Na vězeňském dvoře se pohybují dvě skupiny vězňů. Atmosféra je napjatá. Stačí pár slov a situace se vyostřuje. Během chvilky, kdy dozorci nedávají pozor, probíhá bitka, při níž může jít o životy. Kdyby stejný dvůr sledoval kamerový systém napojený na ten správný počítač, mohl být spuštěn poplach už při prvním náznaku potíží.
První zkušenosti s podobným nástrojem mají ve Spojených státech. V Západní Virginii si ho vyzkoušeli na každoročním tréninku vězeňských dozorců, kde si v počtu stovek hráli „na policajty a na zloděje“ a zkoušeli napodobit nepokoje soupeřících gangů. Cvičení sledoval podle reportáže deníku New York Times systém pěti kamer ovládaných softwarem s umělou inteligencí, která chování pozorovaných analyzovala. Když vyhodnotila hrozící konflikt, vyhlásila poplach a zprávou upozornila dozorce na nebezpečí spolu s přesným udáním místa, kde se vše odehrává.
„O podobných systémech víme. Rozvoj výpočetní techniky je nedílnou součástí moderní společnosti a vězeňská služba využívá i specializované druhy softwaru. Jednou z priorit středisek je i modernizace a průběžně zjišťujeme, které technologie by mohly najít ve vězeňství uplatnění. Jsme ale limitováni rozpočtovými možnostmi, pro letošní rok je vyčleněno pouze zhruba 30 milionů korun, které nepokrývají ani nejnutnější potřeby,“ přibližuje českou perspektivu Robert Káčer, mluvčí Vězeňské služby ČR.
Podobné počítače zatím nezvládají víc než lidé, kteří monitorují sledovací systémy. Na rozdíl od nich jsou ale stroje neúnavnými asistenty, jejichž pozornost neklesá a kteří se nenechají rozptýlit. I když i elektronika má své slabiny, jedná se o první kroky divoké budoucnosti. Agentura pro výzkum pokročilých obranných projektů (DARPA) spadající pod ministerstvo obrany USA, která už světu dala bezpilotní letouny nebo internet, se zaměřila na program nazvaný Mind’s Eye. Jeho cílem je dát strojům „vizuální inteligenci“, kterou zatím disponují jen zvířata a lidé.
Na začátku letošního roku tak dostalo od DARPA dvanáct vědeckých týmů, mezi něž patří technologická univerzita Carnegie Mellon či robotická laboratoř JPL, prostředky na vyvinutí aplikací, které pozorovací techniku posunou o krok dál. Cílem jsou pozorovací stroje, které samy vyhodnotí, co vidí, a doporučí jak dál jednat. „Zařízení s podobnými schopnostmi má široké možnosti využití. Monitorování vězňů je jen jednou z nich,“ uvádí DARPA.
Na detailech záleží
Chytré stroje mají jednoznačně budoucnost ve zdravotnictví: v Americe už kontrolují pacienty i zdravotnický personál. V případě pacientů například analyzují jejich pohyby a hlídají, jestli jim nehrozí pád. Podle společnosti GE Healthcare, která systém Smart Patient Room vyvinula v rámci iniciativy Healthymagination, tím může kromě ochrany života americké zdravotnictví ušetřit až miliardu dolarů, o níž ročně přichází kvůli pádům pacientů.
Tři kamery umístěné na pokoji v Bassett Medical Center ve státě New York také hlídají, jestli zdravotní sestry dodržují hygienické protokoly. Pokud si třeba po vyšetření zapomenou umýt ruce, ozve se ženský hlas s jemným britským přízvukem, omluví se za vyrušení a poprosí sestru, aby chybu napravila. Až se do systému zapracují novinky, na nichž dělají v Massachusettském technologickém institutu (MIT), stroje i jen z pozorování tváře vyhodnotí tep pacienta nebo odhalí, zda trpí bolestmi.
„Společnost GE Healthcare investuje do Healthymagination šest miliard dolarů. The Smart Patient Room je pilotní projekt zaměřený na bezpečnost pacienta. První vlna této technologie je zaměřena na trh Spojených států, v Evropě může být dostupná v blízké budoucnosti,“ říká Jan Novák, service sales leader firmy pro střední a východní Evropu.
I v Evropě se však vyvíjejí systémy, které díky kamerám umožňují jen pohybem očí ovládat počítače. A protože se zjistilo, že pro každého člověka je jedinečné nejen uspořádání sítnice a duhovky oka, ale i jeho pohyby, dá se očekávat další využití. Ke stále rozšířenějším a nenápadnějším kamerám stačí přidat tuto schopnost a máte další funkci sledovacích zařízení v ulicích nebo obchodech.
