Pes je skvělý společník, vyžaduje však odpovědný přístup Potřebujete někoho, na koho se můžete spolehnout, že bude stát vždycky při vás? Že vás nezradí, neopustí? Že nenadřadí své osobní zájmy nad zájmy vaše a nenechá vás ve štychu? Pořiďte si psa. Stejně jako přátele a obchodní partnery, i psa si musíte umět vybrat.
Pes je skvělý společník, vyžaduje však odpovědný přístup
Potřebujete někoho, na koho se můžete spolehnout, že bude stát vždycky při vás? Že vás nezradí, neopustí? Že nenadřadí své osobní zájmy nad zájmy vaše a nenechá vás ve štychu? Pořiďte si psa.
Stejně jako přátele a obchodní partnery, i psa si musíte umět vybrat. Pro někoho se hodí roztomiloučký a trochu rozmazlený bišonek, někdo jiný potřebuje poctivého a pevného vlčáka. Jak se v tom množství můžete vyznat? Především se rozhodněte, jestli si chcete vzít štěně, nebo dospělého psa. Obojí má totiž svoje výhody. Štěňátko je roztomilé, snadno si ho zamilujete vy i vaše děti. Na druhou stranu ještě není moc zvladatelné, čeká vás jeho výchova od samého začátku. Navíc si nikdy nemůžete být jisti jeho povahou - stejně jako u lidí i u psů je dobrá výchova jen částí osobnosti. Proto se také vyplatí, než si štěně odvezete, pečlivě sledovat jeho chování ve skupince sourozenců. Může vám to o jeho budoucí povaze hodně napovědět. Pokud nemáte s tímto plemenem zkušenosti, zapátrejte mezi svými známými - zkušený chovatel vám může pomoci vybrat právě to ideální štěně, které byste svým nezkušeným zrakem mohli přehlédnout. Dospělý pes může mít mnoho nevýhod - špatné návyky či traumatickou minulost. Na druhou stranu - většina dospělých psů se dokáže snadno přizpůsobit. Pes, který pochází z neutěšených poměrů, dokáže být za dobrou péči velmi vděčný. Pokud si berete dospělého psa, můžete si vybrat takového, který poslouchá na slovo, nečeká vás tedy počáteční výcvik - pouze prohlubování dobrých návyků. I u dospělých psů je třeba zachovat ostražitost. Někteří lidé se mohou chtít psa zbavit, protože zanedbali jeho výchovu, a pes může mít velmi pokaženou povahu, někdy až nebezpečně.Vždycky si rozmyslete, jestli na soužití s již dospělou psí osobností stačíte. Nezvladatelného dospělého pitbulla si jistě pořídí jen blázen - ovšem s nezvladatelným jezevčíkem si můžete také „užít“. Buďte tedy opatrní.
Vlkodava do garsonky?
To by asi nebyl dobrý nápad. Zvláště, když trávíte většinu dne v práci, a tak se se svým psem zmůžete na jednu malou ranní a jednu malou večerní procházku. Mnoho lidí si však neuvědomuje, že i menší psi mohou trpět v bytech, pokud mají velkou potřebu fyzické aktivity. Například oblíbený baset působí jako líný pes se sklony povalovat se doma na gauči, ale ve skutečnosti potřebuje hodně pohybu a miluje dlouhé procházky. Pokud si ho tedy pořídíme jako „živý polštář“, bude trpět, tloustnout, a ve stáří u něj můžeme očekávat záněty kloubů. I malí pejskové, chovaní často spíš jako módní doplněk, potřebují pravidelný pohyb. Pes nemůže být jen roztomilá živá ozdoba. Pokud byste od něj očekávali, že proleží život v luxusním proutěném koši s polštářem, svému pejskovi byste ubližovali. Potřeba pravidelného pohybu není ale jen záležitostí vašeho čtyřnohého přítele - bude velkou výhodou i pro vás. Překonat stres a únavu procházkou na čerstvém vzduchu je rozhodně mnohem výhodnější pro vaše tělo i duši než se natáhnout do pohodlného křesla k televizi. Váš pes vás tedy nenásilně donutí naplnit mnohá stará předsevzetí, jejichž realizaci odkládáte už roky na neurčito. Pokud si ale poctivě přiznáte, že ve skutečnosti vás ke dlouhým procházkám nedonutí ani váš kokršpaněl, je lepší si žádného nepořizovat.
