Ministerstvo průmyslu vydalo licenci na vývoz pasivních radarů
Zmenšenou verzi proslavených i obávaných českých radarů Tamara kupuje Čína. Urbanovo ministerstvo průmyslu a obchodu už k tomu letos v lednu vydalo potřebnou exportní licenci. Od podniku Omnipol by Číňané podle informací týdeníku EURO měli získat patnáct kusů radarů označených jako Věra. Zaplatí za ně zhruba miliardu a půl korun, sto milionů za kus. Česká strana poskytne Číně i odborníky, kteří dokážou radary „oživit“.
Číňané se v minulosti zajímali přímo i o Tamary, které měla československá armáda ve výzbroji od roku 1987. Zbrojní experti se domnívají, že jejich vývoz do citlivých regionů ale blokovali Američané a později i NATO kvůli obavám, že radar vyvinutý v Československu dokáže odhalit jejich neviditelné letouny typu Stealth.
Navíc by prodej Tamar mohl údajně ohrozit existenci letounů se zabudovanými radary včasné výstrahy a kontroly AWACS, jež provozuje přímo Severoatlantická aliance. AWACS totiž funguje jen z letadel a je proto v porovnání s pasivními radary české výroby velmi drahý, i když je prý stejně účinný.
Omnipol to zařídí.
Spojeným státům se vývoz radarů Věra do Číny nelíbí ani nyní. Informace týdeníku EURO dokazují, že se již dokonce obrátili na českého velvyslance v USA Martina Palouše se žádostí o vysvětlení. Vše ale probíhá jen na neoficální úrovni, ambasáda nechce nic potvrdit. „Velvyslanec o této věci s americkou stranou nejednal a ani nemá pokyn jednat,“ uvedl Paloušův zástupce Vratislav Janda.
Čína bude vůbec první zahraniční uživatel radaru Věra. První radary by měla dostat ještě letos. „Licence na vývoz tohoto systému do Číny již byla oprávněnému subjektu skutečně udělena v souladu se zákonem o zahraničním obchodu s vojenským materiálem,“ potvrdil týdeníku EURO mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) Ivo Mravinac. Detaily odmítl sdělit s tím, že licenční řízení je neveřejné. Radar ale už v zahraničí „působil“: Prošel testy na letištích v Paříži a Londýně.
Vývoz radarů Věra do Číny ale v Česku neschválilo pouze ministerstvo průmyslu. Podle zákona o exportu zbraní a podobných systémů musí licenční správa MPO ještě před udělením vývozního povolení celou záležitost konzultovat s ministerstvy zahraničních věcí a obrany. Bez jejich kladného stanoviska by se export nemohl uskutečnit.
Vývoz radarů má zajistit Omnipol. Právě tento kdysi monopolní obchodník se zbraněmi v minulosti prodával i Tamary. Do roku 1990 jich prodal, většinou do států bývalého Sovětského svazu, celkem šedesát. Poslední Tamaru koupil v roce 1991 Omán, podle zpravodajských informací ji ale ve skutečnosti koupili k testování Američané. Jednu radarovou soupravu používá i německý Bundeswehr, který ji získal po sjednocení Německa od východoněmecké Volksarme.
Ta si pamatuje.
Pasivní radary Věra vyrábí tým odborníků z pardubické společnosti Era, který se původně podílel na vývoji a výrobě radarů typu Tamara v dnes již zkrachovalé pardubické Tesle.
Tesla přitom skončila i kvůli nepřejícnému postoji českého ministerstva obrany. To začalo koncem devadesátých let spolupracovat s nově založenou společností Era, kam přešli právě lidé z Tesly. Resort obrany dokonce v roce 1997 podepsal se společností Era smlouvu na vývoj a výrobu systémů Borap a SDD, zvyšujících dosah a citlivost Tamary. Na vývoj radaru Věra pak Era dostala od vojáků tři sta milionů korun.
Věra je v podstatě zmenšenou verzí Tamary. Na rozdíl od starších typů, které musely převážet nákladní vojenské Tatry 815, se vejde do osobního automobilu. Zachytí například letadlo až do vzdálenosti 500 kilometrů, přesnost lokalizace je deset až sto metrů. Může najednou sledovat až dvě stě letounů. Je vhodná jak pro civilní, tak pro vojenské účely. Ve své výzbroji ji má od roku 1996 i česká armáda, od teroristických útoků na New York střeží jedna Věra i letiště v Praze-Ruzyni. České ministerstvo obrany se dokonce na pražském summitu NATO zavázalo, že vybuduje jednu jednotku vybavenou pasivními sledovacími systémy a dá ji Alianci k dispozici.
Výhoda pasivních radiolokátorů typu Tamara a Věra je v tom, že signály nevysílají, ale pouze přijímají. V důsledku toho je nemůže případný nepřítel odhalit a zničit. Systém Věra, který ze tří poměrně malých stanic vzdálených od sebe několik desítek kilometrů, může být navíc plně mobilní. Pracuje na hyperbolickočasovém principu, pomocí tří čidel dokáže přesně stanovit vzdálenost a výšku cíle. Díky počítačovému zpracování dat si Věra navíc předměty, které už jednou „viděla“, pamatuje a dokáže na to upozornit obsluhu.
