Verdikty na hlavu

Ústavní soud vynesl průlomový rozsudek proti machinacím...

Celý podtitul: Ústavní soud vynesl průlomový rozsudek proti machinacím při vytěsňování menšinových vlastníků

Nomen omen. Sotva mohl Michal Viterna, milovník Josepha Hellera, tušit, co všechno potká jeho společnost, když ji pojmenoval podle stenografisty Popinjaye z Hlavy XXII. Absurdní postupy a rozhodnutí českých soudů, jejichž obětí byla Popinjay, s. r. o., v uplynulých letech, jsou jako vystřižené z kultovní Hellerovy knihy. Propříště již bude Viterna vědět, že slovo je osud, nese význam.
Společnost Popinjay bojuje se dvěma velkými soupeři - Sokolovskou uhelnou a ČSOB - o výši protiplnění při vytěsnění drobných akcionářů ze sokolovských dolů a z Hypoteční banky.

Plukovník: „Chcete něco říci na svou obranu, než vynesu rozsudek?“ Clevinger: „Ano, pane plukovníku! Napřed mi musíte prokázat vinu.“ Plukovník: „Co bych vám prokazoval. Jste vinen, a šmitec.“ Clevinger: „Ale čím? Mám právo přímé konfrontace s tím, kdo mě obvinil, pane plukovníku, a taky na důstojníka, který by působil ve funkci mého obhájce.“ Plukovník: „Má na to právo?“ Scheisskopf: „Já se s ním klidně budu konfrontovat.“ Plukovník: „Tak se s ním konfrontujte, když chcete. Ale hoďte sebou. Ať s tím trochu pohneme. Kdo je prokurátor?“ Scheisskopf: „Já, pane plukovníku.“ Plukovník: „Tak jo.“ Clevinger: „A kdo mě bude obhajovat?“ Scheisskopf: „Hlásím, že já.“ Plukovník: „Tak dobrá. A budeme potřebovat ještě jednoho soudce pro případ, že bychom se my dva tady s panem majorem Metcalfem nedokázali shodnout!“ (Zachechtá se.) Scheisskopf: „Já bych mohl fungovat i jako soudce, pane plukovníku. Když už ho žaluju a obhajuju, mám všechny předpoklady vidět jasně obě strany problému bez jakékoli nežádoucí podjatosti.“ Plukovník: „To zní docela rozumně. Takže můžeme začít. Nuže – na základě důkazního materiálu, se kterým jsem měl příležitost se seznámit, jeví se mi případ Clevinger jak jako otevřený, tak jako uzavřený. Zbývá pouze stanovit, z čeho ho obviníme.“ Scheisskopf: „Obviňuji trestance Clevingera z klopýtnutí bez oprávnění, a tím z úmyslného rozrušování pochodujícího útvaru a násilného napadení s úmyslem poškodit zdraví, z hrubě neukázněného chování, z chození do školy, ze záměrné depravace…“ Stenograf: „Z čeho prosím?“ Scheisskopf: „De-pra-va-ce.“ Plukovník: „Co to je?“ Scheisskopf: „To zřejmě nikdo neví, pane plukovníku. Nikde jsem to nezjistil.“ Plukovník: „Takže chlapec bude mít dost co dělat, aby to obvinění vyvrátil, co?“
Pramen: Joseph Heller, Hlava XXII

