Klimatická změna nás nesmí zaskočit, varuje nový ministr životního prostředí
EURO: Mnoho ministrů a úředníků se vymlouvá na příkazy z Evropské komise. Vy jste v té komisi byl, o mnohém jste rozhodoval, takže byste se v lecčems vymlouval sám na sebe…
MIKO: Pro řadu politiků i úředníků to je opravdu hrozně šikovná výmluva. Když se na základě evropské směrnice dosáhne nějakého úspěchu, který lidé oceňují, tak si politici na národní úrovni většinou ten úspěch přivlastní. Slyšíme: „My jsme to dobře udělali.“ Když je však s tím unijním rozhodnutím spojeno nějaké odříkání nebo jakýsi problém, tak se říká: „To oni! To po nás chce ten Brusel!“ Reálný obrázek je však jinde.
Především je třeba vědět, že Evropská komise dělá jen to, co jí členské státy přikázaly. Jestliže komise něco navrhne, musí se ta věc řádně projednat. Musí projít Evropským parlamentem, musí ji schválit příslušní ministři členských zemí, a pokud pro ni nezvednou ruku, tak se nic nekoná. Cokoli tedy bylo na evropské úrovni rozhodnuto, tak to bylo schváleno radou z resortních ministrů. Úkolem komise pak je všechno, o čem se ministři dohodli, dodržovat. Pak ovšem nemůže nikdo vyčítat komisi, že vymáhá plnění toho, na čem se členské státy ujednaly. Je za to placená.
EURO: V Česku jsou poměry onačejší. Okamžitě po svém nástupu byste měl zrušit Národní park Šumava a nechat trestně stíhat svého předchůdce kvůli bezzásahovým zónám vůči kůrovci. Alespoň tak si to představuje expremiér Miloš Zeman. MIKO: Mám pocit, že Šumava se objeví vždycky, když se mění vláda. Je to příležitost znovu zkusit některé staré triky. Pan premiér Zeman potřeboval nějaké téma do předvolebního času, a tak si naprosto nepochopitelně vybral kůrovce. Myslím, že nemá ani dost informací, ani dost znalostí, aby tu věc mohl objektivně posoudit. Pokud bude zájem na druhé straně, není velký problém ty věci ukázat a vysvětlit, že se tam žádná katastrofa neděje, ale že je to naopak pro Šumavu dobře.
EURO: Dle vlastních slov přicházíte jako muž konsenzu. Kolem Šumavy to však vře. Co zamýšlíte dělat? MIKO: Myslím, že i na Šumavě je možné během půl roku přispět ke konsenzu a já se o to určitě pokusím. V Česku přetrvává názor, že mezi požadavky ekologů a ekonomů je zásadní rozpor. Já jsem na komisi inicioval velkou studii o ekonomice ekosystémů a biodiverzity, která jasně ukazuje, že je naopak v zájmu ekonomiky chránit ekosystémy. Zejména ve vztahu ke službám, které poskytují lidské společnosti.
EURO: Problém je v tom, že si ty služby málokdo dokáže představit. MIKO: Vezměte si takovou docela banální věc, jako je otázka mikroklimatu. My víme, že se nám klima bude měnit a že se bude vyskytovat víc extrémů, to znamená, že budou vlny veder, koncentrovaných srážek a podobně. Pokud je ekosystém v pořádku, řekněme lesní ekosystém, tak dokáže do značné míry ty vlivy, které nastávají v našich zeměpisných šířkách, zmírňovat. Budeme se lépe cítit a budeme zdravější. Každý ví, že když je parno, tak je příjemněji ve stínu stromů něž na rozpáleném asfaltu. Ale dosud se nedělá nic pro to, abychom ten efekt měli pokud možno všude. O městech je známo, že jsou to ostrovy vysokých teplot. To přece není samo sebou, to je tím, že velké množství energie uniká z budov. A taky se odráží od asfaltu. Když budeme pracovat s ekosystémovými službami, můžeme tento nepříjemný efekt zmírnit. A zlepšit si tím životní prostředí. Další taková služba je například protipovodňová ochrana. Podaří-li se udržet vodu v krajině, zmírníme nebezpečí povodní.
EURO: Za čím půjdete nejdůrazněji? MIKO: Jako zcela zásadní vidím potřebu zpracovat adaptační strategii Česka na klimatickou změnu. To není jenom otázka životního prostředí, to je příležitost pro inovace, zelenou ekonomiku, dopravu a tak dále. Tedy široké téma, které současně s ochranou životního prostředí nabídne pomoc ekonomice z nesnází.
