Roman Muška je ředitelem Prague Convention Bureau – neziskové organizace, která já oficiálním reprezentantem Prahy v oblasti kongresového cestovního ruchu. Na současné pozici působí od roku 2016. Pro Euro.cz se rozpovídal o tom, jaký vliv má a bude mít současná pandemie na pořádání velkých mezinárodních sjezdů a konferencí a proč je česká metropole v tomto ohledu jednou z nejvhodnějších hostitelských destinací na světě.
Čím si vysvětlujete fakt, že se Praha dlouhodobě řadí mezi deset světově nejoblíbenějších destinací pro pořádání kongresů a podobných událostí?
Těch faktorů je dlouhodobě několik. Praha je nesmírně atraktivní, má úžasnou historii i kulturu. Značka Prahy je hodně silná a organizátoři na ni slyší. Také její dostupnost je znamenitá - před pandemií byla Praha letecky propojena se 162 světovými destinacemi. Navíc je považována za bezpečnou destinaci.
Dále je potřeba vyzdvihnout dobrý poměr cena/kvalita služeb. A je jedno, zda se bavíme o službách kongresových center, organizátorů jednotlivých konferencí či místních hotelů. Máme zde vysokou kvalitu služeb za rozumnou cenu ve srovnání s městy typu Paříž či Londýn.
A pokud se budeme bavit vyloženě o asociačních kongresech, pak ve prospěch Prahy hraje významnou roli fakt, že zde působí řada mezinárodně uznávaných vědeckých a výzkumných institucí. Konkrétně třeba Akademie věd České republiky, Biocev, HiLASE nebo například IKEM . Neméně důležitá je i role významných univerzit, jako jsou Univerzita Karlova, ČVUT, VŠE, ČZU nebo VŠCHT. Takzvaní kongresoví ambasadoři, kteří si vybudovali renomé po celém světě, byli těmi, kvůli nimž se v minulosti v Praze spousta kongresů pořádala.
Co Praze ve srovnání se ostatními městy, kde je kongresový ruch rovněž velmi dobře zakořeněn, chybí? Myšleno z pohledu infrastruktury. Uvážíme-li, že řada zahraničních delegátů se sem dopravuje, nebo alespoň v době před covidem dopravovala letecky, jak moc by Praze například pomohlo, kdyby metro, potažmo vlaky jezdily z centra přímo až na Ruzyň a naopak?
Pomohlo by jí to stoprocentně. Bavíme se o tom už dlouhé roky. Chybějící spojení z letiště, ať už vlakové, či podzemní, je její vadou na kráse. Výhodou sice je, že pražské letiště je od centra hromadnou dopravou vzdálené nějakých 30 minut jízdy, ale i tak zde přímé vlakové, respektive jakékoliv přímé spojení chybí. Ačkoliv sama o sobě je pražská MHD díky své návaznosti obecně hodnocena velmi pozitivně.
V souvislosti s leteckým spojením je potřeba zmínit ještě jednu věc. V čem Praha ve srovnání s ostatními trochu zaostává, je počet mezikontinentálních letů. Jiné destinace jsou na tom kolikrát o něco lépe.
Co ostatní města v České republice? Má nějaké z nich potenciál v horizontu příštích, řekněme, pěti deseti let se Praze v počtu pořádaných kongresových akcí a příchozích hostů alespoň přiblížit?
Praha má velkou výhodu zejména díky její kongresové infrastruktuře a letecké dostupnosti, která je důležitá zejména pro mezinárodní akce. Zvláště pokud jde o mezinárodní kongresy a další typy eventů.
Když zahraniční návštěvník přiletí do Prahy, obvykle se mu už nechce cestovat další dvě tři hodiny do cílového města. Brno samozřejmě má velké plus v podobě velkého mezinárodního letiště ve Vídni, což je pro organizaci tamních kongresů lepší, než kdyby lidé přilétali do Prahy. Také jeho infrastruktura šla v posledních letech hodně nahoru, přičemž zde vznikla i spousta startupů. Takže si myslím, že má poměrně slušně našlápnuto, avšak uvidíme, co s tím udělá covid.
Uvidíme, jestli skutečně začnou vznikat kongresy menšího regionálního rázu a jestli lidé třeba už nebudou chtít jezdit do velkých metropolí a budou místo nich vyhledávat města menší. Možná se uchytí takzvané hybridy, kdy část lidí bude na místě, část se připojí online, takže organizátoři nebudou ve výsledku potřebovat tak velké kapacity kongresových sálů. No a v takovém případě by pak města typu Brno a podobně skutečně mohla zvýšit své vlastní šance na pořádání většího počtu kongresových akcí.
Popište nám prosím, jak se během loňského roku, potažmo letošku změnila podoba kongresů, pokud se už vůbec mohly konat.
Fyzické akce se v podstatě rok a půl konat nemohly. Řada mezinárodních akcí plánovaných na rok 2020 se zrušila nebo v lepším případě přeložila. Nejdříve na jaro 2021, posléze na letošní podzim, některé se dokonce přesunuly až na rok 2022.
Pokud jde o národní asociační kongresy, ty by mohly proběhnout ve většině případů v nezměněné podobě, tedy s fyzickou účastí. Ostatní akce se ale buďto přesunuly, nebo se proměnily v akce virtuální, respektive již zmíněné hybridní.
