A při pohledu na ukrajinský konflikt snad nikdo nemůže pochybovat, že na tom skutečně něco je. Zároveň je ale důležité si uvědomit, že návrh je takříkajíc velmi polský. Ne každému se bude líbit.
Společná unijní energetická politika se pravidelně vynořuje v debatách, když dojde řeč na to, co vlastně dál dělat s churavějícími strukturami EU. Jen si vzpomeňme na krizi evropské myšlenky po krachu projektu euroústavy. Na nic moc smysluplného ale zatím v těchto úvahách nedošlo – jednotlivé státy se logicky nechtějí vzdát lákavého přeludu, že právě jejich směrem by se mohl někdy upřít milostivý zrak Vladimira Putina, pročež by právě jim Gazprom mohl snížit cenu své suroviny.
Jednotné nákupy plynu
Na unijní úrovni proto zbývá prostor jen pro bobtnající byrokratické regule v podobě neefektivních centrálně plánovaných klimaticko-energetických balíčků. Podle Donalda Tuska přišel čas postoupit o krok dále. EU by měla od Ruska nakupovat plyn jako jeden muž, vynutit si lepší cenu a stát v nerozborném šiku.
Jistě chvályhodná myšlenka. Nicméně je třeba zmínit, že se dnes přece jen jeví jako nereálná. Ne pro každý stát je ruský plyn tak klíčový. Co je pro pobaltské státy otázkou života a smrti, takovou Francii zase tak moc nepálí. To víme. Tusk ale navíc návrh až příliš šije na míru své zemi. V rámci velké myšlenky budování nové lepší Evropské unie premiér chytře prodává veškeré polské energetické priority.
Chce unijní finance na plynové zásobníky. Problematické zastaralé polské uhelné elektrárny obhajuje jako „synonymum energetické bezpečnosti“. A ještě se dožaduje posvěcení kontroverzního břidličného plynu.
A pak je tu ještě jeden obecný, typicky unijní problém. Kdo že bude úplně nahoře rozhodovat, kolik ruského plynu za kolik peněz se pro koho nakoupí? Tusk se vzletně odvolává na Evropské společenství uhlí a oceli. Ale Vysoký úřad, nejvyšší orgán tehdejšího společenství, byl pohříchu neprůhledným a nepříliš úspěšným kolbištěm Francouzů a Němců. Tusk jako novodobý Schuman by se ke své energetické unii jistě přestal znát, pokud by Polsko ztratilo vliv na vyjednávání ceny plynu s Gazpromem.
Česko zatím nezodpovězené otázky kolem Tuskova plánu příliš bolet nemusejí. Polské energetické priority jsou nám blízké, takže se můžeme ujmout role přitakávače a plácat Tuska po ramenou. A je celkem jedno, zda budeme jen upozorňovat na racionalitu společné energetické politiky nebo jako Tusk vsadíme rovnou na velká slova o Montánní unii.
Čtěte také:
Polsko již není závislé na plynu z východu. Poprvé ho může mít z Německa
Polsko: Energie větru přitahuje další investice
