Svět se pomalu, ale jistě odklání od využívání fosilních paliv, bojuje se záplavou plastů a hledá takové možnosti, které by příliš nezatěžovaly planetu. Ovšem některé země jsou na spotřebě, výrobě či těžbě těchto komodit ekonomicky závislé, a proto je pro ně vstup do ,zeleného světa‘ mnohem těžší. Ale jak praví známé rčení – když se chce, všechno jde. Například v Indii, třetím největším znečišťovateli ovzduší na světě, se snaží přijít na to, jaké alternativy je možné v budoucnu použít. A protože je příroda mocná čarodějka, řešení často nabízí sama.
Shrikumar Suryanarayan, spoluzakladatel a generální ředitel společnosti Sea6 Energy, hledal a našel řešení několika problémů, které netrápí pouze Indii, v rostlinách, jež běžně rostou pod hladinou – mořských řasách. Často se používají k balení sushi a ochucování polévek, jejich potenciál je však mnohem větší. A to nejen jako potravina, ale také jako složka široké škály výrobků - od kosmetiky a textilií až po biologicky rozložitelné obaly, a dokonce i biopaliva.
Rozmach brzdí nákladná výroba
Mořské řasy se v současnosti běžně pěstují na lanech nebo sítích pod mořskou hladinou. Pěstební techniky ale nejsou tak rozvinuté, aby umožňovaly onu potřebnou ,velkovýrobu‘. Podle Suryanarayana je dnešní pěstování mořských řas doslova v „době kamenné“, jak uvedl pro CNN Business. To se snaží změnit jeho společnost Sea6 Energy, jež se na trhu pohybuje už od roku 2010 a za cíl si klade zmechanizovat oceánské zemědělství. Vyvíjí proto takzvané mořské kombajny, které řasy sklízí a současně také vysazují.
První prototyp ambiciózní technologie už funguje u pobřeží Indonésie, kde se na farmě pro pěstování řas testují její vlastnosti. V oblasti jihovýchodní Asie je pěstování řas tradicí s dlouhými kořeny, jde tedy o perfektní místo na vývoj. Společně s posunem technologie kupředu a rozšiřováním trhu hodlá společnost postupně nasadit více strojů, a to i ve své domovině.
Celosvětovému průmyslu s mořskými řasami se i přesto, že nepatří k předmětu zájmu v oblasti výroby paliv, textilu a obalů, v novém tisíciletí velmi dobře daří. V letech 2005 až 2015 se toto odvětví zdvojnásobilo a v roce 2018 vyprodukovalo 33 milionů tun. K tomu, aby se ještě více rozšířil, však musí snížit náročnost a nákladnost výroby. Ta totiž z řas dělá poměrně drahou záležitost, a proto se na trhu v současnosti používá výhradně k potravinářským účelům.
Nejvyšší metou je vývin biopaliva
Suryanarayan ale doufá, že jejich technologie dokáže výrazně snížit náklady a umožní tak větší dostupnost produktů. Společnost Sea6 Energy prozatím využívá mořské řasy sklizené strojem k výrobě produktů, jako je krmivo pro zvířata a zemědělské hnojivo. Cesta k rozšíření sortimentu je trnitá, obzvlášť když chybí investice. Indický vizionář ale věří, že nyní, díky vývoji nové technologie, nastal ,bod zlomu‘. Tím spíš když ve světě zájem o mořské řasy zásluhou jejich potenciálu při řešení změn klimatu neustále roste.
Výzkum mořských řas v uplynulé dekádě financovala rovněž Evropská unie. Má se totiž za to, že mohou sloužit jako dobrá alternativa plastů. Britský startup Notpla už z nich kupříkladu vyrábí obaly na nápoje a omáčky. Samotná Sea6 Energy pak započala vývoj biologicky rozložitelné fólie, jež by měla nahradit igelitové sáčky. Hlavní meta společnosti je však ještě o level dál – výroba biopaliva, které by Indii a dalším zemím pomohlo vymanit se ze závislosti na ropě. Technicky to podle Suryanarayana možné je, sám však přiznává, že cesta k tomuto ideálu bude ještě hodně dlouhá.
