Čím je v politice Vladimír Špidla, tím je prý mezi odboráři Milan Štěch. Alespoň to tvrdí mnozí z těch, kteří 19. dubna na III. sjezdu Českomoravské konfederace odborových svazů v Praze zvolili Milana Štěcha šéfem nejsilnější české odborové centrály. Tak jako v ČSSD pragmatického bouřliváka Miloše Zemana vystřídal uhlazený autentický socialista, tak po charismatickém Richardu Falbrovi prý nastoupil pracant a diplomat v jedné osobě. Charisma ale nemá.
Milan Štěch s uvedenou charakteristikou úplně nesouhlasí. „Myslím, že mám více trpělivosti k jednání než ostatní, ale jakmile se nějak rozhodnu, tak jsem důsledný. Zásadní rozhodnutí pečlivě zvažuji, snažím se o kontinuitu názorů,“ říká Štěch pro týdeník EURO. „Hůř se mi spolupracuje s lidmi, kteří často mění názory. Snažím se být proto takový, jaké bych chtěl mít partnery proti sobě,“ vysvětluje a připomíná svůj podíl na řadě dosavadních důležitých kroků odborů.
Strojař z gruntu.
Osmačtyřicetiletý Milan Štěch pochází ze statku ve Slověnicích na Třeboňsku. Zemědělcem se však nestal, vystudoval strojní průmyslovku a svou odborářskou kariéru zahájil roku 1982 v českobudějovické Škodovce. „Dělal jsem ve slévárně, kde bylo třeba lidem zajistit pracovní, hygienické a mzdové podmínky,“ odpovídá na otázku, zda za totality věřil ve smysl odborů. Vadilo mu, že odbory tehdy plnily funkci odpadkového koše, že byly zatěžovány nepatřičnými povinnostmi. V mládí sportoval, na pozdější koníčky - zahrádkaření a ovocnářství – mu v poslední době nezbývá moc času. V devadesátých letech se stal místopředsedou odborového svazu KOVO a před osmi lety pravou rukou Richarda Falbra v centrále ČMKOS. Trvalé bydliště má dodnes v Českých Budějovicích.
„Je to běžec na dlouhé tratě,“ soudí o něm šéf svazu KOVO Jan Uhlíř. „Jeho podíl na výsledné podobě Zákoníku práce pomohl mnoha lidem víc než halasná televizní vystoupení jiných,“ omlouvá nedostatečné Štěchovo charisma. Uhlíř si podobně jako Richard Falbr pochvaluje zvolení Milana Štěcha do nejvyšší odborářské pozice. „Je konsenzuální, ale není rektálně alpinistický,“ říká. Na české odborářské scéně šlo podle Uhlíře o jeden z mála případů, kdy se do vedení dostal schopný funkcionář, a nikoli byl někdo „vykopnut vzhůru“ pro neschopnost.
Levostředová preference.
Jako partnera pro jednání s odbory by Milan Štěch po letošních červnových volbách přivítal koaliční vládu ČSSD s koalicí. „Vladimíra Špidlu i Cyrila Svobodu bych si dovedl představit v čele kabinetu,“ prohlásil. Členem ČSSD (od roku 1998) hodlá být i nadále a rád by zůstal také senátorem: dosud nezávislého senátora za Pelhřimovsko (od roku 1996) strana tamtéž již nominovala do letošních podzimních senátních voleb. Napojení na politickou stranu mu nevadí, alespoň je prý jeho postoj čitelný. „Dám si setsakramentsky bacha, abych tu funkci nezneužil ve prospěch jedné strany,“ ujišťuje.
Partie s Duškem.
Štěch cítil lítost, že kdysi kamarádský vztah mezi Richardem Falbrem a Milošem Zemanem se před dvěma lety změnil v současnou nevraživost. „To bylo k oboustranné škodě,“ tvrdí. Tvrdým oříškem pro nového předsedu možná bude urovnání roztržky mezi ČMKOS a železničářskými odbory Jaromíra Duška, které po konfliktu s Richardem Falbrem ze svazku konfederace před lety vystoupily. Štěch je sice optimista, ale Dušek je přes svou osobní sympatii ke Štěchovi skeptický. „Sblížení může nastat, až dosáhne ČMKOS v akceschopnosti a organizovanosti úrovně naší Asociace samostatných odborů,“ vyzdvihuje své konkurenční sdružení, kam již v minulosti z ČMKOS přešla desítka odborových svazů. Podle Duška bude mít Štěch problém stát se podobně silnou osobností, jakou byl Falbr.
Stávek se nebojím.
Svou principiálnost a odvahu se Milan Štěch snaží ukázat na postoji k vlně stávek za stabilitu zaměstnaneckých poměrů, které před čtrnácti dny ochromily život v Itálii. „Italské odbory jednají oprávněně,“ domnívá se. Pokud by k podobnému zhoršení pracovněprávních podmínek mělo dojít u nás, také by prý připravoval obdobné protesty. „Jednostranné převálcování jednoho z partnerů k jednání by beztak vedlo k destabilizaci společnosti,“ vysvětlil.
Milan Štěch nemá žádné stručné životní krédo, protože několika slovy prý nelze vyjádřit záběr života. „Věřím v člověka. Člověk má být slušný, nemá se nechat ovlivnit, uplatit, aby ho zpětně nemohl někdo vydírat. A má se snažit věřit svému protihráči, že přichází v dobrém,“ říká.
