Politici nemají odvahu, říkají bankéři i podnikatelé
Evropská komise v polovině listopadu upozorní, či dokonce pokárá Čechy, že zaostávají v přípravách na zavedení eura. Česku nyní chybí i to, co mnozí považují za klíčové - datum budoucího vstupu do eurozóny. Plán zavést euro v roce 2010 už neplatí, česká vláda ho nedávno definitivně zavrhla (EURO 44/2006). Náhradní termín, o jehož splnění by mělo smysl usilovat, kabinet nestanovil. Kritici tvrdí, že si vláda Mirka Topolánka velmi chtěla s tímto verdiktem pospíšit. Asi aby bylo jasné, že za neschopnost splnit podmínky pro vstup do eurozóny nese odpovědnost bývalý kabinet Jiřího Paroubka. O tom ostatně není pochyb. Bývalý kabinet skutečně zanechal veřejné finance ve špatném stavu, maastrichtské kritérium pro výši rozpočtového schodku (tři procenta HDP) se neplní a ještě dlouho plnit nebude. Není však jasné ani to, má-li Občanská demokratická strana skutečný zájem tento stav rychle zlepšit.
Kdyby šlo jen o výtky z Bruselu, nebylo by nutné se tím až tak trápit. Názory na to, je-li hodnocení Evropské komise v té či oné věci spravedlivé, se mohou lišit. Stejně tak mohou existovat různé návrhy ohledně toho, zda má Česko do eurozóny pospíchat, či nikoliv. Týdeník EURO však také zaznamenal v Bruselu názor, který už nelze brát na lehkou váhu. Evropské komisi není jasné, co Češi vlastně chtějí. Nejenže nestanovují datum pro zavedení eura, ale dokonce mění své vlastní závazky snižovat rozpočtový deficit. Rozhodnutí odložit vstup do eurozóny vyvolává nejistotu. Čeští podnikatelé a zahraniční investoři dostali další signál, že Praha nehodlá dostatečně rychle reformovat veřejné finance.
Koledujeme si o problémy.
Viceguvernér České národní banky Miroslav Singer v rozhovoru pro týdeník EURO upozornil, že někteří politici sice mají „eurooptimistický výraz na tváři“, ale ve skutečnosti nechtějí pro zavedení eura nic udělat. Česko udržuje vysoký rozpočtový deficit během hospodářského boomu, ačkoliv právě v této době by se měl schodek výrazně snižovat. Neplní se ale ani další závazky, podíl mandatorních (sociálních) výdajů v rozpočtu je stále vysoký. Také trh práce je nadále nepružný. Přestože se v některých parametrech Česko eurozóně přece jen přiblížilo (zmenšil se například rozdíl cenových hladin), Singerovi chybí silný konsensus na politické scéně, že je nutné v zájmu zavedení eura také něco zaplatit. „A když chybí takový elementární konsensus, je vlastně jedno, máme-li datum zavedení eura,“ dodal viceguvernér.
Singerův postoj jasně vyjadřuje věta, kterou v říjnu prezentoval na semináři pražského Centra pro ekonomiku a politiku: „Pokud euro myslíme vážně, nelze o něm jen mluvit. Dokud nezvládneme reformy, koledujeme si navíc o problémy makroekonomické i měnové.“
Potěmkiáda.
Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl se na věc dívá podobně. Připomíná, že v Česku se rýsují další parlamentní volby. Rychlejší příprava na zavedení eura by vyžadovala výrazné omezení sociálních výdajů, k čemuž se nyní politické strany neodhodlají. „Už před dvěma lety jsem říkal, že rok 2010 je nerealistický,“ uvedl Míl. Nyní se podle něj jako příští datum jeví spíše léta 2013 či 2014. Šéf Svazu průmyslu a dopravy naznačuje, k čemu by stanovení jasného termínu mohlo být také užitečné: „Bylo by dobré mít stanovený termín. Je to jediná cesta, jak donutit stát, aby hospodařil racionálně.“ S podobnými argumenty přicházeli v Polsku centrální bankéři pod vedením guvernéra Leszka Balcerowicze. Moc platné jim to však nebylo.
Sám Míl ostatně připomíná, že datum zavedení eura v roce 2010 vyhlásila už vláda Vladimíra Špidly. Ukázalo se, že šlo o pouhou proklamaci. „Problém je v politické kultuře,“ dodává šéf Svazu průmyslu a dopravy, který v této souvislosti používá slovo „potěmkiáda“.
Nezájem v podhradí?
