Po odhalení lži o Iráku by mohla vyjít najevo i ta o globálním oteplování
Čím více se od druhé války v Perském zálivu časově vzdalujeme, tím je nepochopitelnější. Dnes už víme, že Irák neměl zbraně hromadného ničení. Blízký východ se domnívá, že podnětem k válce byla ropa. Dle mne však jde spíše o podněty psychologické než ekonomické. Bývalý americký prezident George Bush si myslel, že musí v každém případě vyvážit ránu, která USA postihla 11. září 2001. Ukázat, kdo je tady pánem. Namísto neuchopitelného, odtažitého a iracionálního ohrožení Tálibánem potřeboval viditelného nepřítele – blízkovýchodního malého Hitlera s knírkem. Potom už musel jen uvěřit tomu, co mu se servilitou pouličního jasnovidce našeptávala CIA. A skutečně uvěřil tomu, v co chtěl stejně doufat. Skutečně?
Selektivní sluch
Věřil i bývalý britský premiér Tony Blair. Tomu, v co stejně doufal. Nebo co právě bylo v jeho zájmu. Proto teď musí nést za svou víru odpovědnost – pokud ne právní, tak aspoň morální. Ve Velké Británii byla vytvořena vyšetřovací komise pro vyjasnění role Blairovy vlády. Za několik desetiletí budeme vědět zcela přesně, ale už teď se jako v zrcadle rýsuje jednoznačné ponaučení. I na nejvyšší úrovni moci lze svět hezky převézt. Nebo spíše vodit za nos. Především pokud slyší jen to, co chce slyšet. Má-li selektivní sluch.
Ponaučením je, že i nejvyšší úroveň je podřízena vlastním očekáváním a svému aparátu. My tady dole na úrovni páriů si myslíme, že z psychologického hlediska může být zcela podřízený médiím jen obyčejný člověk, jako jsme my. Myslíme si, že tam nahoře vědí, jen nám to nechtějí říct. Ani ti nahoře však nevědí. I oni podléhají vlastnímu vlivu. Zdaleka nejsou ani všemohoucí, ani vševědoucí.
Velký irácký sebeklam přesahuje vlastní okruh působnosti a mohli bychom jej dát naroveň hysterii okolo klimatu. Lži o klimatu? V souvislosti s kodaňskou konferencí OSN o klimatických změnách je namístě otázka, není-li globální oteplování, z něhož se co nevidět stane nenapadnutelný axiom, stejným axiomem, jako byla svého času hrozba iráckých zbraní hromadného ničení. Není možné, že z nějakého záhadného důvodu zase slyšíme jen to, co chceme slyšet? Respektive chtějí slyšet? Není možné, že stejně jako v případě Iráku brání jistý mezinárodní selektivní sluch tomu, aby se ke slovu dostali skeptici?
Svědomí
Tyto otázky ani zdaleka nespadly z nebe. Nedávno pronikli hackeři do elektronické korespondence zaměstnanců renomovaného ústavu pro výzkum klimatu patřícího pod Východoanglickou univerzitu. A z ukradených materiálů vyšlo najevo mírné přikrášlování údajů. Vypadá to, že odborné kruhy, které jsou na globálním oteplování zainteresované, tají podobně jako CIA veřejnosti fakta, která hovoří proti oteplování, a přístupy, jež oteplování vysvětlují na základě přirozených příčin. Nestali jsme se opět pouze oběťmi sebeklamu světových rozměrů? Oběťmi lži o klimatu? Jak však mohla lež o klimatu zpracovat za takovou krátkou dobu mezinárodní veřejnost, která k environmentální senzitivitě jinak absolutně neinklinuje? Odkud se bere ona neuvěřitelná schopnost prosazovat vlastní zájmy, když ještě před dvaceti lety to byla pouze fikce potrhlých ochránců přírody? Dnes však jde o moloch, který stravuje stovky miliard dolarů.
Stejně jako v případě lži o Iráku, i v této záležitosti musíme hledat skutečné příčiny ve skrytých zákoutích duše a svědomí. Ve skutečnosti není ochrana klimatu ničím jiným než industrializací svědomí. Co se svědomí týče, dlouho se na světě odehrávala jen jeho řemeslná výroba. Sociální citlivost se zasekla na úrovni almužen pro chudé.
