Usilujeme o to, aby venkov v budoucnu mohl nabídnout optimální podmínky pro všechny, kteří tam chtějí žít, realizovat své podnikání nebo jezdí na venkov jen relaxovat.
Na jedné straně je snaha o vyrovnání rozdílů mezi venkovem a městem, na druhé straně stojí nutnost zachování jeho specifik a hodnotného přírodního prostředí. Rozvoj venkova má zaručit rovnováhu mezi tím, co z přírody čerpáme a co krajině a venkovskému prostoru vracíme. Abychom zachovali jeho harmonii i pro příští generace, je nutné z něj udělat atraktivní místo pro život.
Venkov tvoří jak starousedlíci a sedláci, jejichž vztah k půdě a krajině formovaly generace, tak lidé, kteří se sem přistěhovali a zvolili si život mimo ruch města kvůli dětem, podnikatelským příležitostem nebo jako odpočinek na penzi. Budoucnost venkova se ale netýká pouze těch, kteří tam žijí, ale i těch, kteří z něj čerpají. Ať už hovoříme o využívání zemědělských produktů či surovin nebo energie, kterou zde získáváme trávením volného času.
Sociologové pojmenovali mnoho rozdílů mezi prostředím městským a venkovským, a to nejen ve smyslu komplikovanější dopravní obslužnosti nebo horší občanské vybavenosti venkova. Venkov má podle odborníků oproti městskému prostředí své výhody. Je například méně anonymní, lidé k sobě mají blíž, vzájemně spolupracují a drží při sobě. Venkovský prostor může být ovšem také skvělým zdrojem talentů pro řízení. Z logiky venkovského života zemědělci museli být schopni uvažovat daleko dopředu a spoléhat především sami na sebe, řídit běh věcí samostatně a zodpovědně. A to nejen s ohledem na aktuální prospěch komunity, ale i na potřeby budoucích generací.
Lidem na venkově je nutné vytvořit správné podmínky a svěřit jim odpovědnost. Obcím by měla být svěřena větší pravomoc v řízení, kompetence samospráv by se měly rozšířit. K diskuzi se nabízí i otázka rozpočtového určení daní, nutná je podpora podnikání a vzdělávání. Potřebným krokem rozvoje venkova je i zjednodušení byrokracie a zajištění přístupu k moderním technologiím.
