VELKÝ PLESK

Vládní pokus o urychlení růstu pohledem zblízka

Grégrova Strategie posílení národohospodářského růstu má velké předpoklady, že bude vládou schválena, přestože ji ekonomická veřejnost jednoznačně odmítla a vážné výhrady vyjádřil minulý týden v rozhovoru pro Hospodářské noviny i ministr financí Pavel Mertlík. Podstatná část sociálních demokratů patrně vidí v tomto chimérickém programu naději na předvolební citelné zlepšení životní úrovně a hospodářské situace v regionech. To by mělo zabránit očekávanému katastrofálnímu propadu sociální demokracie v příštích volbách. Cena, kterou má zaplatit Česká republika za uskutečnění tohoto zbytečného programu, je přitom obrovská. Samotný dokument, který má redakce týdeníku EURO k dispozici, je velmi obecný a zcela v něm chybějí mechanismy, které by převedly vládní výdaje na skutečný hospodářský růst. Kvantifikace důsledků utracení více než dvou set šedesáti miliard korun zcela chybí. Grégrovy počty. Právě finanční krytí programu je zcela jednoznačně největší slabinou dokumentu. Po zevrubné analýze je zřejmé, že jde o záměr financovat program dluhem zcela nebývalého rozsahu. V kapitole potřeba zdrojů se uvádí, že z 99,7 miliardy korun je zhruba polovina již zapracována v různých kapitolách státního rozpočtu a v rozpočtech fondu životního prostředí, fondu dopravní infrastruktury, fondu bydlení a podobně. To znamená, že chybí zhruba padesát miliard korun pro letošní rok. Přesto tato kapitola obsahuje neuvěřitelnou větu: „Strategie nevznáší žádné dodatečné požadavky na zdroje ze schváleného státního rozpočtu na rok 2001. Řídí se platnou fiskální a rozpočtovou politikou vlády. Jak získat tuto částku jinak než vydáním dluhopisů Fondu národního majetku (FNM) či jiné státní instituce, není zřejmé. Grégr předpokládá, že každoročně lze čerpat například zhruba 170 milionů eur z prostředků Evropské unie v rámci programů Phare, Sapard a Ispa. To je zhruba šest miliard korun. Tedy zanedbatelná částka, z níž většina je již dávno rozdělena. Autoři dokumentu se rovněž domnívají, že z fondu Phare bude možné získat ročně dalších osmedesát milionů eur. Z jakého titulu by to mělo být a jaká je reálna šance se k těmto penězům dostat, se neuvádí. Zato se píše, že „předpokládáme dlouhodobý úvěr 300 milionů eur, tedy deset miliard korun od Evropské banky pro obnovu a rozvoj. Dalším zdrojem má být i zájem zahraničních investorů o financování výstavby dálnice na Ostravsku. To je však fakticky také další dluh. Investor totiž zafinancuje stavbu a v dalších letech mu stát vyplácí jakési stínové mýtné, ačkoli státní příjmy ze spotřební daně na pohonné hmoty i prodej dálničních známek dodatečně vzrostou zcela minimálně. Fakticky tak zahraniční investor poskytuje velmi bezpečný úvěr, jehož úroková sazba může být za určitých okolností nestandardně vysoká. Vše má zachránit Fond národního majetku. Podle strategie činí plánované příjmy z privatizace na letošní rok 133,5 miliardy korun a pro rok 2002 dalších sto miliard. To se ministerstvu průmyslu a obchodu zdá jako konzervativní odhad a navrhuje vlastní, lepší. V příštích letech by měl stát za prodej svých majetkových účastí získat přibližně 265 miliard korun. Jak ministerstvo dospělo k těmto číslům, není uvedeno. Zcela jednoznačně se však tvrdí, že plánované budoucí výdaje Fondu národního majetku na rok 2001 a další ve výši 345 miliard korun jsou kryty zdroji z privatizace v hodnotě 399 miliard. Grégrovi tak přebývá více než padesát miliard korun. Protože však mají být dostupné až v budoucnu, je prý možné zajistit zdroje vydáním obligací FNM krytých budoucími výnosy z privatizace. Případně je možné urychlit privatizaci Unipetrolu a plynárenství, kde již existují zájemci. O tom, že v současnosti čerpá fond na pokrytí svých potřeb úvěry v rozsahu desítek miliard korun, se ve strategii nehovoří. Myšlenku dluhopisů FNM velmi ostře odmítl ministr financí Mertlík. V již zmíněném rozhovoru ji označil za zcela nezodpovědnou a nerealistickou. Ani v případě započtení virtuálních padesáti miliard korun součty nevycházejí. Pro příští rok by se měly výdaje na strategii zvýšit o 65 miliard korun. Vzniká tak masivní tlak na státní rozpočet. Ministerstvo financí připravuje první návrhy k projednání již v březnu. S ohledem na dodatek k opoziční smlouvě, k němuž se vláda přihlásila, se v nich naopak počítá s rozsáhlými škrty ve výši přibližně třiceti miliard korun. Grégr je tak se svou strategií v zásadním rozporu s fiskální politikou vlády. Pokud dokument projde, bude to zásadní změna vládní hospodářské politiky. Velký plánovač. Principiálně je chybná i myšlenka, že ministerstvo průmyslu a obchodu dokáže správně alokovat zdroje získané na dluh. V dokumentu se předpokládá, že většina prostředků bude soustředěna do několika málo oblastí, kde přinesou obrovský růstový efekt. Jde předřevším o masivní rozvoj průmyslových zón. Nejenže není jasné, jaký efekt přinese například milion takto utracený v Mostě či České Lípě, ale chybí i vyhodnocení efektů dosavadního budování