Investovali byste dnes do akcií automobilky, která
vyrábí diesely? Nebo do těžaře uhlí? Těžko. Výroba uhlí není lukrativní, zisky
těžařů se tenčí, nebo dokonce nejsou žádné a spousta uhlí, ze kterého by mohli
mít v příštích letech zisk, zůstane v zemi.
Sokolovská uhelná, nejmenší těžař v Česku,
prodělal loni téměř 331 milionů korun. Sice převážně kvůli odpisům, ale i tak
by byl zisk mnohem nižší než v minulých letech. Sokolovská zavírá
elektrárnu ve Vřesové, respektive místo plynu z uhlí v ní bude
vyrábět elektřinu ze zemního plynu. O práci přijdou stovky horníků.
Kvůli vysokým cenám emisních povolenek se nedařilo ani skupině Sev.en Energy Pavla Tykače, která provozuje například elektrárnu ve Chvaleticích. Právě uhelné regiony budou patřit k největším poraženým současného evropského tažení za bezemisní ekonomiku.
Šrouby se utahují
Elektrárny jako Počerady
(kterou brzy uhlobaron Tykač získá), Prunéřov (vlastní ČEZ) nebo teplárny patří
k největším emitentům skleníkových plynů a budou postupně utlumovány.
Kvůli pandemii, která srazila spotřebu i ceny elektřiny, k tomu zřejmě
dojde mnohem dřív, než byl původní plán.
Výrazně na to tlačí i Evropská komise, která v polovině září vyhlásila, že současné tempo snižování množství skleníkových plynů je pomalé a abychom zabránili dopadům globálního oteplování, musíme do roku 2030 na kontinentu omezit skleníkové plyny o 55 procent (ve srovnání s rokem 1990). Doposud se počítalo se 40procentním snížením.
Pro Česko je to obrovská
výzva, protože elektřina je téměř z poloviny vyráběna právě z uhlí, a
energetika patří spolu s průmyslem a dopravou k největším
znečišťovatelům. „Navržené, ale zatím nerozhodnuté zpřísnění cíle na nižší
emise o 55 procent do roku 2030 je dalším šroubem utahujícím podmínky pro
uhelnou energetiku,“ říká mluvčí ČEZ Roman Gazdík.
Pro energetické firmy,
jako je ČEZ, je důležité, jakou roli budou mít při přechodu k bezemisní
budoucnosti plynové zdroje. Zatím není rozhodnuto, zda budou mít projekty
paroplynových elektráren přístup k penězům ze „zelených“ fondů Evropské
unie.
Důsledky pocítí i česká teplárenská soustava. „Stres na trhu je už dnes poměrně velký,“ řekl týdeníku Euro šéf jedné z tepláren, který si nepřál být jmenován. Patří totiž k devatenáctce menších dodavatelů tepla (většinou jsou to městské teplárny), které zatím mají výjimky z dodržování emisních limitů. Ale na konci roku 2022 jim tyto výjimky vyprší a budou muset od uhlí odejít. Pokud přechod nestihnou, hrozí, že některé domácnosti přijdou o dodávky tepla. Na teplárny je přitom v Česku odkázáno na 1,5 milionu domácností, tedy zhruba 3,8 milionu lidí.
Teplárny mají tři
možnosti, jak uhlí nahradit: mohou přejít na plyn, biomasu nebo spalování
odpadu. Nejreálnější je přitom právě plyn, který je naštěstí v současnosti
– na rozdíl od emisních povolenek – kvůli koronavirové pandemii levný, takže by
nemuselo dojít ani k zvyšování cen tepla. Nicméně náklady jen na přestavbu
tepláren se budou pohybovat v miliardách korun. Například v Sokolově,
kde je zhruba pětadvacet tisíc obyvatel, bude přestavba teplárny na jiný zdroj
stát zhruba 150 milionů korun. Takových tepláren jsou v Česku desítky.
Bankovní paradoxy
Šrouby přitom utahují
současně i banky, které uhelné aktivity přestaly zhusta financovat a přicházejí
tak – třebaže neochotně – o výnosy. „Od roku 2019, s výjimkou městských
uhelných tepláren, už neposkytujeme nové financování na provoz elektrárenských
nebo teplárenských zařízení na uhelná paliva a jen podle smluv dobíhá již dříve
zahájené financování a není prodlužováno ani obnovováno,“ říká mluvčí Komerční
banky Michal Teubner. Mateřská skupina Société Générale chce úplně ukončit
financování aktivit spojených s těžbou a spalováním uhlí do roku 2030.
