Až budou za tisíce let nějaké skutečně inteligentní bytosti zkoumat, proč homo sapiens - ten druh, který vymyslel E=mc2, Devátou symfonii a roastbeefový chlebíček - zašel na úbytě, snad najdou nějaký doklad o tom, jak se na počátku třetího tisíciletí lidé dohadovali o velrybách. Hned budou mít jasněji.
O Vánocích oznámila japonská vláda, že vystoupí z Mezinárodní komise pro velrybářství. Konkrétní dopad takového rozhodnutí je dvojí. Zaprvé přestane Tokio vysílat své velrybáře k Antarktidě, kde dosud lovili pod záminkou vědeckého zkoumání velryb. Zadruhé přestanou Japonci být vázáni více než třicet let starým zákazem komerčního velrybolovu a hodlají toho využít.
Vyděsme se všichni
Reakce na prohlášení tokijské vlády byly - alespoň v těch zemích, kde se o velryby dbá - velmi emotivní. „Velryby jsou jedny z nejinteligentnějších bytostí na světě,“ začínal rozechvělý komentář britského deníku The Guardian. „Jsou to myslící, soucitná a složitá zvířata. Rozhodnutí Japonska vystoupit z komise by nás proto mělo všechny děsit,“ pokračoval tónem, jenž by obstál jako dohra Mostu přes řeku Kwai.
The Guardian nezůstal ve snaze potvrdit svoji příslušnost k myslící, soucitné a složité elitě pozemského života osamělý. „Canberra se rezolutně staví proti veškerému komerčnímu i takzvaně vědeckému lovu velryb,“ vydaly noviny prohlášení v podobném duchu australské ministryně zahraničí a životního prostředí. Organizace ochránců práv velryb s názvem Sea Shepherd vydala prohlášení, podle něhož se „válka přesune na severní polokouli“. Válka, kdyby to nebylo jasné, je série protestů a sabotáží, jimiž se Sea Shepherd snaží velrybáře od jejich práce odradit.
Přečtěte si komentář:
Japonsko a lov velryb: koně se také střílejí (a jedí)
Většina těchto komentářů se soustředila na záměr Tokia oživit komerční lov, po desetiletí zapovězený. Na první pohled tedy celá situace působí jako učebnicový příklad bezohledného unilateralismu - surový Japonec, veden vidinou mrzkého zisku, se vykašle na mezinárodní ujednání a v rozporu s míněním pokrokové veřejnosti celého světa bude vyhlazovat ohrožené myslící, soucitné a složité bytosti. „Zachraňte Willyho!“ jako by znělo sborem.
Rozumný rozvoj
Ve skutečnosti je to o hodně absurdnější - díky postojům obou zúčastněných stran. Začněme u odpůrců tokijského rozhodnutí. Ti velkoryse přehlédli rozumný argument, s nímž přišel japonský tajemník vlády (ta pozice v sobě slučuje funkce šéfa úřadu vlády, koordinátora součinnosti jednotlivých ministerstev a zároveň tiskového mluvčího) Jošihide Suga. „Komise se zpronevěřila svému původnímu úkolu, jímž bylo jednak ochránit velrybí populaci před vyhubením a jednak dbát na rozumný udržitelný rozvoj velrybářství,“ citoval jej list Financial Times.
V praxi to znamená, že komise má sklon vnímat velryby en bloc a nerozlišovat mezi jednotlivými druhy, jejichž míra ohrožení se výrazně liší. Japonci dosud „výzkumně“ lovili především plejtváka jižního (u Antarktidy) a jeho blízkého příbuzného plejtváka malého. I komise sama přiznává, že populace těchto druhů ohroženy nejsou - zejména ne lovem v počtech, jakých v posledních letech Japonci dosahovali (viz graf).
Suga, jemuž připadl nevděčný úkol o vystoupení z organizace veřejně informovat, nesčetněkrát zopakoval, že ohrožené druhy japonští velrybáři lovit nebudou. Jestliže plošný zákaz lovu posloužil ohroženým druhům dobře před třiceti lety, neznamená to, že musí být prospěšný všem druhům i dnes, zní jeho argument. Jenže co naplat, když proti vám stojí svatý zápal a sympaťák Willy (jenž jako kosatka sice přísně vzato velrybou není, ale zase o něm zpívá Michael Jackson).