Uklidnění, že Hlava XXII je přece pouze kniha a jisté míry racionality se lze nadít i u české justice, se Michal Viterna dočkal až letos v březnu díky rozsudku Ústavního soudu. Nicméně vezměme to popořádku, případ po případu a po časové ose.
V květnu 2005 rozhodla valná hromada Sokolovské uhelné o převodu jmění na hlavního akcionáře za cenu 848 Kč na jednu akcii. V té době však na každou jednu akcii připadalo čisté obchodní jmění 2109 Kč a nejméně této částky se rovněž menšinoví akcionáři začali domáhat. Jako první v srpnu 2005 podala žalobu na přezkoumání výše protiplnění společnost Popinjay. Coby vyvlastněný menšinový akcionář společnosti Sokolovská uhelná se Popinjay soudí o výši vypořádání z tohoto nuceného obchodu. Postup Krajského soudu v Plzni v celé věci byl zjevně v rozporu s právem na spravedlivý soudní proces. Soudkyně Miroslava Jarošová obratem společnosti Popinjay vyměřila soudní poplatek z rozdílové výše mezi 2109 a 848 Kč, přestože jde o typ řízení, kterým se fakticky nahrazuje řízení o neplatnosti usnesení valné hromady, kdy se hradí soudní poplatek tisíc korun. Prakticky tedy čím více je akcionář okraden, tím vyšší soudní poplatek musí zaplatit. Popinjay v procesní nouzi, protože jinak by řízení bylo zastaveno, zaplatila přes 185 tisíc korun, aby se mohla domáhat svých práv.
Po uhrazení soudního poplatku chtěl do řízení jako vedlejší účastník vstoupit ještě jiný údajný akcionář, proti čemuž však Sokolovská uhelná protestovala a vstup vedlejšího účastníka byl zamítnut. Ten se odvolal k Vrchnímu soudu, který verdikt o jeho nepřipuštění potvrdil.
Mezitím podali ke Krajskému soudu v Plzni žaloby další menšinoví akcionáři a soudkyně Jarošová v roce 2007 vyrozuměla společnost Popinjay, že jeho řízení přerušuje (přestože Popinjay podal žalobu jako první!), neboť jiné řízení ve stejné věci je již v pokročilejším stadiu. V něm se přezkoumání výše protiplnění domáhá Lubor Adámek a pravomocný rozsudek v jeho kauze se měl stát závazným i pro všechna ostatní řízení, tedy i pro Popinjay. Proč plzeňský soud nesloučil všechny žaloby v jedné věci do jednoho případu, aby všichni žalující měli právo do řízení aktivně zasahovat?
„Začal jsem znovu číst Hlavu XXII, abych si připomenul, čeho všeho se člověk může u soudů dočkat. Za 185 tisíc korun bych se v případu nemohl k ničemu vyjádřit, nemohl bych učinit jediný procesní úkon, předložit žádný argument či zpochybnit tvrzení Sokolovské uhelné. Navíc mám podezření, že pan Adámek je nějak domluven s většinovými akcionáři Sokolovské uhelné, pány Štěpánkem a Rokosem. Vždyť znalec, který byl ustaven v jeho případu, vypracoval posudek, který je v otázce výše vypořádání téměř shodný s tím původním,“ říká jednatel společnosti Popinjay Michal Viterna.

