Spor o tantiémy státních úředníků v ČEZ jako precedens
Stačí jediný soudní rozsudek a například náměstkyni ministra Grégra Miladě Vlasákové se otevřou cesty k milionům. I další úředníci, kteří sedí v dozorčích radách nebo představenstvech státních či polostátních společností, by si mohli přijít na slušné peníze. Současná legislativa totiž jasně neřeší, zda státní úředníci mohou za výkon těchto funkcí pobírat odměny a případně i tantiémy. Klíčový případ, který by měl mezery vysvětlit a dal by úředníkům právo na podíl na zisku, nyní leží již podruhé na pražském Městském soudu. Proti sobě stojí ČEZ jako žalobce a na druhé straně bývalí členové dozorčí rady elektrárenského gigantu. Soud se pro usnadnění vede pouze proti jednomu z nich, Zdeňku Spitzerovi. Když seděl v dozorčí radě, byl zaměstnancem ministerstva průmyslu a obchodu, dnes vede oddělení rizikových úvěrů IPB v ČSOB. Peníze máte u notáře. Když se na valné hromadě ČEZ v roce 1994 rozděloval zisk, nárok na tantiémy byl přiznán všem členům dozorčí rady bez ohledu na to, zda byli zaměstnanci státní správy nebo ne. Několik členů dozorčí rady z řad zaměstnanců státní správy si však peníze nevyzvedlo s tím, že tak učiní až poté, co na ministerstvech pracovat nebudou. Vycházeli přitom z nejasné formulace ustanovení Zákoníku práce, které upravuje případné působení státních zaměstnanců v kontrolních a řídících orgánech podnikatelských subjektů. Lidé ze státní správy podle něj mohou v takových orgánech působit pouze tehdy, byli–li tam vysláni zaměstnavatelem, a navíc za takovou činnost nemají pobírat odměny. Právě proto se čtyři lidé z řad státních úředníků rozhodli peníze nevzít, i když u tantiém nešlo o odměny, ale o podíl na zisku. Řádně přitom veškeré peníze zdanili. Vyslání někoho zaměstnavatelem do orgánu jakékoli jiné společnosti je přitom v naprostém rozporu s Obchodním zákoníkem. Ten v úpravě obchodních společností jasně říká, že do orgánů společnosti jsou lidé voleni valnou hromadou, a ne dosazováni. Nesouvisí to s tím, že si majoritní akcionář do orgánů společnosti vahou svých hlasů prosadí svého člověka. To, že si čtyři státní úředníci své peníze nevyzvedli, se později ukázalo jako velká chyba. Představenstvo rozhodlo, že nevyzvednuté peníze uloží do notářské úschovy a vydá je členům dozorčí rady pouze tehdy, vyhrají–li soud. Tento krok oznámilo představenstvo jen dopisem. Na valné hromadě o rok později už státním úředníkům v dozorčí radě tantiémy nebyly přiznány vůbec. Je to podobná situace, jako kdyby někteří akcionáři se stejnými cennými papíry dostali svou dividendu a jiní ne. Žalob bylo nakonec podáno několik. Jeden z tehdejších členů dozorčí rady Jiří Marek (dnes konzultant v energetice také pro ministerstvo financí) se domáhá vydání svých tantiém, ale i vyplacení odměn. Další žalobou ČEZ požaduje určení, že státní úředníci na tantiému nárok nemají. Tantiéma je odměna. Spis Jiřího Marka nyní leží na Nejvyšším soudu, k němuž podal odvolání. Pražský Městský soud totiž v odvolacím řízení Markovy nároky zamítl. Spor o to, zda na tantiémy nárok je, či není, se vede už od roku 1996. Soud prvního stupně rozhodl, že tantiémy mají dostat státní úředníci stejně jako jejich „nestátní kolegové. ČEZ se odvolal a Městský soud vrátil případ zpět na Obvodní soud pro Prahu 5. Soudkyně rozsudek opět potvrdila a minulý týden měl padnout definitivní rozsudek na městě. Žalovaná strana však našla v odvolání společnosti ČEZ formální nedostatky v rozporu s vnitřními předpisy společnosti totiž na odvolání chyběl podpis generálního ředitele. Podle Spitzera i Marka, který vystupuje jako vedlejší účastník, by to mohl být důvod pro zpochybnění celého odvolacího řízení. ČEZ však předložil plnou moc, která takový postup znemožní. Není zatím jasné, jak řízení, odročené na květen, dopadne. Právník ČEZ Daniel Mašek pro týdeník EURO uvedl, že počítá s úspěchem. Podrobnosti odmítl sdělit. Omezil se jen na to, že vychází z existence pravomocného rozsudku téhož soudu v podobné věci (rozsudek ve věci Marka samotného), který zněl ve prospěch ČEZ. „Soud tehdy prakticky ztotožnil odměnu s tantiémou, říká Mašek. Povinnosti bez práv. Zamítne–li pražský Městský soud nároky na tantiémy, Marek se Spitzerem vidí naději v řízení před Ústavním soudem. Tvrdí, že jestliže měli v dozorčí radě povinnosti jako ostatní členové, není důvod, proč by neměli mít i stejná práva, jak je přiznává Listina základních práv a svobod. Argumentují také tím, že byla–li jim tantiéma přiznána jednou, není důvod ji nepřiznat znovu. Navíc dostávali některé stejné odměny, jaké příslušely ostatním „nestátním členům dozorčí rady: kapitálové životní pojištění, vyšší diety, služební auto. Situace, do níž se dostal ČEZ, je obdobná i v řadě jiných společností se státní účastí. Často se řeší obcházením zákona: výplaty odměn a tantiém dostanou pouze „nestátní členové orgánů, ale jejich část poukážou kolegům zaměstnaným ve státní správě. Problém se týká asi 120 úředníků a třiceti poslanců. Ministr Vladimír Špidla se chystá tuto situaci řešit novým zákonem. Fyzické osoby ze státní správy by měly v orgánech společností jednat na pokyn svého zaměstnavatele a navíc nenést prakticky žádnou odpovědnost. Vznikla by naprosto absurdní situace, kdy do chodu samostatného podniku by zasahovala jakási třetí osoba – úřad. Bez zákonem daných kompetencí. Navíc by se zcela vytratila rovnoprávnost členů kontrolních i řídících orgánů.
