Energetická firma chtěla koupit MUS za patnáct miliard korun
Největší a nejperspektivnější česká firma ČEZ nejspíše v letošním roce rozhodne, zda se stane nadnárodní společností (jak doufá její šéf Martin Roman), nebo zůstane jen regionálním hráčem, který si v budoucnu rozdělí velké evropské energetické koncerny. Z logiky procesu, který nastartovala vláda Miloše Zemana rozhodnutím spojit ČEZ s klíčovými distribučními společnostmi, dnes vyplývá, že buď budou akvizice doma i v zahraničí pokračovat, nebo představy o superČEZ evropského formátu vezmou za své. Zdroje na to náš energetický gigant zjevně má. Jeho pozitivní cash flow dosahuje zhruba čtyřiceti miliard korun a je schopen přijmout úvěry do tří miliard eur. Nabídka pro akvizice ve střední a východní Evropě je navíc nyní zcela mimořádná a už se nebude opakovat.
Uhlí rozhoduje.
Balkánské nákupy distribučních společností totiž k naplnění ambiciózních cílů nestačí. Především je nutné zajistit stabilní fungování firmy na domácím hřišti a na tom jde především o to, co bude s podkrušnohorskými hnědouhelnými doly. Tepelné elektrárny jsou totiž stále nenahraditelné a zajišťují ČEZ značnou část zisku. Ve světovém měřítku je přitom unikátní, že elektrárenská společnost provozující elektrárny v uhelné pánvi, neovládá zároveň doly. ČEZ drží pouze 36 procent akcií Severočeských dolů a je přitom před rozhodnutím o investicích do obnovy uhelných zdrojů v řádech desítek miliard korun. Martin Roman připouští, že bez jasné perspektivy dodávek uhlí se taková rozhodnutí dělat nedají a potvrzuje zájem o ovládnutí Severočeských dolů (SD). Statutární orgány ČEZ přitom právě v těchto dnech budou rozhodovat o zásadní rekonstrukci elektráren Tušimice II a obou prunéřovských zdrojů. Ty jsou zásobovány palivem právě z lomů Severočeských dolů.
Z opakovaných vyjádření ministra průmyslu a obchodu Milana Urbana se zdá být jasné, že státní podíl v Severočeských dolech získá právě ČEZ. Nastal však za jediný rok opravdu tak zásadní obrat v myšlení rozhodujících členů vlády, že je mimo hru vlastník Mostecké uhelné, investiční skupina Appian? Těžko tomu věřit, když se vláda na počátku roku především pod tlakem Stanislava Grosse a Milana Urbana rozhodla zrušit privatizační tendr, v němž Appian nebyl schopen nabídnout konkurenceschopnou cenu. Lobbistická síla Appianu je bezpochyby dostatečná na zablokování privatizace SD na delší čas, a to by mohlo způsobit ČEZ značné potíže při rozhodování o investicích, protože čas už elektrárenskou společnost dost tlačí.
MUS asi nejde obejít.
Týdeník EURO má informace, že se z těchto důvodů ČEZ pokusil od Appianu odkoupit Mosteckou uhelnou společnost (MUS). Nabídka, kterou dobře informovaný zdroj kvantifikoval neuvěřitelnými patnácti miliardami korun, však byla Appianem oslyšena. To naznačuje, že lidé kolem Antonína Koláčka jsou před opakovaným rozhodováním o privatizaci Severočeských dolů velmi sebevědomí. Povzbuzuje je zejména skutečnost, že Mostecká uhelná, která sice v posledních letech příliš neinvestovala a na trhu se šíří pochybnosti o její momentální finanční síle, disponuje zdaleka největšími zásobami uhlí. Pokud se - a to se očekává - podaří prolomit územní limity, bude v lokalitách MUS dostatek uhlí pro elektrárny na příštích padesát let. Nezávislý odhad, který si údajně nechal zpracovat ČEZ, tak hovoří o ceně MUS v rozmezí jedenácti až sedmnácti miliard korun, právě v závislosti na prolomení územních limitů. To je mnohem více než poslední ocenění Severočeských dolů, kdy se odhadní cena pohybovala od sedmi a půl do jedenácti miliard.