Takovýto trend se dle našeho názoru zachová i v budoucnu, nicméně každá asociace se na tuto problematiku dívá jinak. Což lze skvěle doložit jejich aktuálním přístupem. Jsou subjekty, které budou akce nadále odkládat jen proto, aby se mohly uskutečnit v té podobě, v jaké byly naplánovány – tedy že se účastníci budou moci potkat fyzicky a potřást si rukou a pobavit se osobně, což někteří považují za naprosto nezbytnou věc. Typickým příkladem jsou lékařské konference. No a pak je tady druhá skupina zainteresovaných, většinou z oblasti IT , kteří se v onlinu naopak našli a nemají s tím žádný problém, a tedy ani potřebu eventy neustále odkládat.
Předpokládám tedy, že Vy sám pořádání takovýchto masových akcí, kvůli kterým cestují lidé z jednoho konce světa na druhý, ačkoliv by se jich mohli zúčastnit online, za přežitek nepovažujete…
Určitě ne. K fyzickému shledávání lidí na kongresech bude docházet pořád. V některých případech organizátoři přistoupí k onomu hybridu, ale fyzické akce jako takové se určitě nevypaří.
Pokud jde o takzvané board meetingy, kvůli nimž lidé létali jen tak do Bruselu na otočku, ty se dozajista v online prostředí vyřešit dají, o spoustě jiných akcí se to ale říct nedá. Pandemie nám otevřela spoustu nových možností, nicméně fyzické shledávání tím určitě neskončilo.
Máte informace o tom, jak moc velkého odškodnění ze strany státu se pražští, respektive čeští organizátoři kongresových akcí během pandemie dočkali? Případně jestli byli někteří z nich vzhledem k situaci nuceni tento byznys nadobro opustit, a pokud ano, tak kolik jich bylo?
Máme informace o menších agenturách, které musely uzavřít například svoji českou pobočku, bohužel. Jinak je ale potřeba říct, že kompenzací bylo hned několik. V případě organizátorů to byl program Covid - Kongresy/veletrhy, který se nám ve spolupráci s dalšími odborovými asociacemi podařilo prosadit. Sice to chvíli trvalo, ale nakonec se nám to podařilo, přičemž stát na něj dal nějakých 600 milionů korun. V druhé polovině května z něj bylo vyplaceno, pokud si správně vzpomínám na tweet vicepremiéra Karla Havlíčka, nějakých 356 milionů, přičemž o podporu mohly jednotlivé subjekty žádat do poloviny června. O celkově vyplacené částce bohužel nemám přesné informace.
Kolik u nás ve srovnání s běžným turistou utratí, respektive utratil turista kongresový?
Těch studií existuje několik. My jsme si to nechali zpracovat v roce 2017 u KPMG. Tehdy propočty vycházely tak, že zahraniční kongresový delegát u nás denně utratí nějakých šest a půl až osm tisíc korun. To je asi dvaapůlkrát více než v případě klasického turisty.
Je to proto, že kongresový turista čerpá služby s vyšší přidanou hodnotou – ať už jde o výdaje na pronájem konferenčních prostor či třeba ubytování v hotelích vyšší kategorie. Také doba pobytu bývá delší, což pochopitelně té vyšší útratě rovněž hraje do karet.
Existuje nějaká statistika, která by mapovala, kolik kongresových turistů se po návštěvě Česka přetaví v turisty obyčejné a naopak?
Neexistuje. My sice rádi říkáme, že tomu tak je, ale přesné statistiky na to bohužel nemáme. Aktuálně ale vidíme další potenciál například v tom, že když je nějaká akce konaná hybridním způsobem, tak pokud dokážeme člověku, který se kongresu účastní online, Prahu nějakým zajímavým způsobem propagovat, tak se nám ho podaří nalákat k tomu, aby svoji rodinu skutečně vzal a přijel s ní sem o pár měsíců později.
Poslední otázka. Jak se vám vlastně spolupracuje s orgány, pod které váš obor spadá? Myšleno konkrétně s ministerstvem místního rozvoje.
S kongresy je to trochu složitější. Technicky vzato spadáme pod cestovní ruch. My se nicméně vidíme někde na pomezí cestovního ruchu a byznysu, tedy mezi ministerstvem pro místní rozvoj a ministerstvem průmyslu a obchodu. I proto se náš obor snažíme nazývat spíše kongresovým průmyslem.
Nejde totiž jen o dopady ekonomické, které souvisejí především s onou spotřebou v daném místě a které se projevují spíše v rámci cestovního ruchu jako takového. My skrze naše kongresy můžeme určitým způsobem do budoucna Českou republiku, respektive Prahu profilovat. A to v těch oborech, ve kterých se profilovat chce. Skrze kongresy můžeme pomoci šířit výsledky jednotlivých vědeckých ústavů, které tu existují. Ve chvíli, kdy zde zorganizujete mezinárodní kongres, může se ho zúčastnit velký počet zástupců domácích firem, čímž tak dojde k přenosu světového know-how, které mohou následně přenést do své vlastní praxe – mluvím například o lékařích, kteří ve své ordinaci začnou používat nějakou novou léčebnou metodu, s níž se dosud nesetkali, a tak podobně.
Takže i kvůli tomu je potřeba na podobné kongresy a další akce hledět v daleko širším kontextu než pouze tak, že jsou součástí cestovního ruchu, díky němuž zde zahraniční hosté utratí nějaké peníze. Řada lidí to tak nevnímá, ale věříme, že se nám to do budoucna podaří změnit.
