Ve vyšetřování praní špinavých peněz by nám mohla pomoci EU
Průzkum KPMG (viz strana 42) o praní špinavých peněz lze v jistém smyslu interpretovat i jako náznak srovnání stavu bankovního prostředí v České republice, v Evropě a ve světě. A je možné říct, že přichází velmi aktuálně!
Začněme nedávnou historií. Po prohlášení jistého ministra financí počátkem devadesátých let, že nevidí rozdíl mezi čistými a špinavými penězi, bylo zaděláno na pořádný průšvih. Bylo bláhové očekávat udělení Nobelovy ceny za ekonomii v případě rozjezdu hospodářství masivním nalitím peněz všelikého původu. Podobně jako tomu bylo s Nobelovou cenou za mír a bohorovným popíráním podílu člověka na znečišťování prostředí. Mistr křečovitě ojedinělých postojů by mohl konečně svoji roli reflektovat.
Těžko, přetěžko se pak konalo státním institucím, příslušným bojovat s anticivilizačními jevy, mezi něž nesporně patří praní špinavých peněz a financování terorismu. Příslušné zákonné normy lezly z legislativců jak z chlupaté deky, veškeré výkonné pravomoci byly redukovány až do trapnosti, předávání a sdílení příslušných dat téměř generálně zakázáno.
Mezitím se vesele převádělo leccos leckam. A pokud se na to náhodou přišlo, neměl to kdo vyšetřovat, nebo to neuměl, nebo nebylo podle čeho. A pokud ano, pak případ zastavil státní zástupce - a zažaloval-li to náhodou (anebo s velkou odvahou), nevěděl soudce vůbec, která bije. Tak se Česko dostalo do stavu všeobecné proslulosti. Jednou jsem v obecné debatě s jedním expertem na toto téma zašprýmoval, jak spolehlivě zastavit vyšetřování financování terorismu. „Dojedu do menší země, proslulé velkou mírou korupce. Není problém zjistit, kterou banku pro své transakce a sponzoring preferuje vládnoucí politická strana. V téže instituci založím i já své konto a proženu jeho prostřednictvím peníze, jejichž stopu chci zamést. Až k této finanční instituci dojdou honící psi, ať již policisté nebo zpravodajci, kteří jdou po stopě mých finančních transakcí, postará se sama vládnoucí strana o to, aby se šetřením okamžitě skončili. Jakmile by byli jednou v dotyčné bance, kdo ví, na co všechno by mohli přijít.“ Dotyčný expert s sebou trhnul: „Ty o tom případu víš?“ Překvapeně jsem zavrtěl hlavou. Expert jen s úlevou oddychl: „Tys to vyšpekuloval, ale my zrovna něco takového šetříme.“
Na všechny tyto práče a pradleny špinavých peněz však přicházejí těžší, ne-li přímo těžké časy. Evropská unie není spasitel, ale v této oblasti by mohla velmi pomoci. Nejenže nás přinutí rozeznávat čisté peníze od špinavých, ale bude nás nutit něco proti tomu dělat. Třeba se naučit identifikovat klienta podle platných dokladů. Nikoli třeba podle údajně ztraceného občanského průkazu. Bankovní dohled má hned práci - určitě musí prověřit kvalitu těchto základních procedur ve všech finančních institucích, které akceptovaly Jiřího Čunka s ukradenou občankou. Nehledě na uplynulou dobu - leccos může být promlčeno, zkušenosti by však měly být zveřejněny. I s ohledem na to, že na webových stránkách ministerstva vnitra lze neplatné doklady zjistit!
Nadto musí být prošetřen postup, jak si banky prověřovaly politicky exponovanou osobu, jíž zastupitel či starosta města Vsetína jistě je. Jak se pak vypořádaly s hotovostní úložkou, jež nesporně zavdávala více než oprávněný důvod k hlášení o podezřelé transakci, které měly neprodleně vypracovat a poslat. Finanční analytický útvar by je jistě pochválil, neboť by zjistil souběh podezřelých operací, učiněných politicky exponovanou osobou. Školní příklad takzvané „rozkládací“ fáze procesu praní špinavých peněz. Takto vycpanou osobu by měli ukazovat jako exponát, ilustrující teorii. Ještě, že jsme v týdeníku EURO (36/2007) upozorňovali na to, že typologie Čunkova případu kopíruje celosvětově velmi závažnou a sledovanou problematiku praní špinavých peněz a financování terorismu! Konaly příslušné instituce?
Jaké jsou tedy výhledy? Měli jsme dostat pod stromeček nový zákon ohledně boje proti praní peněz, který nás měl srovnat s Evropou. Leniví zákonodárci nám letos dají leda tak kulové. Snad prý v dubnu - jen aby to celé nebyl zase apríl. Jasně, ještě je třeba leccos proprat, že? A v zimě peníze špatně schnou, zato na jaře, to budou na poslední chvíli ještě fofry! Hezké by bylo, kdyby banky začaly budovat svou evropskou prestiž s nečekaným předstihem. To by byl vánoční dáreček, takový z banky vykopaný politicky exponovaný šašek i s tradiční igelitkou plnou peněz, na něhož před ní čekají již chlupatí, přičemž se státní zástupce nepotí hrůzou a příslušný soudce přesně ví, o čem je řeč. Božská představa!
Je to jen sen nebo spíše přání? Možná dokonce nutnost! Nezapomeňme na bonmot, který by se zanedlouho mohl stát reálnější, než by nám bylo milo. Ludvík Vaculík řekl brilantní zkratkou v televizním pořadu Jaroslavu Šabatovi: „Komunismus padl, ale důvody, proč vznikl, jsou tu zas. Tak co jsme vlastně dělali?“
