Problémy chovatelů nikdo ani za jelita v pražských ulicích nevyřeší
Chovatelům, kteří prodávají vykrmená prasata na jatka se ztrátou, do zpěvu moc není. Možná by ale neškodilo zanotovat si „Jednou jsi dole, jednou nahoře…“ a vzpomenout na minulé tři roky, kdy byli v černých číslech – nebo alespoň ti, kteří prasata dělat umí, a ti by měli být měřítkem. Někteří také přiznávají, že se sinusoidou v ekonomice počítají, předem tedy museli tušit, že letošní rok jim nebude nakloněn. Jenže v posledních týdnech se cenová křivka zařezává až příliš hluboko, když na druhé straně náklady zvedá drahé obilí. Státní kasa má proto vysypat miliardu na přežití výkrmců, jinak za ni budou v úterý pod taktovkou Agrární komory demonstrovat v hlavním městě. Zoufalý to krok, když pomineme, že v Česku se ceny pašíků drží od července nad průměrem Evropské unie a po dva měsíce byl tento rozdíl výrazný. Chovatelé prasat jako by si chtěli odpárat, že jsou zároveň zemědělci. A jak ti si letos vedou? V říjnu stouply farmářské ceny meziročně o čtvrtinu (v průmyslu a stavebnictví po čtyřech procentech), do zemědělství se na podporách nasype 36 miliard korun a očekávaný desetimiliardový zisk bude historickým rekordem. S obilím, které je letos pomalu nad zlato, mohou zemědělci naložit dvojím způsobem. Buď ho za nádherné ceny prodají a pěkně vydělají, nebo zrno zkrmí a může je těšit, že si tím zachraňují ekonomiku prasat. Je tu však skupina specializovaných velkochovů, založených za socialismu zemědělskými družstvy. Tyto fabriky na vepřové mají významný podíl na celkové produkci, ale nemají půdu, aby si vypěstovaly krmné obilí. Jim se teď skutečně těžko dýchá, když je jejich vlastníci s půdou (zemědělská družstva a akciovky) nepodrží. To si ale musí vyříkat mezi sebou - v pražských ulicích za ně jejich vztah – nevztah nikdo nevyřeší. Ani za jelita a jitrnice zdarma.
