Výjimku může povolit Úřad pro ochranu hospodářské soutěže
Josef Bednář (44) Absolvoval Elektrotechnickou fakultu Vysokého učení technického v Brně,poté pracoval v Geofyzice Brno ve výrobě přístrojů na měření radioaktivity. V devadesátých letech nastoupil krátce pro vzniku instituce na Český úřad pro hospodářskou soutěž a postupně se stal nejbližším spolupracovníkem šéfa úřadu Stanislava Bělehrádka. Od roku 1994 zastával funkci náměstka ministra pro hospodářskou soutěž, po opětovné přeměně ministerstva na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) byl jeho místopředsedou. Od 1. února 1999 je předsedou ÚOHS. Je absolventem studijního pobytu zaměřeného na hospodářskou soutěž na Federal Trade Commision a Department of Justice v USA. V roce 1996 neúspěšně kandidoval za KDU–ČSL ve volbách do sněmovny.
EURO: Z pokut, které loni udělil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), připadá největší podíl na takzvané kartelové dohody. Znamená to, že je to nejčastější případ porušování zásad volného trhu? BEDNÁŘ: Ano, nejčastějšími případy porušování pravidel hospodářské soutěže jsou dohody mezi soutěžiteli o cenách nebo o rozdělení trhu. A to nejen u nás. V praxi jak Evropské komise, tak jednotlivých členských států jsou kartelové dohody tvrdě postihovány. V poslední době věnuje jejich detekci a postihu velkou pozornost i Evropská komise, a dokonce vyhlásila takzvaný lenience program, kdy se mírněji pohlíží na firmy, které se přiznaly, že takovouto dohodu uzavřely. V tom případě komise buď neuděluje pokutu vůbec, anebo v nižší míře. EURO: A když se nepřizná? BEDNÁŘ: Pak je třeba takovouto dohodu odhalit. Ostatně u nás zákon žádný lenience program neumožňuje. Prokazování kartelových dohod, zejména horizontálních, je všude náročné na čas i na odbornou způsobilost. A je pravda, že i soutěžitelé se přizpůsobili novým podmínkám. Soutěžní právo je více známé, také jsou známé některé zásahy antimonopolního úřadu, takže nelze vyloučit, že postupy firem jsou rafinovanější a jsou daleko náročnější z hlediska odhalování. EURO: Co jsou horizontální kartelové dohody? BEDNÁŘ: Dohody mezi konkurenty. EURO: Například? BEDNÁŘ: Například loňská dohoda mezi čtyřmi zpracovateli drůbežího masa o stanovení maximálních cen. Příkladem jiné dohody – vertikální, tedy mezi výrobcem a distributorem – jsou smlouvy akciové společnosti Benzina s nájemci čerpacích stanic o cenách doplňkového zboží. Na dohody o prodeji doplňkového zboží existuje v Evropské unii bloková výjimka, ale ta kategoricky stanovuje, že nesmí být uzavírána dohoda o cenách. EURO: A co to je, když distribuční rozvodná společnost nutí nájemce objektu, aby zaplatil dluhy po svém předchůdci pod pohrůžkou, že mu nepřipojí plyn nebo elektřinu? Takový případ se stal. BEDNÁŘ: To není kartelová dohoda, ale je to zneužití dominantního postavení. Většinou k němu dochází v prostředí přirozených monopolů. Proti těmto případům a patrně i proti tomu, o kterém hovoříte, jsme už v minulosti několikrát zasáhli. EURO: Podle oficiální informace proběhlo loni na ÚOHS přes padesát správních řízení týkajících se dohod mezi soutěžiteli, přičemž více než třetina se týkala takzvaných frančízových dohod. Co je na frančíze špatného? BEDNÁŘ: V principu nic. Vesměs jde o vertikální dohody nezpůsobilé narušit hospodářskou soutěž, a naopak mají spíše pozitivní dopady pro spotřebitele, protože se zaručí určitá stejná kvalita služby z hlediska ceny i rychlosti v rozprostřeném prostoru. Zatím ale bylo nutné administrativně posuzovat všechny. To hodně zatěžovalo naše pracovníky, a protože jsme si chtěli vytvořit prostor pro to, abychom se mohli účinněji věnovat těm dohodám, které skutečně mají negativní dopad na soutěž a na spotřebitele, vydali jsme v souladu s praxí Evropské komise blokovou výjimku pro frančízovou dohodu. Na jejím základě nemusejí být tyto dohody od 1. března letošního roku schvalovány úřadem. EURO: U koncentrací, tedy fúzí, trvá dál povinnost žádat o souhlas váš úřad? BEDNÁŘ: Koncentrace dál patří mezi ta správní řízení, která se posuzují na návrh. To znamená, že soutěžitelé, kteří chtějí koncentraci realizovat, jsou povinni předložit úřadu návrh a ten ji buď povolí bez výhrad, nebo s podmínkami, anebo ji zakáže. Je třeba říct, že v nynějším období internacionalizace a globalizace jsou koncentrace všude na světě posuzovány velice přísně, protože mohou mít negativní dopady na soutěž, vždycky