Veřejná bitva o veřejnou TV

30. 11. 2004

Soukromé televize si stěžují, že stanice financované z daní nesoutěží podle pravidel

Je sobotní večer a miliony německých domácích povalečů se uvelebily ve hřejivé záři svých televizních přijímačů. Když si diváci zapnou některou z nejznámějších německých stanic během hlavního vysílacího času, mohou si vybrat z následujících pořadů: Velký partnerský test, což je poradní show pro páry, detektivní show V podezření, dále známá televizní hra Chcete být milionářem? a nakonec Sto nejotravnějších německých hitů, představující týdenní dávku pop music.
Kde je však intelektuální obsah, za který si Němci platí? Podle systému starého několik desítek let vybírá Německo od každé domácnosti s televizorem 21 dolarů měsíčně. Výsledných sedm miliard dolarů ročně slouží na financování nejrozsáhlejší veřejnoprávní mediální sítě v Evropě, která zahrnuje výrobu filmů, 22 televizních kanálů a více než padesát rádiových stanic. Britská BBC získala od daňových poplatníků v uplynulém fiskálním roce pouze 5,2 miliardy dolarů. Němci si ale stále častěji kladou otázku, zda dostávají za své peníze odpovídající hodnotu. „Co se týče obsahu, není mezi veřejnými a soukromými stanicemi prakticky žádný rozdíl,“ myslí si učitelka z Berlína Ursula Roggová.
To je častá výtka, která upozorňuje na selhání německého duálního systému veřejných a soukromých stanic. Když se první soukromé stanice vydaly do éteru v roce 1984, očekávalo se, že televizní stanice financované z reklamy budou vzkvétat bok po boku se stanicemi financovanými z veřejných zdrojů. Místo toho se bohaté veřejnoprávní stanice snaží odlákávat diváky soukromých stanic tím, že kopírují jejich program určený masám. Příjmy za reklamu přitom po letech útlumu začínají narůstat. „ARD a ZDF v hlavním vysílacím čase stále častěji dávají komerční pořady, naopak ty kulturní odsouvají hluboko do noci,“ prohlašuje o hlavních veřejnoprávních stanicích Georg Kofler, generální ředitel placeného televizního kanálu Premiere.
V Německu i mimo něj se začínají projevovat obavy, že veřejnoprávní média dostávají protizákonné dotace na činnosti, v nichž přímo konkurují soukromým hráčům. Mluvčí orgánu Evropské unie pro hospodářskou soutěž potvrdila, že Brusel se už danou záležitostí zabývá. Miriam Meckelová, náměstkyně ministra pro média ze Severního Porýní-Vestfálska, si myslí, že problém by bylo možné vyřešit, pokud by německá veřejnoprávní média následovala BBC a po jejím vzoru se rozdělila na dvě divize - jednu pro veřejnoprávní programy a druhou pro komerční. „Odmítání tohoto principu může mít jen jediný důvod, a sice že chtějí něco skrývat,“ je přesvědčená Meckelová. Toto obvinění veřejné televizní sítě důrazně odmítají. „Všechny aktivity, kterých se účastníme, spadají do našeho veřejnoprávního poslání,“ prohlašuje Carl-Eugen Eberle, vedoucí právního oddělení stanice ZDF.

Kufry plné zlata.

V bitvě jde ale o víc. Příjmy z televizní reklamy poklesly v loňském roce o 3,7 procenta na necelých pět miliard dolarů. To přimělo soukromé stanice snižovat náklady a hledat jiné zdroje příjmů. Veřejné stanice si přesto opasky moc utahovat nemusely, protože nejsou na příjmech z reklamy a sponzorování prakticky vůbec závislé. Dokonce bylo schváleno zvýšení měsíčního poplatku, který Němci musí platit, o 1,15 dolaru od příštího roku.
S přebytkem peněz si mohou veřejné stanice dovolit utrácet za ty nejlepší pořady. V listopadu podepsala ARD smlouvu s se známým moderátorem talk show Haraldem Schmidtem, který v minulém roce opustil komerční stanici SAT.1 kvůli neshodám ohledně smlouvy. Znalci z oboru tvrdí, že ARD platí Schmidtovi za moderování dvou talk show týdně až 11,7 milionu dolarů za rok.
Veřejnoprávní sítě rovněž sypou spoustu peněz do sportovních programů. Za vysílací práva na živý přenos 49 zápasů z fotbalového mistrovství světa 2006 pořádaného v Německu zaplatily ARD a ZDF téměř 326 milionů dolarů. Podle Guillauma de Posch, ředitele stanice ProSiebenSat.1 Media, je to třikrát více, než je možné za tři týdny trvání mistrovství vydělat na reklamě. Premiere zaslala do Bruselu stížnost, že ARD a ZDF použily finance z veřejných zdrojů na zakoupení vysílacích práv na sportovní utkání, což podle pravidel unie o hospodářské soutěži představuje nezákonnou dotaci. Teď je řada na Bruselu, aby udělal na hřišti pořádek. Veřejné versus soukromé Německé veřejnoprávní stanice dosáhly vysoké sledovanosti kopírováním masového zaměření komerčních stanic
Stanice Sledovanost* Vlastnictví