ČEZ by zároveň rád postavil nový minimálně tisícimegawattový zdroj v lokalitě Počerady, který by odebíral uhlí právě z nejperspektivnějšího lomu v celé oblasti. Ten ale patří MUS, a tudíž je nutné vyjednávat.
Souboj ČEZ versus Appian při privatizaci Severočeských dolů se s největší pravděpodobností konat nebude. Již krátce po zrušení loňského tendru vystoupil ministr Urban s myšlenkou, že by SD mohla vlastnit společná firma ČEZ a Mostecké uhelné. Není vyloučeno, že se takové řešení opět objeví na stole. Na trhu však kolují i zprávy, že do takového podniku by se rádi zapojili i lidé spojení se třetí a nejmenší těžební firmou - Sokolovskou uhelnou. To se ale ČEZ ani MUS nebude příliš zamlouvat a tato skupina by musela držet v ruce nějaký jiný významný trumf. Minulý týden Milan Urban ohlásil, že se rozhodnutí o zahájení prodeje Severočeských dolů odkládá až na březen, a tak je zase k dispozici pár týdnů na ostrá zákulisní jednání. Lze očekávat, že privatizace v podobě, v jaké se dnes rýsuje, vyvolá protesty a možná i žaloby vítěze minulého tendru, banky J&T a dalšího zájemce finanční skupiny Penta.
Temelín II.
Každopádně ani když ČEZ ovládne hnědouhelné doly, nemá vyhráno. Uhlí totiž není dostatek na to, aby mohly být obnoveny všechny hnědouhelné zdroje. Jen k prosté reprodukci energetických zdrojů bude chybět výkon dvou tisíc megawattů, což odpovídá ještě jednomu Temelínu. O nezbytnosti dostavby dalších dvou bloků dnes nejspíše nikdo v ČEZ nepochybuje, ale veřejně se tím chlubit také nikdo nechce. Problémem při dostavbě by mohla být dostupnost moderních jaderných technologií, protože ve světě se dlouho žádné nové jaderné elektrárny nebudovaly. Nyní však nové jádro v Evropě plánují Finové a se stavbou počítají i Poláci.
Malá domů asi nebude.
Oproti tomu patrně ochladlo nadšení pro záměr vlády odprodat ČEZ desetiprocentní balík jeho vlastních akcií. Ministři zřejmě tímto způsobem chtěli získat finanční pojistku pro případ, že se nepodaří získat peníze za prodej Českého Telecomu. Záměr schválila vláda i valná hromada ČEZ, ale následně zadané ocenění balíku akcií vedení společnosti zrušilo a neudělalo to zjevně z vlastního rozmaru.
Hodnota prodávaného balíku by se pohybovala někde kolem dvaceti miliard korun. Firma může držet své vlastní akcie nejdéle osmnáct měsíců. „O transakci nebylo rozhodnuto, vláda o ní oficiálně nejednala. Nevidím nějaké zásadní důvody, proč by kabinet měl o prodeji akcií v blízké budoucnosti vůbec jednat,“ sdělil týdeníku EURO vicepremiér pro ekonomiku Martin Jahn.
Rozhodnutí vlastníků ČEZ o prodeji akcií kritizují především ekonomičtí analytici, kteří považují takovou transakci za nevýhodnou pro energetickou firmu. Tvrdí, že pouze odčerpá z ČEZ finanční prostředky, které by mohla firma využít na případné akvizice, a sníží dividendy. Na druhé straně by to mohlo paradoxně zvýšit cenu akcií ČEZ, protože by na kapitálovém trhu byl větší balík akcií, a to by umožnilo institucionálním investorům zvýšit jejich angažovanost, která je obvykle limitována právě likviditou držených cenných papírů.
Výhra v Rumunsku.