Bývalý náměstek ministra financí Tomáš Prouza, který měl na starosti právě přípravy na zavedení eura, ovšem vidí problém i v tom, že současná vláda nemá o rychlé přijetí eura příliš velký zájem. Ani Prouza nepovažuje za současné situace termín pro zavedení eura v roce 2010 za realistický. Uvítal by ale, kdyby kabinet stanovil další datum co nejdříve. Třeba v návaznosti na listopadová jednání vlády o snižování rozpočtového deficitu v příštích letech, tedy o úpravě takzvaného konvergenčního programu, jehož původní cíle nebude Česko schopno plnit. „Bylo by férové říci: V roce 2010 to nezvládneme, ale budeme usilovat o to, abychom euro zavedli v roce 2012,“ říká Prouza.
Podobný názor zastávají i lidé z okolí evropského komisaře pro měnové záležitosti Joaquína Almunii. Když se ukáže, že ta či ona země není schopna určitý termín splnit, měla by co nejrychleji stanovit další cíl. Brusel však zároveň dává další doporučení. Lepší je méně ambiciózní cíl, u něhož je však vyšší pravděpodobnost, že bude splněn. Tomáš Prouza však vyčítá novému vedení ministerstva financí v čele s Vlastimilem Tlustým, že nehodlá s Bruselem příliš komunikovat. Komisař Almunia před časem marně vyzýval ministra Tlustého k osobní schůzce.
A k čemu je další datum dobré? Ptají se na něj ratingové agentury, investoři, zdůrazňuje Prouza. Jde tedy o celkovou image Česka a důvěryhodnost jeho ekonomiky. Naše zkušenost ukazuje, že potenciální zahraniční investoři zjišťují v zásadě tři věci: konkrétní výhody, které v Česku získají, jak se budou v zemi upravovat daně a kdy Česko zavede euro, vysvětluje Prouza. Bývalý náměstek ministra je přesvědčen, že také Česká národní banka se snaží celý proces zavádění eura brzdit.
Jiní ekonomové zase tvrdí, že bankovní rada ČNB je v současnosti příliš pod vlivem prezidenta Václava Klause, který žádným nadšením pro euro nehýří. Viceguvernér Miroslav Singer však zdůrazňuje, že se úvahami, zda zavést euro vůbec nezabývá. „Nemůžeme se nehlásit k závazkům českého státu,“ říká s poukazem na skutečnost, že Česko se k zavedení eura zavázalo už při vstupu do Evropské unie. „Má smysl debatovat o časování vstupu do eurozóny,“ řekl Singer.
Datum zatím nebude.
Je nicméně vcelku jasné, že další termín pro zavedení eura v Česku v dohledné době stanoven nebude. Vláda mimo jiné rozhodla, že ministři s centrálními bankéři znovu posoudí celkovou strategii zavedení eura, takzvanou eurostrategii. A mají na to poměrně dost času - do konce příštího srpna. Petr Očko z ministerstva financí, který by měl být brzy pověřen vykonáváním funkce koordinátora pro zavedení eura, předpokládá, že další datum by mohlo být stanoveno zhruba za rok, kdy vláda bude opět posuzovat sladěnost české ekonomiky s eurozónou. Právě posuzování této sladěnosti je klíčové, neboť ukazuje, je-li pro Česko vůbec výhodné do eurozóny vstoupit a přizpůsobit se jednotné měnové politice, kterou určuje Evropská centrální banka ve Frankfurtu. Letošní hodnocení sladěnosti přitom nedopadlo právě nejlépe. Hospodářský cyklus v tuzemsku a v eurozóně se vyvíjí jinak, což by naznačovalo, že potřeby Česka jsou stále odlišné. V ekonomických kruzích se ovšem objevuje i jiný názor. Sladěnost nikdy nebude stoprocentní a toto kritérium bude spíše sloužit euroskeptikům k tomu, aby zavádění eura dále odkládali.
První náměstek ministra financí Tomáš Zídek se ale domnívá, že současný odklad vstupu do eurozóny může být přece jen k něčemu dobrý. „Je čas všechny záležitosti spojené se zavedením eura prodiskutovat, připravit legislativu.“ Zídek dokonce zastává názor, že datum bude vhodné stanovit ve chvíli, kdy budou některé příslušné zákony připraveny. V tom se ale názorově rozchází s Tomášem Prouzou, který tvrdí, že nebude-li stanoveno jasné datum, pro mnohé to bude důvod k tomu, aby s přípravami nepospíchali: „Lidé si řeknou, proč bychom to dělali, když ani nevíme, kdy euro bude?“
Rozjetý vlak nezastaví.
Ani Tomáš Zídek však neodmítá myšlenku přesného termínu. „Bylo by samozřejmě lepší, kdyby bylo datum zavedení eura známé,“ uvedl nedávno. Podle Zídka je ale nutné vycházet z toho, jaký byl stav rozpočtového hospodaření v posledních dvou letech. V současné době zkrátka není možné datum stanovit, domnívá se.