Výstavní kousek
Chcete psa čistokrevného? Budete s ním jezdit na výstavy, organizovat plození dalších čistokrevných mláďátek? Pokud ano, je to krásný koníček. Není však pro každého. Pokud máte takzvaně „svých starostí dost“, možná si raději pořídíte křížence, i oni totiž bývají milí a krásní. Psi s rodokmenem sice odpovídají všem chovatelským standardům (a jejich chování a povaha se dá také proto poměrně přesně odhadnout předem), ale jejich nevýhodou zase mohou být některé dědičné choroby, které vyplývají právě z jejich dokonale monotónního rodokmenu. U jezevčíků to mohou být problémy s jejich dlouhou páteří, němečtí ovčáci mohou trpět vadami kyčelních kloubů, buldoci jsou náchylní k onemocněním zvrásněné kůže v obličeji atd. Také si dobře rozmyslete, jestli chcete mít opravdu doma afghánského chrta (nebo maltézáčka?) s krásnou hedvábnou srstí. O tuto krásu je totiž třeba pečovat - kartáčovat, vyčesávat, čistit. A to každodenně, po celý život psa. Zplstnatělá srst není žádnou okrasou - a navíc jakmile péči o srst už jednou zanedbáte, návrat do původního stavu bude dost těžký a nepříjemný pro vás oba. Pokud jste se rozhodli pro pejska, který sice není „ideální“, ale zato v něm získáte milého a věrného přítele, zapátrejte v útulcích. Najdete zde psy čistokrevné a zdravé, ale také křížence či pejsky nemocné a dříve zanedbávané. Každý z nich je pro někoho ideálním přítelem, jde jen o to, vybrat si toho pravého. I tady platí výše zmíněná rada - pokud nejste zkušenými pejskaři, vezměte s sebou do útulku někoho, kdo se v psech vyzná. Jeho zkušené oko vám ve výběru může velmi pomoci.
Fenku, nebo psa?
Opět byste měli zvažovat pečlivě. Fenky bývají mírnější (někdy ale také nervóznější), drží se víc domova a mají menší sklony k osamělým toulkám. Jejich nevýhodou je samozřejmě hárání. Pokud fenku chováte doma, může vám v tomto období znečistit koberce nebo pohovky - na jejich cenu se obvykle neptá. Pokud ji chováte venku na zahradě, budete mít zase v těchto obdobích problémy se psy z okolí, které hárající fena přitahuje jako magnet. Zničit kvůli ní plot (zvláště pokud není úplně pevný) pro ně není žádný problém. Fenka chovaná venku proto vyžaduje buď finanční výdaje (kvalitní plot, kastrace, veterinární prevence krytí), nebo osobu, která je přes den doma a kritických několik dnů pokukuje často z okna. Případní vetřelci se cítí provinile, takže přistiženi okamžitě mizí z dohledu. Fenku si samozřejmě pořiďte, pokud si přejete získat štěňata. Pokud byste raději měli od všech těchto záležitostí klid, je pro vás výhodnější pes. Bývá však větší, silnější, někdy hůře zvladatelný. O tom, že výběr psa by měl odpovídat i vaší psychické a fyzické kondici, snad není třeba se zmiňovat. Své mamince - vetché důchodkyni - jistě nedarujeme štěňátko temperamentního psa, který ji pak bezmocnou povleče za sebou na vodítku po zablácených chodnících. Pokud nás na druhém konci vodítka táhne šedesát kilo živé váhy a my sami vážíme pětapadesát, nemusí nám být zrovna do zpěvu. Pes je požehnáním nejen pro svou schopnost pravidelně vyvenčit svého páníčka. Také domácí okamžiky souznění, kdy si čtete, váš pes vám leží u nohou, sklouznete na něj zrakem, a on zareaguje slastným povzdechnutím, stojí za všechnu tu starost. Je to zkrátka přítel nejvěrnější.