Ušetřit by tak mohli třeba vynalézaví obchodníci ve Velké Británii, kteří teď dobrovolníkům nabízejí odměnu až tisíc liber za odhalení krádeží. Ti se přes internet přihlašují do kamerového systému a sledují nakupující. Pokud zpozorují krádež a nahlásí ji, odměna je nemine.
„Je otázkou, jestli se podobný systém bude dále rozvíjet k dokonalým špehovacím systémům, nebo zanikne. Samozřejmě vyvstávají i otázky soukromí a morálky. Britský komisař pro ochranu soukromí to nazval britskou Stasi,“ komentuje příklad Karel Neuwirt, komisař Rady Evropy pro ochranu dat, který se dlouhodobě věnuje ochraně osobních údajů v souvislosti s používáním nových informačních technologií.
Nikomu nic neunikne
Počítače si dokonce mohou být vědomy i toho, že nám jejich pozorování vadí, anebo jsme si na ně zvykli. Ve své reportáži z MIT to popisuje Jon Bruner. „Ve chvíli, kdy jsem byl pět stop od počítače, už věděl, že mě zaujal. Přistoupil jsem k němu z rozšířenýma očima, zvednutým obočím a nakloněnou hlavou. S každým dalším posunkem na monitoru blikalo jiné označení – zmatený, ohromený,“ napsal pro magazín Forbes o výzkumu, který počítače učí poznat a adaptovat lidské emoce.
Průkopnicí v tomto oboru je profesorka Rosalind Picardová. Ta technologii od devadesátých let vyvíjela, aby pomohla autistickým dětem, které mají s porozuměním emocí ostatních problémy. Spolu s výzkumnicí z MIT Ranou El Kalioubyovou nalezla Picardová pro svá studia i jiné využití. Založila společnost Affectiva, která začíná software pro obličejovou analýzu dodávat na trh.
Snadno ho mohou využít například v marketingu. Ať už se zkouší výrobky, efekt reklamy, nebo jednotlivých scén při testovací projekci filmu. Poskytnou pak přesnější data, než jaká například testovací diváci vyplňují v dotaznících. „Můžete analyzovat, jak lidé reagují v dané chvíli, a ne to, co říkají později, kdy se snaží být zdvořilí,“ vysvětlil John Ross, ředitel společnosti Shopper Sciences provádějící marketingové průzkumy. Pro New York Times, které na svém webu ukazují konkrétní průběh takového testu, dodal, že podobná technologie je navíc levnější než zaměstnanci sledující monitorovací systémy.
Empatický společník
Picardová má konkurenci i na britské Cambridgské univerzitě. Tamní počítačová laboratoř vedená profesorem Peterem Robinsonem chce po strojích kromě analýzy úsměvu, úšklebku a pohybů něco navíc. Měly by umět emoce také vyjádřit a využít v interakci s člověkem.
„Miluji vymoženosti, jako je GPS, ale vadí mi, že jejich využití je tak obtížné. Jako by je vymysleli sadisti,“ říká Robinson ve videu, který jeho tým umístil na Youtube. Přibližuje začátek projektu, který vyvrcholil umělou lidskou GPS-bustou pojmenovanou Charles Babbage. Tu profesor testuje na simulátoru podobajícímu se počítačové hře Grand Theft Auto. Charles profesorovi navrhuje cestu a mohou si o ní i podebatovat: „To je skvělý nápad, Petře,“ pochválí v jednu chvíli navigace řidiče. Lidský navigátor by v tu chvíli možná řidiče poslal do háje, ať si cestu najde sám. Naštěstí profesor Robinson umělou bustu neučí simulovat známky stresu.
Babbage má v očích kamery, které sledují a analyzují pohyby řidiče. Zvukové senzory vyhodnocují řeč, její tempo i tón. Podle Robinsonova týmu má tak robotická GPS s normálními lidmi srovnatelnou úspěšnost v rozpoznání rozpoložení ostatních. Jako citlivá navigace pak může zvolit jinou trasu, když zjistí, že řidiče ta aktuální frustruje nebo rozčiluje. V případě únavy ho může jako jakýkoli jiný spolujezdec donutit si odpočinout.
Prakticky všude okolo sebe tak máme objektivy kamer, z nichž by se brzy mohl stát HALL 9000 z Vesmírné odysey Arthura C. Clarka a Stanleyho Kubricka. Stačí jen, aby si systém s pomocí umělé inteligence dohromady poskládal výše uvedené schopnosti.
„Každý nový systém se začne používat ve jménu bezpečnosti a ochrany lidí. Pak se ale potichu a nenápadně začne využívat k jiným účelům. Jakýkoli sledovací systém je zneužitelný. Zajímavé proto je, jak si lidé pomalu zvykají na to, že jsou sledováni,“ dodává Karel Neuwirt.
