Ještě nedávno vyvrhel slušného bankovnictví – sekuritizace – se má stát kavalerií, která podle Evropské centrální banky zachrání eurozónu
Evropská centrální banka (ECB) koncem léta konečně přiznala, že doufat a ujišťovat, že se inflace vrátí k cíli v roce 2016, už nestačí. Poté, co prezident ECB Mario Draghi na výroční konferenci v Jackson Hole promluvil spatra o hrozbě ukotvení finančních očekávání, už nebylo možno couvnout.
A z ještě nedávno vyvrhele slušného bankovnictví – ze sekuritizace – se má stát kavalerie, která zachrání eurozónu.
ECB učinila na zasedání tři důležité kroky. Zaprvé snížila o deset bazických bodů všechny své klíčové sazby (refinanční repo sazbu na 0,05 procenta, zápůjční sazbu na 0,3 procenta a depozitní sazbu na –0,2 procenta) se slovy, že níž už sazby nepůjdou. Zadruhé, od října letošního roku zahájí program odkupu sekuritizovaných aktiv a zajištěných dluhopisů (covered bonds) s úmyslem vrátit velikost své rozvahy – podle Draghiho – na úroveň ze „začátku roku 2012“. A zatřetí, z Draghiho slov je zřejmé, že se nejednalo o jednomyslné rozhodnutí a že někteří členové byli proti. To, že nebyla zajištěna jednomyslnost, znamená odklon od historické praxe ECB.
PRAKTICKÁ SYMBOLIKA Snížení sazeb je technický i symbolický krok. Technický proto, že tímto snížením Evropská centrální banka nesledovala nic jiného než zajistit, aby před nadcházejícími dodávacími refinančními operacemi ze strany ECB (tzv. TLTRO) nespekulovaly banky na další možný pokles repo sazby (od které se úroková sazba z TLTRO odvíjí), a neomezovaly tak svůj případný zájem o likviditu nabízenou ECB.
Symbolika pak spočívá v tom, že ECB říká, že se situace od poslední změny měnové politiky v červnu zhoršila. Z ekonomického hlediska tento krok nemá skoro žádný dopad.
Jednak se velikostí jedná pouze o kosmetickou úpravu a jednak je objem peněz uložených na depozitní facilitě u ECB a nadbytečných rezerv na běžných účtech bank u ECB – tj. objem peněz, kterých se negativní depozitní sazba skutečně týká – velmi malý (celkem zhruba jen 130 miliard eur).
Mnohem důležitější je ohlášení začátku nákupu (kvalitních) sekuritizovaných cenných papírů (tzv. ABS), tj. cenných papírů zajištěných jinými aktivy (zejména dluhy). Logikou tohoto kroku je ulehčit rozvahám bank v eurozóně, a uvolnit jim tak ruce k poskytování nových úvěrů.
Detaily plánu budou zveřejněny až po dalším zasedání počátkem října, zdá se však, že se ECB nehodlá držet při zdi. Kromě ABS krytých dluhy domácností (jako jsou kreditní karty či leasingy aut) chce kupovat také sekuritizovaná aktiva krytá rezidenčními hypotékami, a to jak aktiva nově vzniklá, tak existující. Vzhledem k tomu, že právě aktiva krytá hypotékami jsou v Evropě podstatnou částí (60 procent) celkového existujícího objemu, je to významné a vítané rozhodnutí. Bez nich by totiž objem aktiv ke koupi byl vzhledem k útlumu sekuritizace po finanční krizi extrémně malý.
UDRŽOVACÍ TAKTIKA Bude to ovšem stačit? Vzhledem k existujícímu objemu aktiv, která ECB chce či může koupit, a ke snaze dostat bilanci pouze na úroveň začátku roku 2012 (i když zčásti opatřeními s větším potenciálem dostat do ekonomiky více peněz, než jsou dodávky likvidity), na popostrčení inflace směrem k cíli pravděpodobně ano. Na jeho dosažení s velkou pravděpodobností ne. A k nastartování dlouhodobého (alespoň) „amerického“ růstu zcela jistě ne. Na to by byla potřeba souhra expanzivní fiskální politiky (ta je v letošním roce v Evropské měnové unii ještě stále mírně restriktivní), strukturálních reforem a měnové politiky ECB.
Ačkoli ECB nakonec – byť se zpožděním – udělá, co je třeba, a i když v některých zemích (například Španělsko) reformy směrem k fiexibilnější ekonomice proběhly, v jiných extrémně nízké výnosy ukolébaly vlády k samolibému sebeuspokojení a nečinnosti. Obávám se proto, že ECB zůstane na inflačněrůstovém bojišti ještě dlouho sama a bude muset – chtě nechtě – přistoupit k dalším „udržovacím“ krokům. Ty sice ekonomiku výrazně neurychlí, nedovolí jí však ani propadnout do deflační spirály.
Nákup státních dluhopisů na stávajících úrovních výnosů nemá na rozdíl od situace před rokem příliš význam. Aktiva, která ECB může nakupovat, však státními dluhopisy nekončí, a tak nakonec pod tíhou okolností bude muset začít odkupovat i aktiva jiná.
Evropská centrální banka může mít a – vzhledem k nejednomyslnosti rozhodnutí asi i má – pocit, že udělala velký krok. Pro ekonomiku je to však pouze první malý krůček na dlouhé cestě, po které, obáváme se, bude ECB kráčet sama.
O autorovi| MARTIN LOBOTKA, hlavní analytik Conseq Investment Management, a. s.
