REMOSKA - Pekly v ní úspěšně naše maminky i babičky, v minulosti nechyběla snad v žádné české domácnosti. Načas ji sice vystrnadily nové kuchyňské elektrospotřebiče, ale mnozí se k jednoduchému tradičnímu tuzemskému výrobku znovu vracejí.
Přes padesát let stará remoska nyní sklízí úspěch i ve světě. Je jediným typicky českým kuchyňským výrobkem, který dosáhl takového úspěchu za hranicemi.
Proč tak slavný návrat? Koláče, buchty nebo bábovky připravené v remosce není možné upéct v mikrovlnných nebo horkovzdušných troubách. Remoska navíc umí všechno – nejen péci a zapékat, ale i dusit, smažit, grilovat, ohřívat, rozmrazovat a rozpékat. Navíc je díky nízké spotřebě elektrické energie nejlevnějším spotřebičem pro přípravu všech druhů jídel.
Konkurenci nemá ani v jednoduchosti obsluhy, údržby a dlouhé životnosti. A co je při dnešní oblibě zdravého stravování důležité – jídlo je nejen chutné a šťavnaté, ale zachovává si i biologickou hodnotu.
Historie remosky začala v polovině padesátých let v pražských Vysočanech. Tvůrcem malé elektrické pečicí nádoby, která je vyhřívána topnou spirálou ve víku, byl Oldřich Homuta. Roku 1957 se rozjela sériová výroba remosky v městečku Kostelec nad Černými lesy. Ochrannou známku získala v roce 1964. Nový výrobek si brzy podmanil srdce českých kuchařek. V letech 1957 až 1991 se ho vyrobily a prodaly téměř tři miliony.
Zastvení výroby byl omyl
Když na počátku 90. let český trh ovládly nové kuchyňské elektrospotřebiče – mikrovlnky a horkovzdušné trouby – usoudil tehdejší výrobce – českobrodská Karma – že remoska, v níž pekly tři generace hospodyněk, nemá šanci uspět v konkurenčním prostředí, a výrobu zastavil. Jak se ukázalo, byl to velký omyl!
Licenci na výrobu remosky koupil v roce 1994 Jiří Blažek a o rok později zahájil výrobu. Pomohla prý náhoda.
„Blažek byl vyučený elektrikář. Známý ho požádal, zda by mu opravil rozbitou remosku a ten při shánění náhradních dílů zjistil, že se remoska přestala vyrábět a podnik prodává ochrannou známku,“ popisuje historii Ivo Svoboda z dnešní firmy Remoska, s. r. o., ve Frenštátu pod Radhoštěm. Blažek si vzpomněl, jak jeho maminka nedala na remosku dopustit, a rychle se rozhodl. Většina lidí kolem něj vůbec nevěřila tomu, že by výroba nějakého hliníkového hrnce z dob babiček a maminek mohla mít v nové době úspěch. Ale stejně jako původní výrobce se velmi spletli.
První roky sice nebyly pro podnikatele Blažka jednoduché. Po rozpadu trhu v socialistickém bloku a době, kdy Češi prahli po západním zboží a všechno „staré“ z dob totality zatracovali, bylo třeba znovu najít cestu ke spotřebitelům. „Museli jsme zefektivnit a reorganizovat výrobu. Do společnosti přistoupil nový společník Jaroslav Uličník, který stanovil nové ekonomické podmínky výroby a distribuce,“ uvádí Svoboda. Remoska také dostala nový kabát. V roce 1999 začala firma investovat do nových technologií a získala licenci firmy DuPont na použití nepřilnavého materiálu TeflonRClassic pro povrchovou úpravu mísy a topného víka místo dřívějšího hliníku. „To byl ohromný úspěch. Remoska se tak dostala kvalitou o třídu výš.“
Pečicí hrnec je slavný i v cizině
Firma začala výrobek nabízet i na zahraničních trzích. Nejprve na Slovensku, v Polsku, později ve Velké Británii, Německu, Švédsku, Kanadě, USA a Austrálii. Úspěch v cizině, hlavně ve Velké Británii, byl nečekaný.
Britský magazín Good Housekeeping udělil v roce 2001 remosce z Frenštátu pod Radhoštěm cenu za nejprodávanější kuchyňský elektrospotřebič roku. Společnost Remoska zdvojnásobila svoji dosavadní výrobu a víc než polovinu svých výrobků nyní vyváží. Zdá se, že tradiční česká značka Remoska má budoucnost jistou.