zúží počet hráčů na hřišti, a to může ve svých důsledcích vést k tomu, že i spotřebiteli se zúží sortiment a může i hrozit nebezpečí zvýšení ceny. EURO: Od června platí novelizované znění zákona o veřejných zakázkách. Jaké změny přineslo? BEDNÁŘ: Největší posun směrem k vyššímu stupni kompatibility s právem Evropských společenství je ten, že působnost zákona se rozšiřuje i na zakázky zadávané subjekty působícími v oblasti tak–zvaných přirozených monopolů – tedy elektrárenské a plynárenské společnosti, České dráhy a tak dále. Pravdou ale je, že plné slučitelnosti s právem Evropských společenství dosaženo nebylo, a proto se teď připravuje zákon zcela nový. EURO: To nešlo udělat najednou? BEDNÁŘ: Novelu úřad připravil v roce 1998, ale bohužel sledovala, jak už jsem řekl, pouze dosažení vyššího stupně kompatibility s právem Evropských společenství, nikoliv kompatibility plné, jak bylo už tehdy třeba. Musím konstatovat, že v minulosti úřad podcenil legislativní činnost, takže jsem po svém nástupu věnoval obrovskou pozornost tomu, abychom zpoždění dohnali. EURO: Chybuje se často při zadávání veřejných zakázek? BEDNÁŘ: Veřejné zakázky jsou oblast, kde se často chybuje jak ze strany zadavatelů, tak uchazečů. Už samotný počet podnětů, které úřad obdržel, naznačuje, že množství prohřešků je poměrně značné. Samozřejmě že nejsme schopni postihnout závady při zadávání veřejných zakázek v celé šíři, ale na základě návrhů a podnětů, které jsme prověřovali, jsme udělali analýzu nejčastěji se vyskytujících chyb. Je dostupná jak ve zprávě úřadu za rok 1999, tak na naší internetové stránce. Musím konstatovat, že tyto chyby podle našeho názoru pramení z nerespektování zákona o zadávání veřejných zakázek, zejména v malých obcích je pravděpodobnou příčinou i nedostatečná znalost práva. EURO: Záměrné porušování zákona neregistrujete? BEDNÁŘ: Nelze vyloučit, že nejrůznější chyby jsou záměrné. Úřad ovšem nemá nástroje, aby to zjistil, a není to ani smyslem zákona o veřejných zakázkách. Nicméně když přijdeme na to, že u některého zadavatele se chyby opakují, tak provádíme hloubkovou kontrolu a prověřujeme, zda i v jiných případech zadavatel pochybil, či nikoliv. EURO: U jakého zadavatele se nejvíc kumulují problémy? BEDNÁŘ: Já bych nerad tímto způsobem konkretizoval určité subjekty, které opakovaně porušují zákon, ale je pravda, že existují. O našich závěrech informujeme veřejnost v okamžiku, jakmile existuje pravomocné rozhodnutí, a tyto subjekty jsou i trestány pokutou. EURO: Patrně největší změny vnáší do postavení a činnosti vašeho úřadu zcela nový zákon o veřejné podpoře. Je to tak? BEDNÁŘ: Ano. Od května, kdy nabyl účinnosti zákon o veřejné podpoře neboli o státní pomoci, chrání náš úřad hospodářskou soutěž z komplexního hlediska tak, jak je to obvyklé u některých států Evropské unie. Jednak je to dohled nad ochranou hospodářské soutěže, tedy zásahy proti kartelům, zneužívání dominantního postavení a posuzování koncentrací, dále dohled nad zadáváním veřejných zakázek a konečně i dohled nad veřejnou podporou. Tato kompetence byla na ÚOHS převedena z ministerstva financí a od 1. května je ÚOHS výlučně odpovědný za to, že bude posuzovat veškeré formy státní pomoci z hlediska jejich slučitelnosti se závazky vyplývajícími z Evropské dohody z roku 1995. Za nedostatečnou aplikaci právních principů EU v této oblasti byla Česká republika v minulosti velmi kritizovaná. EURO: Od května si například vláda musí pomoc podnikům v nouzi nechat schválit od vašeho úřadu? BEDNÁŘ: Princip je ten, že veřejná podpora je až na výjimky nepřípustná. A výjimky povoluje po pečlivém přezkoumání případu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, přičemž výjimku buď povolí, nebo zamítne. EURO: Co když se vláda, respektive příslušný resort, rozhodne pomoci dejme tomu Vítkovicím nebo Nové huti? BEDNÁŘ: V případě Vítkovic jsme žádost o výjimku už dostali. Obecně však Evropská komise k ocelářství přistupuje velice striktně, veškeré formy pomoci jsou zakázány až na výjimky – například řešení problémů ve vazbě na životní prostředí nebo pomoc určená na útlum výroby. EURO: A třeba pomoc státu velkým bankám, jako je Česká spořitelna, Komerční banka nebo i IPB? BEDNÁŘ: To je opět zatím teoretická otázka. Případná podpora musí splňovat celou řadu podmínek stanovených zákonem a specifikovaných v metodických materiálech. Samozřejmě musí být posuzován účel podpory. Pokud