José Bové vede francouzský boj proti globalizaci
Městečko Millau – ještě před rokem by se skoro každý Francouz zeptal, co že je to za zapadákov a proč by měl tušit, kde se nachází. Ke zviditelnění Millau však stačilo málo: rolník José Bové, který propaguje výjimečnost Francie a jenž se stal idolem pro zastánce zemědělství orientovaného nikoli na vysoké výnosy, ale na ekologičnost a kvalitu. Pravda, pozornost na sebe upoutal i trochu brutálnějším, i když v dnešní době již téměř klasickým způsobem: zlikvidoval restauraci McDonald s v Millau. José Bové se stal pro jedny miláčkem, pro druhé naprostým zatracencem, který se staví proti zájmům vlastní země. Díky jeho osobnosti však už dnes prakticky každý ve Francii ví, že Millau a zemědělská oblast Larzac se rozprostírá v místech, kde se Massif Central, hornatá oblast střední Francie, otevírá jižním středomořským rovinám. Revoluce 2000. Na farmě sedmnáctileté Christine v Millau hlásá grafitti: „Osvoboďte Larzac. Prý je „opravdu památné a dost staré – z roku 1970 . Místní lidé se tehdy vzbouřili proti plánu přeměnit oblast z nepříliš výdělečné zemědělské na něco lepšího. „A tehdy vyhráli, říká Christine. Souhlasí s tím, co dělá José Bové. Myslí si, že na problémy nejen jejího regionu někdo upozornit musel. Její otec měl dříve svá pole a ovce. Všechno musel prodat a stal se běžným zaměstnancem v zemědělství s příjmem kolem šesti tisíc franků, což je na francouzské poměry dost bídná mzda. „Možná se už brzy lidé nebudou tvářit divně při vyslovení jména Millau, ale naopak, zeptají se, jestli jste opravdu tam odtud, co byla revoluce v roce 2000. NE nejen pro McDonald´s. José Bové a jeho „kumpáni na sebe poprvé výrazně upozornili loni v srpnu. Zhruba se třemi stovkami svých sympatizantů z Venkovské konfederace a Odborů výrobců ovčího mléka protestoval před místní prodejnou McDonald s proti rozhodnutí Spojených států zdanit sto procenty sýr roquefort dovážený z Evropské unie. USA v té době zavedly naprosto neúnosné daně na některé unijní zemědělské výrobky jako odvetu za to, že unie zakázala dodávat na svůj trh maso s hormony „made in USA . Právě roquefort a další sýry představují klíčovou možnost výdělku pro zemědělce ze střední Francie. Po delších debatách demonstranti vtrhli do místního sídla „symbolu světové unifikace , rozmlátili dveře, poničili vybavení, střechy, celkové škody byly vyčísleny na téměř osm set tisíc franků. José Bové a devět jeho nejvěrnějších bylo obviněno a vzato do vazby. Nastala vlna protestů, tentokrát za propuštění vůdce Bového. Na kauci nakonec opustil vazební věznici zhruba po dvou týdnech. Ve svých aktivitách však neustal, i když se proti němu již v té době vedl jiný proces kvůli tomu, že zlikvidoval s několika dalšími odpůrci geneticky modifikovaných rostlin jedno pole, na němž se pěstovaly. Bové prohlašuje, že nechápe, proč by měl být odsouzen za to samé, co vláda nedlouho po jeho „akci nařídila udělat s jiným polem geneticky upravené kukuřice. Na Seattle! Za poslední rok se José Bové stal ve Francii mužem číslo jedna v boji proti Mezinárodnímu měnovému fondu, Světové bance i Světové obchodní organizaci. Oproti mnoha dalším francouzským odpůrcům má výhodu perfektní angličtiny. Logicky nemohl chybět na loňských protestních akcích při výročním setkání představitelů členských států Světové obchodní organizace v americkém Seattlu. Podařilo se mu – k velkému překvapení ochranky – dostat až na tiskovou konferenci představitelky amerického obchodu Charlene Barsheskyové. Tiskovka skončila zásahem ochranky ve chvíli, kdy Bové zvedl ruku a chtěl položit svou otázku: „Proč Spojené státy nechtějí náš rocquefort? I předseda francouzské socialistické vlády Lionel Jospin se nedlouho po Seattlu rozhodl ujasnit si postoje s militantním bojovníkem proti globalizaci a „špatnému jídlu , a tak ho pozval na přátelskou večeři. Jospin se samozřejmě nepostavil veřejně za Bového, ale prý s odbojníkem našli společnou řeč, pokud jde o události v Seattlu. Není divu, že mezi oběma muži panovala aspoň částečná shoda. Francouzi jsou tradičně národem, který si až přespříliš zakládá na své osobitosti a jedinečnosti, všude dávají najevo svou národní hrdost. Jejich antiamerické a antiglobalizační postoje jsou místy absurdní, třeba v úzkostlivé ochraně francouzštiny. Celý svět používá například pro elektronickou poštu výraz e–mail, ovšem v zemi galského kohouta by se správně mělo říkat courrier électronique, tedy elektronický posel či kurýr. Bové, který hájí přesně ty národní zájmy, které hrají na hrdost Francouzů, si své krajany prakticky nemohl nezískat alespoň v nejobecnějších bodech svého programu. Poslední průzkumy uvádějí, že se Bové nyní těší podpoře 45 procent veřejného mínění a jen čtyři Francouzi ze sta s jeho myšlenkami nesouhlasí. Z díry pupkem světa? Soudní proces zabývající se srpnovou likvidací provozovny McDonald s trvá rok. Rozsudek měl padnout již před měsícem. Před soudní budovou se tehdy shromáždily desítky Bového stoupenců. Příležitosti opět využily také k tomu, aby upozornily na zhoubný vliv globalizace. Předseda soudního senátu Francois Mallet se nakonec rozhodl jednání odročit na 13. září. Den po soudu se do Millau sjelo na sto tisíc zastánců antiglobalizace ze všech koutů Francie. Hitem se stala trička Millau 2000 se znetvořeným hamburgerem, vpředu s nápisem Svět není zboží, vzadu Já také ne! Z akce, která měla být původně spíše setkáním všech příznivců Bového po vynesení rozsudku ve věci McDonald s, byl prý nakonec velmi vydařený hudební festival. Velkou podporu si získal nápad pořádat v Millau každý rok na začátku července podobné oslavy francouzského boje proti globalizaci. Do té doby však na sebe Bové stačí ještě určitě mnohokrát upozornit – přinejmenším v září v Praze.