Petr Očko z ministerstva financí vysvětluje, že jsou věci, které lze dělat bez ohledu na to, je-li nějaké datum vstupu do eurozóny stanoveno. A pak jsou pochopitelně také záležitosti, s nimiž je lepší počkat. Rozjetý vlak tedy podle všeho bude muset přibrzdit, ale úplně se nezastaví. A co je tedy možné chystat už teď? Kupříkladu lze začít přizpůsobovat informační systémy tak, aby byly na zavedení eura připraveny. Je možné předložit nezbytná doporučení podnikům, stanovit pravidla pro zaokrouhlování cen po jejich přepočítání z korun na eura a také novelizovat zákon o České národní bance, jež po vstupu do eurozóny ztratí svou pravomoc určovat měnovou politiku.
To všechno by mělo být součástí Národního plánu pro zavedení eura. Také jeho schválení však vláda odložila na březen příštího roku, takže i v tomto ohledu může Česko očekávat další výtku od Evropské komise. Na druhé straně vláda schválila scénář pro zavedení eura, který počítá s tím, že hned po vstupu do eurozóny se zde euro zavede také v hotovostní podobě. To je logické, ale není to úplná samozřejmost - první členové eurozóny pustili do oběhu eurové bankovky a mince až tři roky po faktickém vytvoření měnové unie.
Buďme na sebe přísnější.
Z makroekonomického hlediska bude naprosto klíčové, na jakých změnách zmiňované „eurostrategie“ se shodnou centrální bankéři s politiky. Viceguvernér ČNB Miroslav Singer již přišel s osobními návrhy, které předpokládají zpřísnění měnové i rozpočtové politiky. Týdeník EURO již v minulém čísle informoval o tom, že se má snížit inflační cíl. Zatímco dnes ČNB usiluje o to, aby spotřebitelské ceny rostly tempem tří procent ročně, Singer dospěl k názoru, že ideálním inflačním cílem by byla pouhá dvě procenta.
Viceguvernér vychází mimo jiné ze zkušeností Litvy, jejíž žádost o vstup do eurozóny letos Evropská unie odmítla právě kvůli překročení maastrichtského kritéria pro výši inflace. Evropská komise ani Evropská centrální banka, které připravovaly příslušné hodnocení baltského státu, nepřimhouřily oko ani nad tím, že Litva onu maximální hranici překročila o pouhou necelou desetinu procentního bodu. Také Česko a další země tedy musejí do budoucna počítat s tím, že s žádnou vstřícností při posuzování plnění kritérií počítat nemohou.
Singer však zároveň přichází s dalšími návrhy na změny ve strategii přistoupení k euru. Navrhuje stanovit přísnější strop pro deficity veřejných financí ve střednědobém horizontu - například maximální výši strukturálního deficitu (po odečtení cyklických a náhodných vlivů) na úrovni 1,5 procenta HDP. Viceguvernér také otevírá debatu o tom, jaká bude taktika v době, kdy se koruna zapojí do mechanismu směnných kurzů ERM-2, který omezí její výchylky vůči euru. Právě dvouletá účast v ERM-2 je jednou z maastrichtských podmínek pro zavedení společné měny. A Singer také naznačuje, že by uvítal dohodu tripartity, tedy vlády, zaměstnavatelů a odborů, o mzdové zdrženlivosti. Taková zdrženlivost byla jedním z důležitých faktorů, díky němuž se Slovinsko na začátku příštího roku stane třináctou zemí, která euro zavede.
S odbory to nejde?
Jak se k takovým návrhům staví ministerstvo financí? Pokud jde o snížený inflační cíl, Tomáš Zídek nemá námitek. Stanovení stropů pro deficity veřejných financí považuje za politickou záležitost, o které musí rozhodnout vláda. Z odborného hlediska by ale Singerův návrh podpořil. A Zídek je také pro co nejširší diskusi, na kterou nyní mají Češi díky zvolnění tempa aspoň více času. Za ideální považuje získat tři až čtyři extrémní postoje k různým záležitostem a z nich vybírat nejvhodnější variantu.
A dokáže se Česko poučit ze slovinského příkladu, jak to navrhuje Miroslav Singer? Prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Míl je v tomto ohledu velmi skeptický. Jednat s odbory o přistoupení k euru je podle něj ztrátou času. Odbory podle něj fungují jako úderná síla politické partaje. Míl dokonce tvrdí, že bývalý premiér Jiří Paroubek měl vlastně pravdu, když zřejmě nechtěně naznačil, že odborové organizace jsou odkladištěm neúspěšných politiků. „To už je lepší jednat přímo s ČSSD,“ tvrdí šéf Svazu průmyslu a dopravy.