Komerční banka zatím poskytuje financování městským teplárnám, ale tlačí, aby co nejrychleji zahájily přechod na nízkouhlíková paliva, jako jsou biomasa, plyn či zbytkové komunální odpady. „Po roce 2021 budeme poskytovat financování pouze těm teplárnám, které budou mít zveřejněný plán ústupu od uhelných paliv s koncem nejpozději do roku 2030,“ dodává Teubner.
Energetické i teplárenské
podniky tak mají kromě dražších emisních povolenek vyšší náklady i při shánění
financí, což je výrazně znevýhodňuje. „Většina výroby elektřiny v ČEZ je sice z
bezemisních zdrojů, ale přesto podíl uhlí v dnešní situaci znesnadňuje
spolupráci s bankami i s pojišťovnami. Získat finanční prostředky za slušných
podmínek tak bude stále větší výzvou,“ uvádí Gazdík z ČEZ.
Nicméně energetikám
pomáhá současné prostředí výrazně levných peněz. Když ČEZ před necelým rokem
vydal emisi dluhopisů v objemu 750 milionů eur, podařilo se mu ji prodat
investorům za necelé procento úroku.
I ČEZ už dlouho pracuje
na odklonu od uhlí. Emisní stopa polostátní firmy na vyrobenou jednotku elektřiny
za poslední čtyři roky klesla o čtvrtinu (v průměru je teď 344 gramů CO2
na kilowatthodinu, což je úroveň moderních paroplynových elektráren). Podíl
bezemisní výroby elektřiny v ČEZ byl v prvním letošním pololetí 56,4 procenta.
A firma bude vypínat další
uhelné zdroje. „V posledních devíti měsících ČEZ odstavil zhruba 1000 megawattů
instalovaného výkonu v uhlí, v příštím roce odstavíme 500megawattový blok v
Mělníku – kdysi největší českou elektrárnu,“ potvrzuje Gazdík.
Komerční bance však paradoxně objem financování „uhelných“ firem meziročně stoupl. Oproti 727 milionům korun v polovině roku 2019 se její expozice v pololetí letošního roku zvýšila na 832 milionů korun. Nárůst banka vysvětluje úvěry pro teplárny na jejich modernizaci a přechod na neuhelná paliva.
Ve velkém plánu na
uhlíkově neutrální Evropu však nejde pouze o zdražování emisních povolenek nebo
přísnější limity výfukových zplodin nových aut. Hraje se především o obrovský
balík peněz, které mohou jednotlivé země získat z několika evropských fondů.
Ministr životního prostředí Richard Brabec se nedávno chlubil, že Česko může v
následujícím programovém období z Evropské unie získat až 960 miliard korun.
Tyto peníze mají putovat
hlavně do regionů, kde se historicky těžilo uhlí – do Karlovarského, Ústeckého
a Moravskoslezského. Jak ale většina těžařů svorně přiznává, připravených
projektů na obnovu regionů je zatím jako šafránu, takže je otázkou, zda se
Česku tento obří balík nabízených peněz vůbec podaří vyčerpat.
Vlaštovky
Klimatický závazek se
týká i autoprůmyslu, který v tuzemsku reprezentuje téměř desetinu celé
ekonomiky. Průměrné emise oxidu uhličitého u nových vozů by podle návrhu měly
být v roce 2030 o 50 procent nižší než v roce 2021. Dosavadní plány Evropské unie
přitom počítaly se snížením emisí pouze o 37,5 procenta.
Je to enormní tlak na
výrobce automobilů, kteří budou muset chtě nechtě vyrábět elektrické modely,
aby snížili celkový emisní průměr na jeden vyráběný vůz. Některé vlády
podporují nákup elektromobilů, chystá se na to i Německo, ale v tuzemsku
je to zatím nereálné. „V minulosti jsme takové návrhy předkládali, ale na
straně vlády není vůle,“ říká výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu
Zdeněk Petzl.
Velkou otázkou zůstává, jak se s útlumem vypořádají
tradiční uhelné regiony a co nahradí dosavadní těžbu. Zejména na Karlovarsku
současná pandemie nahlodala oba ekonomické pilíře regionu – lázeňství i
hornictví. Zmíněná Sokolovská uhelná chce i po konci těžby uhlí dál zůstat
energetickou firmou a budovat například solární či průmyslové parky. Firma
v současnosti jedná i s ČEZ o možnosti stavět na svých pozemcích
velkou továrnu na výrobu baterií.
V regionu rovněž vzniká velký polygon automobilky
BMW. Projekt výstavby vývojového centra pro technologie autonomního řízení
nedaleko Sokolova dostal před prázdninami stavební povolení a německá firma už
může začíst stavět. Z pohledu oživení regionu je to však jen první vlaštovka.