Proti domácím nejistotám ČEZ stojí zahraniční úspěchy firmy. Na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech počátkem loňského léta někteří manažeři elektrárenské firmy slavili, dozvěděli se totiž, že mají jistou výhru v tendru na jednu ze tří prodávaných distribučních firem v Bulharsku. O několik dní později společnost oznámila, že ovládne největší uskupení distribučních firem v Bulharsku, takzvanou Západní skupinu. Ta je tvořena třemi distributory: elektrorozvodnými společnostmi Hlavní město EAD, Sofia Oblast EAD a Pleven EAD. ČEZ za majoritní podíly v energetických firmách zaplatí 281,5 milionu eur, téměř devět miliard korun, což je největší zahraniční investice v historii České republiky. Západní skupina obsluhuje asi dva miliony zákazníků, celkový kapitál společností představuje 88,226 milionu korun. Uskupení prodá ročně kolem 7,6 terawatthodiny elektřiny. Uběhlo sedm měsíců a vedení energetické firmy může slavit opět. Týdeník EURO získal informace, že ČEZ vyhrál v Rumunsku tendr na prodej distribuční společnosti Electrica Oltenia. „Žádný oficiální dokument, který by nás označoval za vítěze, jsme zatím neobdrželi. Víme ale, že rumunská vláda oznámila tamním médiím, že jsme tendr na Olteniu vyhráli,“ potvrdil mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Společnost Oltenia dodává elektřinu zhruba 1,36 milionu zákazníků.
Tažení Balkánem.
Vedení ČEZ se netají ani dalšími akvizičními plány na Balkáně. Rumunská vláda v současné době připravuje prodej tří státních majoritních podílů v uhelných elektrárnách Turceni, Rovinari a Craiova. Pravidla tendru a termíny prodeje mají být známé v nejbližších týdnech. Rumunsko připravuje také privatizaci další energetické firmy Electrica Muntenia Sud, která zásobuje elektřinou hlavní město Bukurešť. Obou soutěží se chce ČEZ zúčastnit. Stejně tak se chystá i na privatizaci tří uhelných elektráren v Bulharsku (Bobov Dol, Varna a Russe). Ani tím ovšem aktivity elektrárenské firmy na Balkáně nekončí. Zástupci ČEZ týdeníku EURO v minulosti již několikrát potvrdili, že mají zájem také o další energetické firmy v oblasti. Například o chystanou privatizaci tepelné elektrárny Pljevilja v Černé Hoře, v Makedonii o energetický komplex ESM, jehož restrukturalizace na části, které mají být následně nabídnuty k prodeji, nyní probíhá.
Rozhodne Polsko.
O tom, zda se ČEZ stane lídrem středo a východoevropského trhu s elektřinou se však nerozhodne na Balkáně, ale v sousedním Polsku. Tamní vláda počítá s prodejem státních podílů jak v regionálních distribučních firmách, tak u výrobců elektřiny. „Úspěch v Polsku bude klíčový pro naplnění strategického plánu vytvořit z ČEZ silného evropského hráče,“ potvrdil Kříž.
Polská vládní strategie privatizace pro období 2003 až 2006 počítá s prodejem energetických společností především prostřednictví varšavské burzy. Minoritní třicetiprocentní podíly výrobce elektřiny Poludniowy Koncern Energetyczny a skupiny distribučních společností Enea by měly být uvedeny na burzu cenných papírů ještě v letošním roce, stejně tak i podíly v energetické skupině BOT (výroba a distribuce). Polská vláda zároveň počítá s tím, že nabídne zahraničním investorům zatím neupřesněné majetkové podíly v energetice prostřednictvím privatizační soutěže.
Někteří ministři polské vlády však navrhují přehodnotit a změnit privatizační strategii a založit vertikálně integrovaný energetický holding s názvem Polska Energia. Ten by měl nejen vlastní zásoby uhlí, ale i podíl třiceti až pětatřiceti procent v koncernu Poludniowy Koncern Energetyczny. Zároveň by ovládl i společnost Elektrownia Kozienice, uhelný důl Bogdanka, elektrárny Stalow a Wola, další kogenerační zdroje a distribuční síť Enea.
