Ve středu 8. října tomu budou dva roky, co týdeník EURO na tomto místě přinesl článek Intimní život s Usámou. Doutnající kouř nad troskami manhattanských „dvojčat“ přiměl mnohé světové politiky a představitele bezpečnostních institucí k přesvědčení, že v zájmu úspěšného boje s neuchopitelnou teroristickou pavučinou je třeba omezit lidská práva, dát větší prostor odposlechům, tajným agentům, umožnit nahlížení do telefonních a bankovních účtů, e-mailů. Dnes můžeme s klidem říci, že směřování naší civilizace k chmurné orwellovské vizi policejního státu se začíná naplňovat.
A Česká republika není pozadu. Téměř deset tisíc loni povolených odposlechů - absolutní polistopadový rekord, který zřejmě nemá paralelu ani v komunistické éře – nadzvedává obočí. Navíc, když tendence z letošního roku je opět výrazně růstová. Lze ještě hovořit o svobodné společnosti?
Občan umí být k bezpečnostnímu aparátu tolerantní. Neremcá, když vidí v ulicích tisícovky hlídkujících dopravních policistů a je obden nucen ukazovat doklady. Smutné cifry o obětech dopravních nehod ospravedlňují tvrdší postup, silnější hvizd píšťalky rozhodčího, větší počet žlutých a červených karet. Lidé, kteří nepáchají trestnou činnost, by se také asi smířili s masovějším nasazením operativní techniky, kdyby si byli jisti, že ve výsledku ubude zločinnosti, teroristické sítě budou rozpleteny a zničeny. Představa, že k důvěrnému telefonátu je přilepeno ještě třetí ucho, je sice stejně příjemná jako obraz přísedícího diváka doma v ložnici, ale budiž. Těžko ovšem uvěřit tomu, že mezi „horními deseti tisíci“ odposlouchávaných jsou samí kriminálníci a stoupenci bin Ládina. Zvláště když celkové počty napíchnutých telefonů (povolených soudy) jsou téměř totožné s žádostmi policistů, zpravodajských služeb a celníků. Co si uniforma usmyslí, to jí talár povolí.
Ptejme se ministra spravedlnosti Čermáka, vnitra Grosse a premiéra Špidly (který odpovídá za tajné služby), kde jsou výsledky. K čemu jsou odposlechy využívány, nakolik jsou zjištěné poznatky využívány v trestním řízení?
Každý policajt ví, že největší esa podsvětí se dále prohánějí ve svých pancéřovaných autech, obývají přípražské nedobytné hrady. Jsou nedotknutelní, což i u poctivých kriminalistů vyvolává trudomyslnost. Moderátoři televizních zpráv nám pravidelně přinášejí informace o tom, že ten či onen tunelář byl vzat do vazby, aby nám po několika dnech oznámili, že už opět dýchá čerstvý vzduch. Následuje nekonečné vyšetřování, vrácení kauzy k došetření, zbavení obvinění či osvobozující rozsudek pro nedostatek důkazů.
Neodbytně se nabízí spekulace, že šmírovací mašinérie je využívána pro jiné účely. Politici se hlídají navzájem, soukromé firmy chtějí znát záměry konkurentů. „Dostal jsem se na černý seznam lidí, u nichž hrozí riziko spolupráce s teroristy, protože jsem kdysi dojednával jeden naprosto legální obchod v Iráku. Není šance se z té soupisky dostat. Mám důkazy o tom, že mě odposlouchávají, a kdykoliv jedu přes hranice, tak mi koukají i do pr…“ popisuje nejmenovaný byznysmen jadrně, kterak zabředl do osidel zpravodajských služeb.
Jestliže dnes křičí proti zneužívání odposlechů hlavně lidé z Topolánkovy ODS, nedělejme si iluze o jejich čistých úmyslech. Až se dostanou k moci, rádi převezmou manýry současné vládní garnitury, když jim to společnost umožní. Vždyť mohou poukazovat na současnou praxi „demokratického“ světa. Americký Vlastenecký zákon dává tamním úřadům donedávna nepředstavitelné možnosti zasahování do soukromí bez dohledu justice. Rýsují se nové americké projekty „totálního přístupu k informacím“, které umožní libovolného člověka svléknout donaha: archivovat otisky prstů, obrazy oční sítnice, sledovat zdravotní dokumentaci, údaje o vzdělání, pohyb na bankovním účtu, monitorovat nezvykle rychlou chůzi… Buďme si jisti, že s podobnými nápady dříve nebo později přijdou i naši odborníci a budou nás ubezpečovat, že je to pro naše dobro.
Jak se tomu bránit? Snad začít poustevničit. Jedině tak přestaneme za svým životem zanechávat nesmazatelné digitální otisky. Stále se rozšiřující paměti počítačů umožňují ještě po letech zjišťovat, s kým si kdo v ten který den telefonoval, komu poslal peníze na účet.
Nebuďme však jako někteří naši politici paranoidní a nehledejme za každým rohem agenta. Vnější svobodu nám mohou vzít, vnitřní ne. Ale je třeba vytvořit kontrolní mechanismy, aby přes demokraticky zvolené orgány bylo zjistitelné, kdo a proč je sledován, zda důvody odposlouchávání soudci skutečně prověřují, a záznamy, které nevedou k odhalení trestné činnosti, jsou řádně skartovány. Symbolem určité změny může být třeba příchod Miroslava Antla - bývalého náměstka policejního prezidenta - na post šéfa bezpečnostního ředitele Českého Telecomu. Až čas ovšem ukáže, zda to byla změna k lepšímu. Změny by se ale měly odehrát hlavně ve státním aparátu, protože Antl je jenom vykonavatel a data z odposlechů odcházejí mimo něj.
Policejní stát bude dobudován, až se Vladimír Špidla zavře do budovy „Bisky“ a tam si přečte, o čem se včera po telefonu bavil s šéfem kontrarozvědky Langem.