Zpátky na začátku Popinjay se tedy odvolal k Vrchnímu soudu, kde argumentoval: „Přerušením řízení nám byla odebrána možnost vyjádřit se například k osobě znalce, případně i soudce, z hlediska námitky z podjatosti, a bylo nám tak upřeno právo aktivně se do řízení zapojit. Hrozí nebezpečí, že většinový akcionář bude s tím prvním žalujícím akcionářem dohodnut. Tedy že bude pravomocně rozhodnuto a pro ostatní akcionáře bude závazné to, co bude vycházet z posudku znalce, který bude nějakým způsobem spojen s většinovým akcionářem.“ Jenže Vrchní soud v únoru 2008 rozhodnutí z kraje o přerušení řízení potvrdil a předseda senátu Vojtěch Trojánek v odůvodnění uvedl: „Argumenty odvolatele o možnosti zmanipulování výsledku v prvním řízení, bez konkrétních indicií, že se tak děje, přijmout nelze. Soudy soudním znalcům v zásadě důvěřují.“
Popinjay se jako na poslední instanci obrátil na Ústavní soud a ten mu v březnu letošního roku dal za pravdu, že obecné soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces, a usnesení Vrchního soudu v Praze i Krajského soudu v Plzni zrušil. Ústavní soud nařídil plzeňské soudkyni, aby pokračovala v případu Popinjay versus Sokolovská uhelná a všechny ostatní žaloby připojila k tomuto případu.
Co na to říká Jarošová? Proč od března, kdy Ústavní soud rozhodl, nenařídila do dnešního dne jednání? „Já se s vámi nemohu bavit o probíhajícím řízení, protože nejste jeho účastníkem, a navíc mi rozhodnutí Ústavního soudu nepřísluší komentovat,“ reagovala na dotazy týdeníku EURO.
Případ se teď vrací na začátek, neboť firma Popinjay po třech letech konečně dosáhla rozhodnutí, že se může domáhat přezkoumání výše protiplnění od Sokolovské uhelné a jako žalobce se i účastnit řízení. Pokud uspěje a Sokolovská uhelná bude muset doplatit vytěsněným minoritním akcionářům 1261 korun na akcii, bude ji to stát při čtyřech procentech akcií vytěsněných minoritářů přibližně čtyři sta milionů korun.
Sokolovská uhelná se k případu nevyjádřila a na zaslané otázky neodpověděla.
Rozsudek Ústavního soudu je průlomový a bude mít dopad ve stovkách dalších žalob, jež vedou drobní akcionáři, kteří nejsou spokojení s cenou, jakou inkasovali při vyvlastnění většinovým vlastníkem. Napříště již budou soudy muset připojit všechny žalobce k tomu prvnímu a každý akcionář se bude moci aktivně domáhat u soudu svého práva – navrhovat důkazy, zpochybňovat znalce a tak dále.

Plukovník: „Tak kde jsme to přestali? Přečtěte mi poslední větu.“ Stenograf: „Přečtěte mi poslední větu.“ Plukovník: „To je přece zase ta moje poslední věta!“ Stenograf: „Nikoli pane plukovníku. To je moje poslední věta. Před chviličkou jsem vám ji četl, vzpomínáte si?“ Plukovník: „Panebože! Přečtěte mi jeho poslední větu, pitomče! Poslyšte, jak vy se vlastně jmenujete?“ Stenograf: „Popinjay, pane plukovníku.“ Plukovník: „Dobrá, Popinjayi – vy přijdete na řadu hned potom. Jakmile skončíme to řízení s ním, zahájíme řízení s vámi. Je vám to jasné?“ Stenograf: „Ano, pane plukovníku. Z čeho budu obžalován?“ Plukovník: „To je přece úplně jedno, ne? Slyšeli jste, na co se mě ptal? Dostanete lekci, Popinjayi – jen co skončíme tady s Clevingerem, vezmeme si na paškál vás. Kadete Clevingere, jste to – jste kadet Clevinger, že? Ne Popinjay?“ Stenograf: „Já jsem Popinjay, pane plukovníku.“ Plukovník: „Popinjayi – je snad váš otec milionář? Nebo třeba senátor?“ Stenograf: „Ne, pane plukovníku.“ Plukovník: „Tak to v tom teda lítáte, Popinjayi, a hned tak se z toho nevyhrabete. A generál taky není, co? Myslím váš otec. Ani vysoký vládní úředník, že ne?“ Stenograf: „Nikoli, pane plukovníku.“ Plukovník: „To je dobře. A co tedy dělá váš pan otec?“ Stenograf: „Už umřel, pane plukovníku.“ Plukovník: „Výborně. To v tom tedy opravdu lítáte, Popinjayi.“
Pramen: Joseph Heller, Hlava XXII

