Investovali byste dnes do akcií automobilky, která vyrábí diesely? Nebo do těžaře uhlí? Těžko. Výroba uhlí není lukrativní, zisky těžařů se tenčí, nebo dokonce nejsou žádné a spousta uhlí, ze kterého by mohli mít v příštích letech zisk, zůstane v zemi.
Sokolovská uhelná, nejmenší těžař v Česku, prodělal loni téměř 331 milionů korun. Sice převážně kvůli odpisům, ale i tak by byl zisk mnohem nižší než v minulých letech. Sokolovská zavírá elektrárnu ve Vřesové, respektive místo plynu z uhlí v ní bude vyrábět elektřinu ze zemního plynu. O práci přijdou stovky horníků.
Kvůli vysokým cenám emisních povolenek se nedařilo ani skupině Sev.en Energy Pavla Tykače, která provozuje například elektrárnu ve Chvaleticích. Právě uhelné regiony budou patřit k největším poraženým současného evropského tažení za bezemisní ekonomiku.
šrouby se utahují
Elektrárny jako Počerady (kterou brzy uhlobaron Tykač získá), Prunéřov (vlastní ČEZ) nebo teplárny patří k největším emitentům skleníkových plynů a budou postupně utlumovány. Kvůli pandemii, která srazila spotřebu i ceny elektřiny, k tomu zřejmě dojde mnohem dřív, než byl původní plán.
Výrazně na to tlačí i Evropská komise, která v polovině září vyhlásila, že současné tempo snižování množství skleníkových plynů je pomalé. Abychom zabránili dopadům globálního oteplování, musíme do roku 2030 na kontinentu omezit skleníkové plyny o 55 procent (ve srovnání s rokem 1990). Doposud se počítalo se 40procentním snížením.
Pro Česko je to obrovská výzva, protože elektřina je téměř z poloviny vyráběna právě z uhlí a energetika patří spolu s průmyslem a dopravou k největším znečišťovatelům. „Navržené, ale zatím nerozhodnuté zpřísnění cíle na nižší emise o 55 procent do roku 2030 je dalším šroubem utahujícím podmínky pro uhelnou energetiku,“ říká mluvčí ČEZ Roman Gazdík. Pro energetické firmy, jako je ČEZ, je důležité, jakou roli budou mít při přechodu k bezemisní budoucnosti plynové zdroje. Zatím není rozhodnuto, zda budou mít projekty paroplynových elektráren přístup k penězům ze zelených fondů Evropské unie.
Důsledky pocítí i česká teplárenská soustava. „Stres na trhu je už dnes poměrně velký,“ řekl týdeníku Euro šéf jedné z tepláren, který si nepřál být jmenován.
Patří totiž k devatenáctce menších dodavatelů tepla (většinou jsou to městské teplárny), které zatím mají výjimky z dodržování emisních limitů. Ale na konci roku 2022 jim tyto výjimky vyprší a budou muset od uhlí odejít. Pokud přechod nestihnou, hrozí, že některé domácnosti přijdou o dodávky tepla. Na teplárny je přitom v Česku odkázáno na 1,5 milionu domácností, tedy zhruba 3,8 milionu lidí.
Teplárny mají tři možnosti, jak uhlí nahradit: mohou přejít na plyn, biomasu nebo spalování odpadu. Nejreálnější je přitom právě plyn, který je naštěstí v současnosti – na rozdíl od emisních povolenek – kvůli koronavirové pandemii levný, takže by nemuselo dojít ani k zvyšování cen tepla. Nicméně náklady jen na přestavbu tepláren se budou pohybovat v miliardách korun. Například v Sokolově, kde je zhruba pětadvacet tisíc obyvatel, bude přestavba teplárny na jiný zdroj stát zhruba 150 milionů korun. Takových tepláren jsou v Česku desítky.
Bankovní paradoxy
Šrouby přitom utahují současně i banky, které uhelné aktivity přestaly zhusta financovat a přicházejí tak – třebaže neochotně – o výnosy. „Od roku 2019, s výjimkou městských uhelných tepláren, už neposkytujeme nové financování na provoz elektrárenských nebo teplárenských zařízení na uhelná paliva a jen podle smluv dobíhá již dříve zahájené financování a není prodlužováno ani obnovováno,“ říká mluvčí Komerční banky Michal Teubner. Mateřská skupina Société Générale chce úplně ukončit financování aktivit spojených s těžbou a spalováním uhlí do roku 2030.
Komerční banka zatím poskytuje financování městským teplárnám, ale tlačí, aby co nejrychleji zahájily přechod na nízkouhlíková paliva, jako jsou biomasa, plyn či zbytkové komunální odpady. „Po roce 2021 budeme poskytovat financování pouze těm teplárnám, které budou mít zveřejněný plán ústupu od uhelných paliv s koncem nejpozději do roku 2030,“ dodává Teubner.
Energetické i teplárenské podniky tak mají kromě dražších emisních povolenek vyšší náklady i při shánění financí, což je výrazně znevýhodňuje. „Většina výroby elektřiny v ČEZ je sice z bezemisních zdrojů, ale přesto podíl uhlí v dnešní situaci znesnadňuje spolupráci s bankami i s pojišťovnami. Získat finanční prostředky za slušných podmínek tak bude stále větší výzvou,“ uvádí Gazdík z ČEZ. Nicméně energetikám pomáhá současné prostředí výrazně levných peněz. Když ČEZ před necelým rokem vydal emisi dluhopisů v objemu 750 milionů eur, podařilo se mu ji prodat investorům za necelé procento úroku.