zón. I při běžné analýze největších akcí je zřejmé, že výsledky nejsou úplně jednoznačné. Velká část investic totiž směřuje do oborů s velmi nízkou přidanou hodnotou a krátkodobými efekty. Jsou často vytvářena špatně placená místa, zahraniční investor pouze konzumuje daňovou úlevu a po ukončení prázdnin přesune produkci dále na východ za ještě levnější pracovní silou. Chybí i zdůvodnění, proč byly vybrány zrovna lokality Klášterec nad Ohří, Most, Žatec, Plzeň, Písek, Jihlava, Pardubice, Brno, Bruntál, Hranice na Moravě, Ostrava, Frýdek–Místek a Česká Lípa–Ralsko. Není zváženo, jak jsou v těchto regionech dostupné pracovní síly a jaká je jejich struktura. To vyvolává značné otazníky nad racionalitou výběru. Například masivní rozvoj zóny v Plzni bezpochyby narazí na nedostatek kvalifikovaných pracovních sil. Již před dvěma lety se například Siemens rozhodl budovat nové kapacity v Rožnově, protože západočeský region byl pro firmu fakticky vylidněn. Tři těsně sousedící zóny v Klášterci, Žatci a Mostě zase mohou nabídnout pouze málo kvalifikovanou pracovní sílu a ještě po několik let zcela nedostatečné dopravní spojení. Klíčové je dokončení dálnice D8 a rychlostní komunikace mezi Prahou a Chomutovem. Z hlediska zaměstnanosti je zvláštní kapitolou nově navrhovaná zóna Česká Lípa–Ralsko s minimální nezaměstnaností. Zahrnuje totiž i část okresu Mladá Boleslav a kvalifikované síly v regionu si stahuje automobilka. Podobná je situace v případě budování výzkumných a inovačních center. Jejich zaměření kopíruje deset let starou strukturu průmyslu. Například v Liberci má být podporován výzkum pro textilní strojírenství a slévárenské technologie, v Ústí pro chemické technologie, ve Zlíně má zelenou obrábění a gumárenské a plastikářské technologie. Nové centrum má vzniknout v Českých Budějovicích, a to se zaměřením na podporu elektrotechnického průmyslu, přestože zde chybí dostatečně rozvinuté vysoké školství či další fungující vědecká pracoviště v tomto oboru. Zatímco naopak v Brně, které se stalo centrem českého softwaru, se má podporovat například výzkum stavebních hmot. Možná v Budějovicích pomůže Teologická fakulta, když se tam všichni studenti budou za Grégrovo centrum modlit. I když v těchto případech nejde o nejvyšší výdaje v programu, lze z absence základní analýzy současného stavu v regionech a vyčíslení možných přínosů usoudit, že výběr byl činěn spíše lobbováním než na základě odpovídajících postupů. Těžko lze proto očekávat výraznější ekonomické efekty. Exit rozumu. Značné zdroje mají směřovat do programů stabilizace a oživení předlužených podniků. Jsou dva – Exit a Rozvaha. Letos i příští rok by se v jejich rámci mělo tratit po dvaceti miliardách korun. Z dokumentu není jasné za co. Program Exit má spočívat v tom, že Konsolidační banka (KoB), která má být brzy přetvořena na Českou konsolidační agenturu, bude prodávat pohledávky a majetkové účasti. To se již děje a vzniklé ztráty se buď vejdou pod existující záruky FNM, nebo se projeví ve ztrátě KoB standardně hrazené dluhopisy, jejichž vydání schvaluje Poslanecká sněmovna. Program Rozvaha nápadně připomíná původní představy Miroslava Grégra o revitalizaci. Konsolidační banka by měla vybrané společnosti finančně i věcně restrukturalizovat a takto očištěná aktiva prodávat. To se koneckonců rovněž děje, i když vzhledem k existující legislativě pomaleji, než je třeba. Nově by však o zařazení firmy do restrukturalizace a o poskytnutí dodatečných zdrojů měla rozhodovat třináctičlenná Investiční rada jmenovaná vládou. Ta by rozhodovala, ale vzhledem ke svému postavení by neodpovídala za hospodaření se státními penězi. Byla by tak vystavena silným politickým i jiným tlakům. Bez obav lze tento orgán označit jako korupční. Odpovědnost by nesly nadále statutární orgány banky či v budoucnu agentury. Ani zde není jasné, k čemu by mělo sloužit zmíněných dvacet miliard ročně. Patrně má ministerstvo na mysli využití těchto zdrojů v rámci takzvaného tollingu, kdy jsou provozní prostředky poskytovány firmě v potížích nezávislou společností, která si je jistí tím, že materiál je po celou dobu zpracování až do okamžiku prodeje v jejím vlastnictví. Takto jsou již více než půl roku financovány Vítkovice prostřednictvím společnosti Osinek a Zetor přes RA Traktor. Navrhovaná částka je však pro tyto potřeby značně nadsazená. Stačila by na financování například šedesáti Zetorů. Nechci radu zadarmo. Také v dalších bodech je strategie nerealistickým dokumentem. Například slibované přínosy z offsetů zajištěných v rámci nákupu stíhaček jsou velmi hypotetické a nijak nedoložené. Výhrad by se našlo ještě velmi mnoho. Na dokumentu ministerstva průmyslu a obchodu se přitom podílela renomovaná poradenská firma Deloitte & Touche, která má dodat materiálu důvěryhodnost. Tato společnost je však zároveň favoritem v soutěži o poradenství při privatizaci elektroenergetiky. Kontrakt bude mít hodnotu jedné až dvou miliard korun. Úředníci ministerstva průmyslu a obchodu budou mít při výběru značné slovo.