Ještě absurdnější soudní smyčku předvedla soudkyně Milada Mašinová z Městského soudu v Praze. Jakožto akcionář Hypoteční banky se firma Popinjay cítila poškozena rozhodnutím valné hromady o vyvlastnění drobných akcionářů za cenu 1398 korun za akcii, což prosadil většinový akcionář - ČSOB - v září 2005. „Podali jsme ihned návrh na vyslovení neplatnosti valné hromady a zároveň jsme podali návrh na přezkoumání výše protiplnění o úhradu dorovnání,“ říká jednatel společnosti Popinjay Michal Viterna.
O rok později, v říjnu 2006, rozhodla valná hromada Hypoteční banky o navýšení základního jmění s přednostním právem dosavadních akcionářů za emisní kurz 1600 korun. Zároveň bylo oznámeno, že přechod akcií na hlavního akcionáře za cenu 1398 korun se bude vztahovat i na tyto nově nabyté akcie. ČSOB tak minoritním akcionářům připravila nabídku, která se nedá odmítnout. Mají si koupit akcie, které jim budou v blízké budoucnosti zase odebrány, a to za cenu o 202 korun nižší, než za kolik si je koupí.
Společnost Popinjay se tedy opět obrátila na soud. Tentokrát s návrhem na přerušení řízení o zápisu rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu a také s návrhem na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Pražská soudkyně Milada Mašinová nejprve 9. listopadu 2006 zamítla návrh na přerušení řízení o zápisu usnesení valné hromady Hypoteční banky, neboť podle ní soud nemůže z důvodu probíhajícího řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady přerušit rejstříkové řízení.
O tři týdny později, 28. listopadu 2006, tatáž soudkyně zamítla i onen návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady s odůvodněním, že pokud rejstříkový soud usnesení již zapsal, tak proto, že jej dostatečně prozkoumal, a že je tedy usnesení platné a ani není třeba nařizovat v této věci jednání.
S Mašinovou se týdeníku EURO hovořit nepodařilo. Tisková mluvčí Městského soudu v Praze Martina Lhotáková na ni kontakt neměla a z ústředny soudu ve Slezské ulici nás odmítli přepojit. Na soudkyni Mašinovou nás nechtěla přepojit ani Zuzana Kalná z kanceláře obchodního rejstříku Městského soudu s tímto odůvodněním: „Pouze plním pokyny, které jsem dostala.“
V prosinci 2007 rozhodla valná hromada Hypoteční banky o dalším navýšení základního jmění - tentokrát za emisní kurz 1700 korun za akcii. V březnu letošního roku nechalo představenstvo banky zapsat do obchodního rejstříku vyvlastnění za oněch 1398 korun za akcii. A minulý měsíc, 18. června 2009, byla do obchodního rejstříku jako jediný akcionář Hypoteční banky již zapsána ČSOB.

Korektní cena Drobní akcionáři tak mohli uplatnit své přednostní právo na upsání akcií za 1700 korun, aby jim akcie byly následně odebrány za 1398 korun. Je zjevné, že tento návrh zakládá na bezdůvodné obohacení hlavního akcionáře. ČSOB zneužila svůj většinový podíl v Hypoteční bance, neboť nechala nastavit taková pravidla úpisu, aby minoritním akcionářům bylo ekonomicky znemožněno akcie upisovat.
Tiskový mluvčí ČSOB Ivo Měšťánek k tomu říká: „Je otázkou, proč by si měl minoritní akcionář kupovat akcie společnosti v době, kdy již proběhlo rozhodnutí valné hromady o vyvlastnění drobných akcionářů. Cena ve výši 1398 Kč za akcii byla určena nezávislým odborným posudkem dle stavu v roce 2005. Vztahuje se logicky k hodnotě společnosti v období, kdy padlo rozhodnutí o squeeze-out (vytěsnění drobných akcionářů - pozn. red.), a my ji považujeme za korektní. Pokud by soud dospěl k jiné ceně, ať již vyšší nebo nižší, budeme ji respektovat.“ Společnost Popinjay souboj nechce vzdát. „Věřím, že nám soudy nakonec dají za pravdu, byť třeba až u poslední instance, a že nakonec uspějeme jak proti ČSOB, tak proti Sokolovské uhelné. A pokud ne, měl Heller pravdu a já nechám vydat jeho Hlavu XXII s vlastními ilustracemi a budu ji rozdávat středoškolákům, aby věděli, do jaké společnosti vstupují,“ uzavírá Michal Viterna.
Anebo by mohl zkusit přejmenovat svoji společnost na Scheisskopf. Nomen omen.