Uvěřili, až když ho viděli na vlastní oči. V mrazivém dni 17. listopadu 1990 stál na tribuně na Václavském náměstí.
Svobodně, radostně a slavnostně. Jeho projevu přihlíželo 100 tisíc Čechů a Slováků, kteří se přišli přesvědčit o tom, že komunismus v této zemi už opravdu skončil. Byla to výjimečná chvíle. Do tehdejšího Československa vůbec poprvé v historii přijel americký prezident. Ačkoli by tato země bez Spojených států amerických nikdy nevznikla, američtí prezidenti se té pozoruhodné nudličce uprostřed Evropy dlouho vyhýbali.
Až George Herbert Walker Bush (12. června 1924 - 30. listopadu 2018) zboural tuhle neprostupnou zeď a přestřihl spletité dráty. I on se před 28 lety přijel do Československa na vlastní oči o něčem přesvědčit. O tom, že svoboda a demokracie mají skutečně sílu měnit režimy.
Američané jako on vlastně nikdy žádné jiné státní zřízení nezažili. „Jak to asi vypadá vzemi, kde touha po svobodě svrhla diktaturu,“ říkal si možná nebojácný texaský chlapík.
Byl posledním americkým prezidentem z válečné generace. Dne 2. září 1944, ve svých dvaceti letech, Bush útočil se svým letadlem na japonské pozice v Pacifiku. Jeho stroj stejně jako ostatní americké letouny byl tehdy nad ostrovem Chichijima jižně od Tokia sestřelen. Bush byl jediným pilotem z tehdejší posádky, který unikl japonskému zajetí. Po válce během své čtyřicetileté služby pro Ameriku vystřídal mnoho funkcí. Do historie se ale zapsal jako věrozvěst svobody ve střední a východní Evropě.
Právě on přivezl do těchto končin zprávu o tom, že svobodný svět přijímá země čerstvě osvobozené od sovětského vlivu. V Praze pod sochou svatého Václava a ve společnosti Václava Havla rozezněl dvakrát zvon: „Jednou za vaši svobodu, podruhé za vaše děti.“ Přestože byl prezidentem jen jedno funkční období, zanechal během něj ve světě nesmazatelnou stopu.
I tím, že v roce 1991 neváhal vypudit Iráčany z Kuvajtu, malého bezbranného státu, který napadl velký a mocný soused. Jak povědomé, že?
Bush reprezentoval to laskavější ajemnější z republikánské politiky.
Usvědčeného lháře Nixona nešetřil, prohlásil, že je nemorální. O svém přátelství s Billem Clintonem jednou řekl: „Že kandidujete proti sobě, ještě neznamená, že jste nepřátelé. Politika nemusí být neslušná a špinavá.“
Jako jedno z těch dětí, kterým kdysi G. H. W. Bush na Václavském náměstí zvonil, mu děkuji i za to, že rozmařile netančil na troskách berlínské zdi, ale snažil se o to, aby pád sovětského impéria byl co možná nejměkčí. Je to přesně tato velkorysost, která dělá ze státníků vítěze dějin. A Bush starší jím nepochybně je. •
Bush reprezentoval to laskavější a jemnější z republikánské politiky. Usvědčeného lháře Nixona nešetřil, prohlásil, že je nemorální.
O autorovi| Jan Novotný, novotnyj@mf.cz