jde například o dotaci nějakému subjektu za účelem jeho záchrany, je posuzování přísnější než u podpory poskytované v oblasti životního prostředí. V případě posuzování státní pomoci pro restrukturalizaci podniků musí být vypracován restrukturalizační plán, na jehož základě se prokáže, že subjekt je životaschopný. EURO: Takže kdyby se do banky nalily peníze proto, aby se snáze prodala, není to dostatečný důvod? BEDNÁŘ: Samozřejmě že takovýto důvod nemůže být jediným důvodem. Ale problém je třeba vidět v širokém spektru, protože bankovnictví je citlivým sektorem všude ve světě a jeho stav výrazně ovlivňuje celkový stav podnikatelského prostředí. Je třeba také mít na zřeteli, že o veřejnou podporu se jedná, je–li poskytována na netržním principu. Jestliže státem kontrolovaný podnik poskytne prostředky na podporu nějakého podnikání za podmínek, které jsou tržní, to znamená dejme tomu s úrokem běžným v daném období, nejedná se o veřejnou podporu. EURO: V týdeníku EURO jsme upozorňovali na to, že zákon o veřejné podpoře se dostává do kolize s právními normami, které dosud státní pomoc upravovaly. Cítíte to také tak? BEDNÁŘ: Je pravda, že nejdříve byly přijaty specifické zákony a obecná norma až nyní. Například zákon o investičních pobídkách, ale i celá řada jiných norem. V některých není odkaz na tuto obecnou normu a mohlo by se stát, že při jejich aplikaci nebudou respektovány ty principy, které jsou obsaženy v zákoně o veřejné podpoře. Bude nutné zajistit přímou, nebo nepřímou novelizaci těchto norem. EURO: Proč letos tak neslavně skončila novela zákona o hospodářské soutěži? BEDNÁŘ: Tady je třeba zdůraznit, že ve sněmovně se nejdříve projednávala novela zákona o hospodářské soutěži, která byla také připravena už v roce 1998 a bohužel také nesplňovala požadavek plné kompatibility s právem Evropských společenství. Proto jsme připravili zcela nový zákon, který je už nyní v meziresortním připomínkovém řízení a bude předložen vládě nejpozději k 30. červnu. Projednávaná novela nicméně dosáhla vyššího stupně kompatibility a při jejím projednávání nevznikly žádné potíže a žádný závažný pozměňovací návrh. Náš úřad ale v té době připravil ještě dílčí novelu, která se týkala obchodních řetězců a jejich smluvních vztahů s dodavateli. Na základě poslaneckého návrhu došlo ke sloučení těchto dvou novel a paragraf, který řešil problematiku zneužívání ekonomické závislosti, se stal předmětem sporu. EURO: Ale ve sněmovně původně novela prošla i s tímto paragrafem. A senátní znění, které vypouštělo sporný paragraf, sněmovna zamítla, ale současně zamítla i původní znění novely. Proč? BEDNÁŘ: To se musíte zeptat ve sněmovně. EURO: Není to důsledek lobbingu obchodních řetězců? BEDNÁŘ: Nelze vyloučit, že při jednání byli i zástupci obchodních řetězců a zdůvodňovali své stanovisko, takže nelze vyloučit, že lobbing probíhal. EURO: A vy jste nelobbovali? BEDNÁŘ: Do Poslanecké sněmovny může zákon předkládat pouze jednotlivý resort. Náš úřad tuto pravomoc nemá, my jsme byli pouze zpracovateli. A zpracovali jsme čtyři návrhy řešení problému zneužívání ekonomické závislosti. Vláda vybrala variantu číslo čtyři, tedy paragrafované znění novely zákona o ochraně hospodářské soutěže. A ještě bych chtěl podotknout, že původně byla ustavena komise, která měla řešit problematiku nerovného postavení smluvních stran v oblasti maloobchodního trhu. Jejími členy byli zástupci jednotlivých resortů a zástupce našeho úřadu. Jediným materiálem, který byl v rámci komise schválen, byl právě materiál, který vypracoval ÚOHS. EURO: Mrzí vás neschválení paragrafu proti zneužívání ekonomické závislosti? BEDNÁŘ: Já se domnívám, ale skutečně upřímně, že tato problematika je otevřená. A není specifická pro Českou republiku. U nás se vyskytla o deset let později než v Evropě. Je to aktuální otázka, která je diskutována a řešena nikoliv jen v zemích unie. Již šest států EU přijalo legislativní opatření v této oblasti, naposledy Španělsko, které původně tento problém řešilo jako nekalosoutěžní jednání a letos od 1. února přijalo novelu zákona o hospodářské soutěži, kam zakomponovalo institut zneužití ekonomické závislosti. Tuto úpravu má i Německo, Itálie, Portugalsko, řeší to v Dánsku a podobně. Je pravdou, že na úrovni komunitárního práva tento problém řešen není. Tím vlastně argumentoval i Senát. Doporučení EU směřují k tomu řešit zneužívání ekonomické závislosti na národní úrovni.
