S nejslavnějším fyzikem všech dob Albertem Einsteinem měl Leon Max Lederman (15. 7. 1922 - 3. 10. 2018) společné nejen ve stáří šedivé kudrnaté vlasy. Stejně jako Einstein uměl o své profesi a vášni mluvit se zanícením a především tak, aby ho chápali i lidé mimo jeho obor. A že se nezabýval zrovna jednoduchými otázkami… Kolegové mu měli zjednodušování za zlé, a obvinili ho dokonce z toho, že vědu bulvarizuje. Vzhledem k tomu, že na University of Chicago vedl předmět, který nazval Fyzikou pro básníky, určený pro studenty humanitních oborů, na tom zjednodušování asi něco bude. Ale bulvarizace?
To nedokážeme objektivně posoudit.
Pokud se však laický svět dozvěděl o neutrinu - elementární částici, která vzniká při nukleárních reakcích, bylo to díky němu. Ještě více ho proslavila jiná základní částice. Ta, kterou nazval božskou a představil ji veřejnosti v knize pojmenované právě Božská částice. Kdyby ji pojmenoval Higgsův boson, jak se ve skutečnosti jmenuje, asi by se prodalo o dost méně výtisků a nevědecký svět by se o této částici mnoho nedozvěděl.
Lederman ji popsal už v roce 1993, kdy částice, jejíž existenci předpověděl britský fyzik Peter Higgs, existovala jen ve vědecké teorii. Potvrzena byla až v roce 2012 vědeckými experimenty v urychlovači částic v Evropské organizaci pro jaderný výzkum známé jako CERN.
Z částic je stvořeno všechno ve vesmíru, protože vše má stejný základ. Pouhé čtyři částice - kvark u, kvark d, elektron a elektronové neutrino. Neutrina a kvarky byly hlavním předmětem Ledermanova zkoumání i jeho knih. Za objev mionového neutrina získal spolu s kolegy Melvinem Schwartzem a Jackem Steinbergerem v roce 1988 Nobelovu cenu za fyziku.
Byl známý svým smyslem pro humor i osobitým stylem přednášení. Když „nobelovku“ dostal, zavtipkoval na téma svého věku: „Jsem tak starý, že pamatuju, když Mrtvé moře bylo jenom nemocné.“ Tehdy netušil, že se dožije téměř stovky.
Za finanční odměnu, kterou spolu s Nobelovou cenou získal, si prozíravě koupil dřevěný srub v Idahu, do kterého se se svou ženou přestěhoval, když v 90 letech definitivně ukončil vědeckou kariéru. Trpěl demencí a nemoc se stále zhoršovala. Jeho rodina byla nakonec nucena Nobelovu cenu prodat, aby získala finanční prostředky na jeho léčbu.
Dožil se úctyhodného věku 96 let, a kdo ví, třeba je stále jednou z částic tohoto vesmíru. 1
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
