance. Olympijské hry v Číně, krize Wall Streetu i evropské měny podle něj přivedla Číňany k přesvědčení, že své metody mohou klidně praktikovat i v zahraničí. „Jedna čínská státní firma kotovaná na burze podepsala dohodu s italským podnikem a pak mu okopírovala všechny výrobky. Když jsem protestoval u pekingské vlády, řekli mi, že nemám dost důkazů. Já je ale měl s sebou,“ vzpomíná rozčileně Forchielli. A připomíná, že čínský velvyslanec osobně zasáhl v Pratu, aby zabránil italské finanční stráži v kontrole tamních textilek. Podle něj Evropa musí přestat s pocitem slabosti vůči Číně a hájit své principy. „Jsme pro ně důležitý partner, a tak je třeba se při bilaterálním jednání mezi Evropou a Čínou snažit zopakovat to, co s Číňany prosadili Američané – pravidla CFIUS (Výboru pro zahraniční investice ve Spojených státech), jež zahraničním investorům stanoví velmi přísné podmínky.“
V Itálii v současnosti žije kolem pěti milionů lidí s cizím pasem. Doposud se hovořilo hlavně o problémech s Albánci, Rumuny, přistěhovalci ze severní Afriky či Blízkého východu. O potížích s Číňany se diskutuje až v poslední době. „Problém s Číňany je, že oni nic nechtějí, nic nepotřebují, neprotestují a s nikým nemluví. Žijí úplně odděleně od zdejší reality a proniknout mezi ně je velmi obtížné,“ napsal spisovatel Pierangelo Buttafuoco, který se ve svých dílech často zmiňuje o problémech soužití Italů s imigranty.
Ozval se i nový tajemník Ligy Severu Matteo Salvini, který nedávno protestoval proti tomu, že „22 procent barů a kaváren v Miláně je v rukou Číňanů. Jsou pracovití, ale nechtějí se integrovat. A hlavně – podle mého názoru často neplatí daně“.
Třenice v Římě Před dvěma lety se obyvatelé jedné milánské čtvrti bouřili proti tomu, že čínští velkoobchodníci vykládali a nakládali zboží i v neděli ráno. „Přišel starosta, protestovali jsme, ale pak za námi přišel čínský generální konzul a řekl nám, že kde je Číňan, tam je také kousek Číny. Naštěstí se nakonec přestěhovali na okraj města, jinak nevím, jak by to skončilo,“ vzpomíná Carlo Zerba, místní představitel Berlusconiho strany Vzhůru, Itálie.
Svou vlastní čínskou čtvrť už mají všechna větší italská města. V Římě ji najdete nedaleko nádraží Termini v části města zvané Esquilino, na jednom ze sedmi původních pahorků Věčného města. Římskému starostovi Giannimu Alemannovi se před několika lety jen s obtížemi podařilo přesvědčit tamní čínskou komunitu, aby nápisy v obchodech nebyly jen čínsky, ale také italsky.
Soužití Italů s dravými čínskými podnikateli ovšem nekomplikují jen jazykové a kulturní bariéry. Své o tom ví třeba jeden bývalý majitel tradičního obchodu s dámskou a pánskou konfekcí. „Přišli za mnou a nabídli mi peníze v hotovosti, abych jim obchod prodal. Cena byla poctivá, ale já jsem jim řekl, že v obchodě už pracuje čtvrtá generace mojí rodiny, že díky, ale raději ne,“ vypráví muž, který si raději nepřál zveřejnit své jméno. „Po několika dnech mi někdo poškrábal karoserii nového auta. O týden později mi vylomili dvířka poštovní schránky. A pak se to stupňovalo, až do rozbití výkladní skříně. Samozřejmě jsem to nahlásil na policii, ale zbytečně. A tak, když za mnou přišli asi počtvrté, jsem jejich nabídku přijal a obchod prodal. Opakuju: za přiměřenou cenu, ale vidím, že si u nás dělají, co chtějí.“
Italská ministryně pro integraci Cécile Kyengeová, která se před mnoha lety narodila v Kamerunu, je ovšem optimistka: „Itálie nebyla zvyklá na příliv imigrantů, tímto problémem se začíná zabývat až nyní. A já jsem přesvědčena, že druhá a třetí generace, která se narodí tady, zůstane sice věrná některým tradicím z Asie, ale bude se už cítit doma tady. Bude hovořit italsky a přejme i místní kulturu a zvyky.“
Čínský velvyslanec osobně zasáhl v Pratu, aby zabránil italské finanční stráži v kontrole tamních textilek. „Během čtyř let bylo strážníky uzavřeno 1200 podniků. Ale dílny se zrodily opět po několika dnech, pod jiným jménem a jen o kousek dále.“ Aldo Milone, starosta Prata
Čínská vlna
Čínští imigranti v současnosti představují třetí nejpočetnější skupinu přistěhovalců do Itálie, vloni se do země přistěhovalo jen více Rumunů (997 tisíc), Maročanů (506 tisíc) a Albánců (492 tisíc).
4 387 721
tolik registrovala Itálie cizinců celkem v letošním roce, o 8,24 % více než v roce 2012
Zdroj: ISTAT
O autorovi| Josef Kašpar, Řím • spolupracovník redakce