Spor o smysl boje.
I kdyby politici a centrální bankéři vyřešili veškeré záležitosti spojené s přípravou Česka na vstup do eurozóny, zbývá ještě jedna otázka. Má smysl se přít s Bruselem a Frankfurtem (sídlo Evropské centrální banky - ECB) o to, jak jsou nyní nastavena kritéria vstupu do eurozóny? V Praze se téměř všichni shodují v tom, že nesmyslná je především podmínka nízké inflace, která nesmí překročit o více než 1,5 procentního bodu průměr tří zemí EU s nejnižším růstem spotřebitelských cen. Toto pravidlo podle řady ekonomů postrádá logiku, neboť vlastně trestá země s robustním hospodářským růstem doprovázeným právě vyšší inflací. Na přísnost Evropské komise a ECB v tomto ohledu doplatila v již zmiňovaném případě právě Litva. Česko se v minulých měsících připojilo ke skupině zemí, které negativní rozhodnutí o Litvě silně kritizovaly. Praha nežádala přímo změnu smlouvy, která inflační podmínku stanovuje, ale způsobu, jakým se v EU toto kritérium vykládá.
Nyní se však nové vedení ministerstva financí shoduje s centrální bankou v tom, že další úsilí o změnu nemá praktický smysl. „Můžeme dál bojovat za právo a spravedlnost či zdravý vědecký rozum, ale to je tak vše, co s tím lze dělat,“ uvádí viceguvernér Miroslav Singer. Tomáš Zídek považuje celou záležitost za uzavřenou po říjnovém zasedání ministrů financí EU, při němž dali zvláště Němci společně s Evropskou komisí a ECB najevo, že ze současného výkladu kritéria nehodlají slevit. „V tuto chvíli nemá smysl tuto záležitost znovu otevírat,“ řekl Zídek i s odvoláním na skutečnost, že samo Česko žádné velké potíže s plněním inflačního kritéria neočekává.
Bývalý náměstek ministra financí Tomáš Prouza ale svým nástupcům vyčítá, že vše vzdali příliš brzy. Podle něj je ve skutečnosti skoro všem v Evropské unii jasné, že inflační kritérium je nesmyslné. Prouza připomíná, že také v případě Paktu stability a růstu, který stanovuje maximální výši rozpočtového schodku pro členy hospodářské a měnové unie, se prosadil názor, podle něhož jeho původní nastavení nemělo ekonomickou logiku. Proč by se v případě inflačního kritéria nemohlo postupovat stejně?
Ideologie ECB.
Prouza podezírá Evropskou centrální banku, že se snaží bránit dalšímu rozšíření eurozóny, protože při větším počtu členů ze střední a východní Evropy - tedy vesměs rychle rostoucích ekonomik - by mohl relativně poklesnout vliv Francie a Německa. Měnová politika ECB by pak musela více reagovat právě na potřeby nových členských zemí. Boj za změnu interpretace inflačního kritéria Prouza považoval za důležitý ze dvou důvodů. Za prvé je nutné ukazovat, že Brusel a Frankfurt celou věc vykládají špatně. Maastrichtská smlouva stanovuje, že výše inflace se má poměřovat podle tří zemí, „které v oblasti cenové stability dosáhly nejlepších výsledků“. To ale automaticky neznamená, že jde o tři země s nejnižší inflací, jak se to dnes prezentuje.
Za druhé by bylo vhodné neustupovat od něčeho, „co už jsme jednou začali“. Podle Prouzy vše působí dojmem, že „když Evropská komise zakřičí, tak se stáhneme. Když se v takových případech rychle vzdáváme, ukazujeme tím, že nejsme schopni vyjednávat, a vlastně tak potvrzujeme postavení členů druhé kategorie“. Bývalý náměstek by hledal spojence nejen v ostatních nových členských zemích EU, ale také v poslancích Evropského parlamentu, kteří hrají v rámci unie stále důležitější roli. Velmi aktivní je v tomto ohledu litevská europoslankyně Margarita Starkevičiuté, která se dokonce domnívá, že postoj ECB se přece jen mění a že Frankfurt bude vůči novým členským zemím v budoucnu vstřícnější. Evropské zdroje týdeníku EURO to však hodnotí spíše opačně. ECB na svém striktním stanovisku trvá.
Podobně to vidí také Mark Schieritz, šéf týmu, který sleduje trhy a finance v prestižním deníku Financial Times Deutschland. ECB podle něj bude důsledně lpět na přesném plnění kritérií, jež jsou stanoveny v Maastrichtské smlouvě EU. „Z toho vychází celá ideologie,“ řekl Schieritz, který by byl spíše pro umírněnější přístup.
