Věnec pro Rašína

Jednání o programu vlády potvrdilo obavy

Tak nám Špidla zabil Rašína. Finále jednání o programu nové vlády potvrdilo všechny obavy z budoucí fiskální politiky, které týdeník EURO publikoval v posledních několika týdnech. Jestliže schodek veřejných rozpočtů má být v roce 2006 na úrovni kolem pět a půl procenta hrubého domácího produktu, znamená to, že na žádná alespoň trochu zřetelná úsporná opatření nedojde a naše pozice nejhůře hospodařícího státu v Evropě nebude ohrožena. Tradice české konzervativní fiskální politiky založená po vzniku republiky v roce 1918, které se držely i komunistické vlády, končí. Co bude dál, to se musíme podívat do zemí, které se dluhu nebojí. Třeba do Argentiny, jak už nakonec připomněl poslanec ODS Vlastimil Tlustý. Škoda, že to nepřipomínal před dvěma či třemi lety, kdy se sociální demokracie poprvé rozpočtově rozmáchla a on zvedal ruku pro její rozpočty.
Politika nastupující vlády je ve fiskální oblasti jen pokračováním toho, co začalo za menšinové vlády ČSSD. V současnosti totiž se totiž schodek, očištěný o transformační náklady například v podobě krytí ztrát konsolidační agentury a o příjmy z privatizace, pohybuje mezi pěti a šesti procenty hrubého domácího produktu. Je tedy tam, kde má být i za čtyři roky. Odstupující ministr Rusnok v rozhovoru pro týdeník EURO (21/2002) vyslovil názor, že tento schodek je nadále neúnosný a lze ho snižovat po jednom procentu HDP ročně, tak aby země v roce 2006 plnila maastrichtská kritéria. Sobotka, a zejména Špidla tento názor nesdílejí. Lze tedy zcela jednoznačně prohlásit, že nové vedení sociální demokracie nehodlá zemi připravovat na zavedení eura. Je proto otázkou, nakolik jde o vládu skutečně proevropskou. Mimochodem neměli bychom zapomínat, že maastrichtská konvergenční kritéria, tedy i požadavek na schodek veřejných financí do tří procent HDP, se budou vztahovat na všechny nové země od okamžiku jejich vstupu. Jediný rozdíl od eurozóny bude v tom, že za nedodržení pravidel nejsou stanoveny žádné sankce. To však neznamená, že se Česká republika neocitne pod masivním politickým tlakem Evropské unie. Zatím totiž neplníme jen jedno z maastrichtských kritérií. Nová fiskální politika českého státu však ohrozí i plnění dalších. Jestliže má státní dluh vzrůst během následujících čtyř let o šest až sedm set miliard korun, jak to zatím vypadá, přiblíží se na dohled šedesátiprocentnímu limitu unie. Jen tak na okraj: Argentina spadla do krize při čtyřicetiprocentním dluhu.
Patrně již v příštím roce zkalí blahosklonný Špidlův úsměv razantní růst úrokových sazeb a nastoupí stagnace ekonomiky. Špatné zprávy pošlou nadsazený kurs koruny ke dnu a začne ožívat inflace, na níž jsme již skoro zapomněli. A tak Špidla nebude jako Zeman předávat zemi další vládě v lepším stavu, než ji převzal. Doufejme jen, že ve vydrancované pokladně zbyde na věnec. Pro Rašína.