Nová utopie
Čistým svědomím, oním latentním masovým požadavkem, se pokusili jako první průmyslově zásobovat komunisté – prostřednictvím revoluce, diktatury proletariátu a beztřídní společnosti. Výčitky svědomí, vznikající v důsledku sociální nespravedlnosti, byly součástí velkých světových náboženství už dávno před Marxem. Ježíš často kázal proti boháčům, kreativní činnost však ještě není totalitním státem. Žádné velké světové náboženství si neklade za cíl „konečné řešení“ pozemské nespravedlnosti. Ani není jejich cílem změna vlastnických vztahů. Na duchovní úrovni nejsou světová náboženství komunistická, ale spíše sociálnědemokratická. Komunismus, ono světové náboženství, naopak od počátků usiloval o konečné řešení „problému nespravedlnosti“ hlásáním utopie beztřídní společnosti.
To vše se na morální úrovni podobá programu přetváření přírody. Ani člověk, jenž přírodu přetváří, není například ochoten přijmout nespravedlivý stav, že oblast Hanságu jižně od Neziderského jezera je jedním velkým močálem. Namísto nějakých almužen, v tomto případě kosení rákosu, jej tedy vysuší.
Ve skutečnosti takto z psychologického hlediska funguje i ochrana klimatu – průmyslová velkovýroba výčitek svědomí v postkomunistické éře. Utopistickým cílem pouze tentokrát není odstranění třídní společnosti revolucí, ale revoluční odstranění klimatických změn jako do nebe volající nespravedlnosti cestou emisních kvót oxidu uhličitého. Beztřídní společnost není v tomto smyslu ničím jiným než utopií. A je jí i ideální klima, jež odpovídá průměrné teplotě před předpokládanou změnou. Jedna namátkou vyzdvižená hodnota z historie zeměkoule čítající zhruba čtyři miliardy let.
Skutečná katastrofa
Všimněme si paradoxu! Nejdřív nám namluví, že jsme zdrojem pasátů, a potom, že dokážeme zadržet vzduch déle než tři minuty. Namluví nám, že ovlivňujeme klima, a pak i to, že jakýmisi hokuspokusy s kvótami můžeme ovlivnit i svůj vliv. Přitom právě vědci odhalující velká geologická období by měli jako první uznat, že stabilní klima je iluze a jeho změna není nepřítelem. Právě naopak, měnící se environmentální podmínky inspirují pozemský život k evoluci, mimikrám a přizpůsobování. Ve stálých podmínkách by život, stejně jako neprocvičovaný sval jen zlenivěly.
Nerozprášíme-li cíleným ničením přírody rezervy života, dokáže zajisté vymyslet odpověď na klimatické změny díky skrytým trumfům genetické rozmanitosti. Pokud pak zhnědnou lední medvědi, bude to tragédie jen pro nás, nikoli pro přírodu. Pokud však genetické rezervy nebudou, protože na místě biotopů poroste sója, nebude příroda schopná vymyslet odpovídající odpověď na změnu životního prostředí. To už nebude jen tragédie přírody, ale i člověka. A to a pouze to je skutečnou katastrofou. Ekologická masová katastrofa, genová genocida.
Ochrana evoluce
Problém není v tom, je-li o jeden stupeň Celsia více či méně, ale v tom, že od mangrovových močálů přes korály a tropické deštné pralesy až po tundry systematicky pleníme veškerou tvořivou moudrost. Panenskou přírodu, která by se změně dokázala přizpůsobit. Nepotřebujeme ochranu klimatu, ale evoluce. Mým heslem je: Namísto ochrany klimatu ochrana evoluce! V době 150. výročí vydání Darwinovy studie O původu druhů si lze jen stěží představit něco aktuálnějšího.