I ČEZ už dlouho pracuje na odklonu od uhlí. Emisní stopa polostátní firmy na vyrobenou jednotku elektřiny za poslední čtyři roky klesla o čtvrtinu (v průměru je teď 344 gramů CO2 na kilowatthodinu, což je úroveň moderních paroplynových elektráren). Podíl bezemisní výroby elektřiny v ČEZ byl v prvním letošním pololetí 56,4 procenta. A firma bude vypínat další uhelné zdroje. „V posledních devíti měsících ČEZ odstavil zhruba 1000 megawattů instalovaného výkonu v uhlí, v příštím roce odstavíme 500megawattový blok v Mělníku – kdysi největší českou elektrárnu,“ potvrzuje Gazdík.
Komerční bance však paradoxně objem financování „uhelných“ firem meziročně stoupl. Oproti 727 milionům korun v polovině roku 2019 se její expozice v pololetí letošního roku zvýšila na 832 milionů korun. Nárůst banka vysvětluje úvěry pro teplárny na jejich modernizaci a přechod na neuhelná paliva.
Ve velkém plánu na uhlíkově neutrální Evropu však nejde pouze o zdražování emisních povolenek nebo přísnější limity výfukových zplodin nových aut. Hraje se především o obrovský balík peněz, které mohou jednotlivé země získat z několika evropských fondů. Ministr životního prostředí Richard Brabec se nedávno chlubil, že Česko může v následujícím programovém období z Evropské unie získat až 960 miliard korun. Tyto peníze mají putovat hlavně do regionů, kde se historicky těžilo uhlí – do Karlovarského, Ústeckého a Moravskoslezského. Jak ale většina těžařů svorně přiznává, připravených projektů na obnovu regionů je zatím jako šafránu, takže je otázkou, zda se Česku tento obří balík nabízených peněz vůbec podaří vyčerpat.
Vlaštovky
Klimatický závazek se týká i autoprůmyslu, který v tuzemsku reprezentuje téměř desetinu celé ekonomiky. Průměrné emise oxidu uhličitého u nových vozů by podle návrhu měly být v roce 2030 o 50 procent nižší než v roce 2021. Dosavadní plány Evropské unie přitom počítaly se snížením emisí pouze o 37,5 procenta.
Je to enormní tlak na výrobce automobilů, kteří budou muset chtě nechtě vyrábět elektrické modely, aby snížili celkový emisní průměr na jeden vyráběný vůz. Některé vlády podporují nákup elektromobilů, chystá se na to i Německo, ale v tuzemsku je to zatím nereálné. „V minulosti jsme takové návrhy předkládali, ale na straně vlády není vůle,“ říká výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu Zdeněk Petzl.
Velkou otázkou zůstává, jak se s útlumem vypořádají tradiční uhelné regiony a co nahradí dosavadní těžbu. Zejména na Karlovarsku současná pandemie nahlodala oba ekonomické pilíře regionu – lázeňství i hornictví. Zmíněná Sokolovská uhelná chce i po konci těžby uhlí dál zůstat energetickou firmou a budovat například solární či průmyslové parky. Firma v současnosti jedná i s ČEZ o možnosti stavět na svých pozemcích velkou továrnu na výrobu baterií.
V regionu rovněž vzniká velký polygon automobilky BMW. Projekt výstavby vývojového centra pro technologie autonomního řízení nedaleko Sokolova dostal před prázdninami stavební povolení a německá firma už může začít stavět. Z pohledu oživení regionu je to však jen první vlaštovka.
Uhelný phase-out ve státech Evropské unie (Čtvrtina světových emisí CO2 vzniká v uhelných elektrárnách. Země EU plánují tzv. uhelný phase-out, náhradu uhlí v energetice čistšími zdroji. Tyto plány srovnáváme s jejich výrobou elektřiny z uhlí.) Emisní stopa ČEZ na vyrobenou jednotku elektřiny za poslední čtyři roky klesla o čtvrtinu.
Emise skleníkových plynů v Česku ČR za rok 2018, podle sektorů detailně)
Celkem 129,39 megatun CO2eq* ročně
(celkové emise Jiné 3,3 %
Odpadové hospodářství 4,4 %
Zemědělství 6,7 %
Spalování v průmyslu 7,7 %
Spalování v domácnostech, institucích a zemědělství 10,2 %
Průmyslové procesy (výroba) 12,6 % z toho: Zpracování oceli a kovů 5,4 % Jiné 7,2 %
Energetika 39,5 % z toho: Výroba a úprava paliv 4,5 % Teplárny 9,6 % Elektrárna Počerady 4,3 % Elektrárna Prunéřov 3,5 % Elektrárna Tušimice 3,4 % Elektrárna Chvaletice 3,4 % Elektrárna Mělník 2,8 % Elektrárna Kladno 1,5 % Elektrárna Dětmarovice 1,0 % Ostatní elektrárny 5,5 %
Doprava 15,7 % z toho: Automobilová doprava 9,2 % Nákladní a autobusová doprava 5,2 % Letecká doprava 1,0 % Jiná doprava 0,3 %
*CO2eq: V energetice, dopravě a jiných oblastech, ve kterých je zásadní spalování, jde přímo o emise CO2. V zemědělství a odpadovém hospodářství se jedná především o emise metanu (CH4) a oxidu dusného (N2O) přepočtené na CO2, které by mělo stejný oteplující efekt. Zdroj : Evropská agentura pro životní prostředí
O autorovi| jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU