Odvolávat se na zděděnou kolektivizaci v Evropské unii nezabírá
Anglických aristokratických rodin a českých velkých zemědělských podniků se výrazně dotkne chystané krácení hlavních agrárních dotací vyplácených z bruselské pokladny. Česko od počátku vystupovalo proti záměru Evropské komise progresivně škrtat přímé platby podle velikosti farem, odmítavý postoj ještě zopakovalo na březnové radě ministrů zemědělství, která už ovšem princip postupného krácení schválila. „Nakonec jsme se rozhodli neblokovat přijetí závěrů rady, neboť jako celek představují pozitivní vklad do budoucích diskusí. Nadále však tvrdíme, že krácení plateb vázané na velikost farem výrazně znevýhodní některé členské státy a může negativně ovlivnit konkurenceschopnost agrárního sektoru v těchto zemích,“ reagoval ministr zemědělství Petr Gandalovič (ODS). Česká delegace svůj nesouhlas vyjádřila ve společné deklaraci, pro niž získala podporu Německa (s postsocialistickými velkopodniky v nových spolkových zemích), Maďarska, Lotyšska, Rumunska a Slovenska. Komise nereflektovala na názor evropských poslanců, kteří by si představovali podstatně pomalejší tempo při snižování dotací velkým farmám.
Peníze zůstanou doma
Před reformními snahami Evropské komise, sledující ospravedlnitelnější vydávání peněz daňových poplatníků na rozhazovačnou unijní zemědělskou politiku, hájil český ministr poměry ve zdejším agrárním byznysu argumenty, že „farmy by neměly být trestány za svou velikost“ nebo že „tradici českého zemědělství nám nikdo nemůže zazlívat“. Plánované snížení klíčových dotací, které se v Česku a ve většině nových členských zemí EU vyplácejí podle počtu obdělávaných hektarů zemědělské půdy, zdaleka nepostihne jen tuzemská družstva či akciové společnosti, na něž se bývalá JZD mnohdy přetransformovala. „Zlý Brusel“ sáhne na peníze i početné řadě soukromých zemědělců a „eseroček“ s jedním či několika málo majiteli hospodařících na několika stovkách i tisícovkách hektarů.
Eura, která se ušetří na dotacích automaticky vyplácených podle výměry, zůstanou minimálně z osmdesáti procent v členské zemi a zbytek se odvede na přerozdělení do Bruselu. Drtivá většina peněz se tímto přelije z takzvaného prvního pilíře (plošné dotace) do druhého „venkovského“ pilíře. Česko si přitom bude moci rozhodnout, které tituly bude chtít finančně posílit v Programu rozvoje venkova. Tedy především kolik přidá zemědělcům a kolik obcím na investiční podpory, u nichž poptávka několikanásobně převyšuje finanční nabídku, jak se ukázalo hned vloni, v prvním roce sedmiletého programovacího období. Ovšem česká vláda bude muset najít nezbytné koruny na spolufinancování – ke čtyřem eurům z Bruselu přihodit v přepočtu jedno euro ze státní pokladny. Zatímco s výraznějším přiškrcením kohoutku na plošné dotace a zesílením toku podpor na rozvoj venkova se má v evropské patnáctce začít už v příštím roce, v Česku se povinná modulace, jak se tento přesun v euroslovníku označuje, spustí až v roce 2012, a to ještě podstatně mírněji do doby, než se úroveň přímých plateb plně srovná se starými členy.
Kdo se bát nemusí
Přesouvat z plošných do investičních dotací se mají více než tři miliardy korun, vyčíslil Gandalovič s tím, že škrty pocítí už farmy od osmnácti hektarů. V průměru tuzemská družstva a zemědělské „akciovky“ obdělávají výměru kolem 1500 hektarů, soukromí zemědělci zhruba třicet hektarů. „Převod peněz by se dotkl více než poloviny podniků a asi 92 procent zemědělské půdy,“ dokreslil Jaroslav Humpál z Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, který nyní analyzuje dozvuk unijních plánů na jednotlivé skupiny podniků v Česku. „Ti dobří přežijí krácení plošných dotací bez problémů. Vyrovnají se s ním i podniky méně dobré, když se během čtyř let, co jim dotace ještě porostou, připraví na budoucí redukci plateb. Podniky, které jsou na tom špatně a drží se jen díky dotacím, může jejich krácení položit,“ rozlišuje Humpál. Připomíná, že ze všech hodnocení ekonomicky nejlépe vycházejí soukromí zemědělci, hospodařící na 300 až 600 hektarech. Agrární ekonom upozorňuje na nezdravý jev v českém zemědělství: „Závislost tuzemských podniků na přímých platbách se zvyšuje a v mnoha ohledech je větší než ve starých členských zemích. Leckdy tyto peníze využíváme méně efektivně, kupříkladu výrobní spotřeba je u nás nad průměrem EU.“ Přímé platby jsou v podstatě „levné“ peníze, příjemné pro aktuální ekonomiku podniku, které ale nepřinášejí valný efekt pro budoucnost. Na rozdíl od investičních podpor do modernizace, o něž se zemědělci ucházejí s nezbytnými projekty. „Musejí se zamyslet, do čeho investovat, aby se jim peníze vrátily a aby vydělávali více,“ poznamenal Humpál. Na plošných dotacích se vezou i přímí obchodní partneři zemědělců - prodejci osiv, hnojiv či techniky, kteří s rostoucími dotacemi rádi kalkulují ve svých cenách.
Česko útočí na první pozici
Přestože předloni Česká republika čerpala pouze šedesát procent přímých plateb proti úrovni v původních členských zemích, skončila v žebříčku srovnávajícím průměrnou výši těchto dotací na farmu se 17 746 eury na sedmém místě v evropské pětadvacítce. Po dosažení sta procent přímých dotací předstihne naše země Švédsko, Nizozemsko, Francii, Dánsko, Německo a Velkou Británii a vyšvihne se na první laťku. Podle bruselských propočtů by tak v roce 2013 dostal český zemědělský podnik v průměru kolem padesáti tisíc eur na rok. V současné EU je výjimkou Velká Británie – peníze ze škatulky přímých dotací do škatulky venkovských podpor převádí již v předstihu a dobrovolně. Krátí ale všem stejně, jak to chtěl i Gandalovič, který požadoval odstranit hranici pěti tisíc eur, na niž začne progresivní snižování dotací. Český ministr přitom vnímá, že velké podniky těží z výhody rozsahu, jak uvedl při hodnocení předloňského zemědělského roku. Evropská komise však nechce ubírat z dotací nejmenším sedlákům, čímž potvrzuje sociální aspekt těchto podpor, které mají pomoci udržet lidi na venkově. Snižování plošných plateb velkým farmám je součástí takzvané zdravotní prohlídky společné zemědělské politiky, jejíž ambicí je mimo jiné posvítit si na agrární dotace a vyplácet je účelněji. Česko s agrárními velkopodniky zasáhne unijní ozdravovací kůra nejcitelněji.
BOX:
Co jsou přímé platby
Klíčové dotace poskytované z unijního rozpočtu původně podle produkce, nyní na farmu (staré členské země) nebo na obhospodařovanou výměru (většina nových členských zemí včetně ČR).
Při vstupu do EU dostali čeští zemědělci 25 procent dotací proti původním členům s možností doplatit 30 procent z národních zdrojů. EU každý rok přidávala pět a nyní již deset procent, úroveň přímých plateb se s evropskou patnáctkou srovná v roce 2013.
Letos půjde na tyto dotace celkem devatenáct miliard korun (přes 11,8 miliardy z EU, asi 7,2 miliardy korun z českého rozpočtu).
Téměř tři čtvrtiny procent z přímých plateb v ČR hrazených unií čerpají zhruba dvě tisícovky podniků, obhospodařující kolem poloviny výměry zemědělské půdy.
Unijní platba na jeden hektar činila loni 2791,50 koruny, dostalo ji přes 22 tisíc příjemců.
BOX:
Progresivní škrty
Navržené krácení přímých plateb podle velikosti farem (%)
Původní členské země
Přímé platby za rok (v eurech)*2009*2010*2011*2012
do 5000*0*0*0*0
5000 – 100 000*7*9*11*13
100 000 – 200 000*10*12*14*16
200 000 – 300 000*13*15*17*19
nad 300 000*16*18*20*22
Česká republika a další nováčci
Přímé platby za rok (v eurech)*2012*2013
do 5000*0*0
5000 – 100 000*3*13
100 000 – 200 000*6*16
200 000 – 300 000*9*19
nad 300 000*12*22
Pramen: Agrafacts