Proč má ČEZ o polský trh tak eminentní zájem? „Ze zemí, které v loňském roce vstoupily do Evropské unie, je polský energetický trh největší s nejvyšším potenciálem. Pro ČEZ je taková akvizice výbornou příležitostí,“ sdělil týdeníku EURO analytik společnosti Wood & Company Jan Slabý.
Ekonomové oslovení týdeníkem EURO ovšem upozorňují, že polská energetika není v dobrém technickém stavu a její nový vlastník musí počítat s tím, že do dalšího rozvoje a rekonstrukce vloží stovky milionů eur. „ČEZ může v Polsku využít své zkušenosti s restrukturalizací energetiky, které získal v Česku,“ dodal Slabý.
Polsko navíc ukáže, zda je ČEZ schopen v akviziční politice předložit konkurenceschopnou nabídku. Již teď je totiž jasné, že se tendrů na prodej státních podílů v energetických firmách zúčastní všechny firmy, které v oboru něco znamenají, například německý E.ON, francouzská EdF či italská Iberdrola. Významnou roli hraje i skutečnost, že v Evropské unii nejsou tak velké a konsolidované podíly v energetických firmách - kromě Polska - na prodej.
V Polsku zatím zahraniční energetické firmy působí spíše sporadicky, společnost Vattenfall v něm vlastní jednoho regionálního distributora, další významné energetické firmy RWE a E.ON mají v zemi jen obchodní zastoupení.
ČEZ si navíc chce v Polsku spravit chuť po neúspěchu na Slovensku, kde se marně ucházel o majoritní podíl ve společnosti Slovenské elektrárně.
S předstihem.
Manažeři ČEZ ovšem tvrdí, že firma sice investuje do akvizic v zahraničí miliardy korun, prioritou však zůstává český trh. Společnost v tuzemsku rozjela restrukturalizační plán pod názvem Vize 2008, ale letošní rok je pro zdárné dotažení restrukturalizace klíčový. ČEZ, který přechází na holdingovou strukturu, přistoupil k reorganizaci ze dvou důvodů: za prvé chce snížit náklady, za druhé musí reagovat na změny v novele energetického zákona. Ty požadují takzvaný unbundling, tedy oddělení prodeje elektřiny od její distribuce. V průběhu letošního roku firmy ovládané ČEZ, tedy Severočeská, Západočeská, Severomoravská, Východočeská a Středočeská energetika nejprve právně oddělí distribuci a obchodování s elektřinou a následně vše sloučí do dvou samostatných firem, ČEZ Prodej a ČEZ Distribuce. První bude prodávat elektřinu, další spravovat distribuční síť. Původní termín unbundlingu byl přitom stanoven na konec roku 2006. Regionální distributoři elektřiny navíc již loni převedli své informační a telekomunikační technologie nově založeným společnostem ČEZData a ČEZNet.
V letech 2006 až 2007 bude následovat optimalizace procesů v rámci skupiny ČEZ. Energetická skupina odhaduje, že reorganizační změny vyjdou na dvě miliardy korun. V dalších letech se však vrátí, úspory po dokončení plánu v roce 2008 se mají pohybovat až kolem dvou miliard korun ročně. ČEZ plánuje, že v rámci reorganizace založí deset nových dceřiných firem. Vedle již uvedené prodejní a distribuční společnosti například sdílené středisko pro zákaznické služby, nákup a logistiku a zákaznické služby. Nově založené firmy poskytnou služby celé skupině ČEZ.
Všechny uvedené transakce se uskuteční formou prodeje majetku za cenu, kterou určí soudní znalec. Jedinou výjimkou jsou společnosti ČEZ Distribuce a ČEZ Prodej, na které převedou regionální distributoři aktiva formou vkladu majetku.