Uvědomme si, že evoluce není ničím jiným než přizpůsobováním druhů a společenstev měnícím se podmínkám. Z hlediska historie Země neolitický člověk sotva roztál z jedné velké doby ledové. Pět tisíc let před egyptskými faraony byla německo-polská nížina plání pokrytou permafrostem, věčně zmrzlou půdou, po které dusali mamuti. K oplakání všech ledovců Evropy a světa, které dosud roztály, není na Zemi dost slz. To, co se odehrává pod pojmem boje proti globálnímu oteplování, je pavěda a naprosto k smíchu. To se zase jednou povedlo svět pěkně zblbnout. Udělat něco proti klimatickým změnám?
Dělat něco jiného
Proti klimatickým změnám nemůžeme dělat vůbec nic. A nic proti nim ani dělat nemusíme. Musíme dělat něco jiného. To je bludná cesta, protože ochrana klimatu zaujala místo ochrany přírody namísto žádoucí ochrany evoluce. S cílem zapůsobit na environmentální senzitivitu byl předmět ochrany zákeřně vyměněn – namísto přírody klima. Zatímco spíte, Darmol pracuje? Zatímco svědomí spí, ničení přírody může nerušeně pokračovat. Jen už nikoli ve znamení průmyslu, ale ochrany klimatu, udržitelného rozvoje a obnovitelné energie. Co vlastně znamená obnovitelná energie?
Monstrózní vodní elektrárny a bioelektrárny, ve kterých se pálí stromy. Pod pojmem obnovitelná energie si namísto ropných polí račte představit tisíckrát ničivější plantáže olejových palem na místě pralesů. Jen v Indonésii bylo dle Greenpeace změněno za posledních dvacet let na palmové plantáže téměř pět set tisíc kilometrů čtverečních panenského pralesa. Ekonomika šetrná ke klimatu je totéž jako motorová pila šetrná k životnímu prostředí. Jak taková pila vypadá? Má katalyzátor, jak jinak. Neznečišťuje vzduch.
Zpochybňování dogmat
Po dobu kodaňské klimatické konference jsem mimochodem stávkoval vsedě před kanadským velvyslanectvím. Přerušuji obavy o ledovou pokrývku severozápadní cesty, dokud bude tenhle zločinný stát Severní Ameriky úředně asistovat při vybíjení tří set tisíc tuleních mláďat ročně. Dokud se budou činit tyhle palice, nejsem zvědav na klimatickou propagandu a nezajímá mě pohled na kru tající pod ledními medvědy. Jen ať se lední medvědi nebojí zhnědnout! O osud panenského sněhu se také bojí jen poezie, a nikoli jaro.
Zatím jen potají, ale čím dál více lidí začíná zpochybňovat dogmata nové inkvizice, která se světem šíří rychlostí rozmachu mobilních telefonů. Lord Lawson, jenž byl jako Nigel Lawson po léta ministrem financí za vlády Margaret Thatcherové, ohlásil, podnícen posledním vývojem, záměr založit nový ústav pro výzkum klimatu – nový think tank – v němž by bylo možné klimatické změny jako celek znovu promyslet a přehodnotit.
Nový závan nových časů? Zatím je jisté pouze to, že po dobu velké kodaňské mezinárodní konference OSN běžela klimatizace naplno. Vsadím se, že termostaty byly všude nastaveny na osmnáct stupňů Celsia. Kodaň tedy prostupovalo spíše drkotání zubů než globální oteplování.
Otázky
Nestali jsme se opět pouze oběťmi sebeklamu světových rozměrů?
Oběťmi lži o klimatu?
Jak však mohla lež o klimatu zpracovat za takovou krátkou dobu mezinárodní veřejnost, která k environmentální senzitivitě jinak absolutně neinklinuje?
Odkud se bere ona neuvěřitelná schopnost prosazovat vlastní zájmy, když to ještě před dvaceti lety byla pouze fikce potrhlých ochránců přírody?
Výměna
Proti klimatickým změnám nemůžeme dělat vůbec nic.
A nic proti nim ani dělat nemusíme.
Musíme dělat něco jiného.
Ochrana klimatu zaujala místo ochrany přírody namísto žádoucí ochrany evoluce.
S cílem zapůsobit na environmentální senzitivitu byl předmět ochrany zákeřně vyměněn – namísto přírody klima.