Komerční nesmysl
Japonský postoj je dokonce ještě zmotanější. Žádný ziskuchtivý kapitalista za rozhodnutím jeho vlády opustit komisi nestojí, a to z jednoduchého důvodu: lovit velryby je dnes komerčně nesmyslná činnost.
Abychom to vzali po pořádku, japonské velrybářství posledních let se dělí na tři typy. První z nich využívá systému kvót, jenž umožňuje lovit v místním rozsahu v jednotkách či desítkách kusů. Podle informací experta přes velrybařinu Michaela Cuceka, kterého cituje server globalvoices.org, japonští lokální velrybáři v posledních třech letech nenaplnili ani jednu z kvót (tentokrát vypsaných zvlášť na jednotlivé druhy).
Ekolog Josef Fanta: Přestali jsme uvažovat selským rozumem
Druhý a třetí typ spadá do „výzkumu“. Jeden takový revír je v japonských vodách, na území velkém zhruba jako Indie, druhý je poblíž Antarktidy. Vtip je v tom, že ačkoli Japonci celkem průhledně podváděli (jejich velrybí výzkumný ústav je více než co jiného PR firmou, jež vylepšuje image japonského velrybářství v zahraničí a na skutečný výzkum šel jen zlomek jejich úlovku), žádný dobrý byznys z toho neměla ani ona, ani nikdo jiný. Naopak -od roku 1988, píše The Economist, vláda dotovala tento kvazivědecký program celkem 400 miliony dolarů. Hlavně proto, že velrybí maso není nijak zvlášť oblíbené.
Hovězí je lepší
Podle BBC sní dnešní Japonec průměrně 30 gramů velryby ročně; to je zhruba jedna nebo dvě porcičky sushi nebo sashimi. Uvážíme-li, že slušná velryba umí vážit přes padesát tun, nahlédneme rychle, že tak slabý zájem není žádné terno. Vláda tedy značnou část úlovku (jejž již jednou zaplatila na subvencích) nechává hluboce zmrazit a vytváří z něho fond pro případ nečekané nouze. Zbytek masa jde do konzerv pro psy a kočky.
„Po válce to bylo tak, že slovo steak či slanina automaticky znamenala steak či slaninu z velryby,“ cituje BBC hlas z lidu. „Dnes už to nejím. Jak jste jednou okusili hovězí biftek, ten velrybí už jíst nechcete.“ Japonsko přitom absurdně ještě dováží další nepotřebné velrybí maso z Islandu.
Pokud tedy bude lov velryb nadále probíhat na skutečně komerčním základu, jeho statistiky by měly oproti statu quo ještě klesnout. A Tokiu se navíc uleví, že nebude muset financovat prodělečné velrybářské výpravy do Antarktidy.
Hlavní výhoda však je politická - domácímu publiku lze odchod z komise snadno prodat jako hrdý odpor vůči nespravedlivému vnějšímu útlaku. To by velmi dobře odpovídalo nově asertivní linii zahraniční politiky premiéra Šinzóa Abeho. Pokud lze ušetřit a ještě redefinovat de facto ústup jako triumf vůle, který politik by odolal?
| Které druhy velryb jsou ohrožené… |
|---|
| • plejtvák obrovský |
| • velryba grónská |
| • plejtvákovec šedý |
| • keporkak (plejtvák dlouhoploutvý; „ohrožený“ do roku 1990, poté „zranitelný“, dnes „málo dotčený“) |
| • velryba jižní |
| • vorvaň obrovský (znáte z Moby Dicka) |
| • sviňucha kalifornská (měří jen 120 až 150 centimetrů a váží do 35 kilogramů) |
| • některé prameny uvádějí zvláštní status ohroženosti pro běluhu severní a narvala jednorohého, kteří sice dosud ohroženi nejsou, ale klidně by být mohli |
| … a které loví Japonci |
| 1) u Antarktidy (s tím je od června konec) |
| • plejtvák jižní |
| 2) ve vlastních vodách (a většinou v malém) |
| • plejtvák malý |
| • plejtvák Brydeův |
| • plejtvák sejval |
Zdroj: IWC, BBC
Ekonomické dějiny velrybářství: kytovce lidé lovili již v době kamenné
Dále čtěte:
Cesta na sever. Jan Eskymo Welzl pěšky procestoval Sibiř
Zima se blíží aneb Stručná historie vikingské kolonizace Grónska
Tajemství pravěku: Evropané nebyli otrhaní chudáci
