Expremiér Británie se stal poradcem investiční banky JP Morgan a katolíkem
Šéf investiční banky JP Morgan Jamie Dimon, když oznamoval nástup Tonyho Blaira do funkce poradce na částečný úvazek, řekl: „Jen hrstka lidí má znalosti a známosti jako Blair. Bude pro nás velkým přínosem.“ A Blair, angažovaný za milion dolarů (odhad amerických odborníků), či dokonce čtyři miliony dolarů (informace britského Daily Telegraphu jako dva miliony liber), aniž se kdy bude muset ukázat v kanceláři, se už „těší“, že bude bance „radit, jak přistupovat k těm obrovským politickým a ekonomickým změnám, které přináší globalizace“.
Ne že by měl velké zkušenosti s bankovnictvím, připomněli Blairovi někdejší kolegové v Labouristické straně, vyčítající mu všelijaké nečisté motivy včetně chamtivosti. Ale „já jsem se vždycky o ekonomii zajímal“, ujistil Blair všechny pochybovače, závistivce a nepřejícníky, že bude mužem na pravém místě.
Strmý pád.
Pravda, tolik se o tu ekonomii zajímal, že za jedenáct let svého vládnutí stáhl Británii na žebříčku Heritage Index of Economic Freedom (HIEF) ze čtvrtého místa, kde byla v roce 1997, na dnešní desáté. Ten nejstrmější pád nastal v posledních dvou letech z tehdy ještě místa pátého. Předstihly ji kromě tradičních vůdců USA, Hongkongu a Singapuru nejen Francie, Kanada, Švýcarsko a Austrálie, ale i Chile a Irsko, které se vyhouplo na třetí místo. Shodila ji Blairova (a Brownova) politika vysokého zdaňování, rozšiřování veřejného sektoru, státní výdaje dosahující 45 procent HDP a rozpočtový deficit 5,7 procenta HDP. Podle bodování HIEF, které bere v úvahu širokou škálu klíčových ukazatelů ekonomických a politických, Británie vypadla z první třídy ekonomik „plně svobodných“ do druhé „většinou svobodných“, kde sousedí s Německem, Japonskem, Bahrajnem, Trinidadem a Arménií.
Strategické rady.
Skoro jako by JP Morgan chtěl předat svoje místo na špici jiným a sestoupit z druhého či třetího místa světových investorů na desáté. Jiné ekonomické zkušenosti mu Blair ze svých dosavadních výsledků nabídnout nemůže. Proto také JP Morgan nemluví o angažmá ekonomickém, nýbrž o „strategických radách a vhledu do globálních politických záležitostí a vznikajících trendů“. Dostatečně vágní fráze na to, aby bylo jasné, že se po Blairovi nebude chtít moc více než tu a tam přivést nového klienta s investiční příležitostí.
Zajímavé klientské portfolio.
Blair se stále těší mezinárodní popularitě nejúspěšnějšího politika naší generace (déle než jedenáct let dnes vládnou už jen diktátoři), a přestože vedl jednu z nejlevicověji vládnoucích vlád, mnozí ho řadí mezi politiky pravicové. Jednak proto, že šel s Bushem do Iráku, a jednak proto, že ze soukromého podnikání nic neznárodnil, jen je daňově „zmáčkl, až pecky skřípou“, jak praví anglické úsloví. Velkým korporacím, o jejichž finanční podporu se ucházel, umožnil vesele vydělávat na veřejných zakázkách, takže si mezi nimi nasbíral hodně vlivných přátel, z nichž může Morganu sestavit zajímavé klientské portfolio.
Ostatně nejen Morganu. Už dal také najevo, že JP Morgan je jen jeho první angažmá v soukromém sektoru a že by mohla následovat další „malá hrstka“ podobných. A globalizace je jeho koníček i forte. „Vždy jsem se zajímal o obchod a dopad globalizace. Dnes se politika a ekonomie velmi silně prolínají v různých částech světa včetně vznikajících trhů,“ vysvětlil v interview pro Financial Times.
Široký záběr.
Blairův tematický a profesní záběr po odchodu z funkce premiéra je krkolomně široký a míří k multimilionovým příjmům. Ve své mezinárodněpolitické úloze zvláštního vyslance pro Blízký východ s výší platu nezveřejněnou se už proslavil návrhem, aby se začalo jednat s „umírněnými elementy“ v Hamasu, než ho sám palestinský předák Mahmúd Abbás pokládal za nutné upozornit, že v Hamasu žádné umírněné elementy nejsou. Už také rozjel soukromé přednáškové turné, na němž zatím vydělal za jednu přednášku v Číně půl milionu dolarů, za dalších několik přednášek jinde po dvou stovkách tisíc. Spolupředsedá Ekonomickému fóru v Davosu, to ale prý bezplatně. Uchází se seriózně o šanci stát se prvním prezidentem EU a eurofunkcionáři se už dali slyšet, že z jejich strany „mu nic nestojí v cestě“ a že jeho prezidentství by nevytvářelo konflikt zájmů s jeho funkcemi v soukromém sektoru. Jeho kandidaturu schvaluje i francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
Důstojný roční plat.
Za dosud nenapsané memoáry už má od britského nakladatele podepsanou zálohu pěti milionů liber. A proto si Daily Telegraph už troufl spočítat Blairův letošní roční plat takto (v britských librách): pět milionů za memoáry, dva miliony od JP Morganu, dva miliony za další poradní korporační služby, 1,2 milionu z přednášek, 117 500 premiérský a poslanecký důchod, 90 tisíc na provoz kanceláře bývalého premiéra a 200 tisíc plat prezidenta EU. Celkový příjem 10,6 milionu liber čili 360 milionů korun. Akorát tak na důstojné úrovni s bývalým premiérem českým, který se však Blairovi může vysmát, protože už za své peníze nemusí přednášet, psát memoáry ani radit bankám a Blízkému východu, ani prezidentovat Evropské unii. A směšná částka ve srovnání s kapitány českého byznysu.
Konexe ve Vatikánu.
Ale i ty možná ještě stačí dohnat. Jednou z mála užitečných a využitelných konexí, která mu ještě jako anglikánovi chyběla, byl Vatikán. I ten jistě bude potřebovat zkušeného poradce. A proto se Blair hned po odchodu z funkce premiéra stal katolíkem. Nechtěl tím prý předtím zatěžovat veřejnost a komplikovat vládnutí, neboť nepsaná britská ústava pokládá katolictví stále za cizáckou záškodnickou činnost.
Popisek: Další vítaná pomoc. Kandidaturu britského expremiéra Tonyho Blaira (vpravo) na funkci prvního prezidenta EU podporuje i francouzský prezident Nicolas Sarkozy.
