Člověk z principu zapomíná velmi rychle, když ale politik zapomene na svůj vlastní úspěch, je to dost bizarní situace. Loňské schválení novely zákona o veřejných zakázkách prezentovala současná vláda jako velké vítězství transparentnosti a protikorupčního boje. Právem.
Tento týden ale vystoupil ministr Kuba s tím, že zákon je třeba upravit. Je prý moc přísný, firem se kvůli byrokratickým překážkám hlásí méně a celá ekonomika trpí. Měl k tomu samozřejmě krásnou sbírku tabulek a statistických dat jako ze škatulky. Navíc, cena prý nemůže být – tak jak zákon říká – hlavním kritériem. Vysoutěžené služby a zboží pak nemusí mít odpovídající kvalitu.
Kdo situaci v oblasti veřejných zakázek sleduje, musí se popadat za břicho. Jde totiž o přesně tu samou rétoriku, kterou byla po desetiletí obhajovaná bezedná díra, z níž ve veřejných tendrech odplouvaly státní prostředky kamsi do ztracena. Představte si, že jste úředník na radnici a máte za úkol vysoutěžit novou silnici. Samozřejmě, že ji chcete kvalitní, co tedy uděláte? Uspořádáte soutěž a budete volit firmy podle toho, jak „dobrou“ odvedou práci? Jak asi? Necháte si od nich poslat vzorky betonu a popovídáte si s jejich dělníky?
Jak transparentního výsledku se asi můžete dočkat, když má několik byrokratů (v některých městech se o veřejné zadávání stará jeden člověk) hodnotit „kvalitu“ v tolika rozličných oborech, jako je stavebnictví, IT, průmysl, energetika, právní služby a bezpočet dalších? Pokud skutečně uvažujete alespoň trochu ekonomicky (a zároveň nejste zloděj), zvolíte jednodušší cestu – jasně definovat, jak kvalitní práci chcete od dodavatelů provést a pak soutěžit jen o cenu. Že to v Česku zatím příliš mnoho úředníků neumí, je smutný fakt. Stejně tak to, že v takovém případě se zakázky mnohem hůř přihrávají známým. Ani jedno ale není problém loňské novely.
Ušetřené miliardy
Kubovo ministerstvo si stejně jako dodavatelé a Hospodářská komora stěžuje, že zakázek razantně ubylo. Když se zmenšil jejich objem, prý jsou najednou efektivní. Zajímalo by mě, jak má ona efektivita vlastně podle nich vypadat. Zpráva NERV z června 2011 označila úpravu veřejných zakázek za jeden ze stěžejních kroků, jimiž se dají ušetřit desítky miliard zamezením plýtvání. Neděje se to právě teď? Když se méně plýtvá, méně se utrácí, tak už to chodí. Je smutné, že firmy kvůli tomu mají menší obrat a jistě je to pro ně v krizi těžké. Šetří jejich partneři, šetří domácnosti a šetří také stát. Je ale s podivem, že panu ministrovi nevadí vládní škrty téměř ve všech výdajových kapitolách rozpočtu a zvyšování daní. Tady firmám škodit můžeme…
Novela zákona o veřejných zakázkách jistě nebyla bez chyb. Současné výtky proti ní jsou ale absurdní a nelogické. Skoro jako by někdo chtěl opět vidět praxi dopředu domluvených vítězů, předpřipravených kritérií a losovaček na youtube. Ostatně panu Kubovi nejsou losy až tak cizí. Během jeho působení v radě Jihočeského kraje se tam na jím řízeném odboru zadala vylosovaná zakázka na opravu silnic za 700 milionů korun, kterou doteď vyšetřuje policie. Člověk opravdu z principu zapomíná velmi rychle.
Čtěte další komentáře Tomáše Plhoně:
Virtuální návrat měnových válek
